Kterak politická moc korumpuje ideály

7. 9. 2017 / Daniel Veselý

Zatímco Su Ťij arogantně tvrdí, že vraždění a etnické čistky v Rakhinském státě jsou „obrovským ledovcem dezinformací“, v průběhu dvou týdnů uprchlo před perzekucí do sousedního Bangladéše téměř 125 tisíc Rohingyů (tj. zhruba 12 procent rohingyjské populace žijící v Barmě) a stovky dalších byly zabity. Agentura Reuters přináší neoficiální zprávy o tom, že barmští vojáci pokládají miny podél barmsko-bangladéšské hranice, aby se rohingyjští uprchlíci nemohli vrátit zpět, proti čemuž se bouří bangladéšské úřady. Západní mainstreamové sdělovací prostředky jako BBC, Reuters, Guardian či Independent, jejichž redakce před lety „Dámu“ vynášely do nebes, zjevně nyní představují onen „obrovský ledovec dezinformací“. Su Ťij patrně nalezla inspiraci v Donaldu Trumpovi a vyhlásila boj „fake news“, tedy domnělému spiknutí médií středního proudu.     

Jenže nehorázné lži prominentní političky vyvrací i další důvěryhodné zdroje, v první řadě zpráva Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, kde se detailně píše o skutečné povaze „vojenských operací“ Rangúnu namířených proti Rohingyům. Očití svědkové hovoří o hromadně znásilněných ženách, ubodaných kojencích a podřezaných dětech, o tom, jak vojáci úmyslně zapalovali domy plné lidí, včetně starých a nemohoucích osob, apod. Naopak ani jeden z oslovených svědků neuvedl, že by byl týrán takzvanými povstalci, které Su Ťij tak vehementně označuje za teroristy - jako by neexistoval zásadní rozdíl mezi civilisty a ozbrojenci.  

Ačkoli poslední kolo násilností v Rakhinském státě zahájil útok rohingyjských povstalců na policejní stanice, kde usmrtili 12 policistů (obdobně jako loni v říjnu), nelze v žádném případě jakkoliv obhájit drastické represe barmské armády nerozlišující mezi civilní populací a militanty. Navíc mnozí z uprchlíků i těch, co stále čelí armádní mašinérii, vzbouřence podporují, neboť podle jejich mínění bojují za jejich práva.     

Zformování rohingyjské armády spásy (ARSA) v roce 2012 je logickým vyústěním státního útlaku a bezmoci, v níž Rohingyové žijí celá desetiletí. Přestože v čele ARSA stojí Ata Ullah, muž původem z Pákistánu, který vyrůstal v Saúdské Arábii, neexistují věrohodné důkazy o napojení povstalců na islamistické radikály. Nicméně není vyloučeno, že vraždění barmských muslimů může připravit půdu pro Al-Káidu nebo Daeš.     

Mezitím svět dává od barmské vlády a jejích etnických čistek ruce pryč, avšak Rangún má dva mocné spojence: Izrael a Indii. Tel Aviv přes protest lidskoprávních organizací dále barmské armádě prodává zbraně, včetně tanků, bojových člunů a pušek, a izraelští kontraktoři dokonce trénují speciální jednotky na severu Rakhinského státu, kde dochází k nejhorším zločinům. Z vyjádření izraelského lidskoprávního aktivisty Ofera Neimena vyplývá, že Tel Aviv posílá barmské juntě již řadu let zbraně, které jsou nejdříve testovány na Palestincích. Barmu a Izrael očividně pojí vzájemné sympatie, když přijde řeč na etnické čistky muslimů.

Rangún poctil třídenní návštěvou indický premiér Naréndrá Módí, avšak během slavnostního přípitku nepadla ani jedna zmínka o drastické perzekuci Roghingyů. Indický premiér naopak odsoudil „násilnosti extrémistů“ a „násilí namířené proti bezpečnostním složkám“, přičemž pěl chválu na politický um své hostitelky Su Ťij. Módí rovněž přislíbil, že jeho vláda deportuje 40 tisíc Rohingyů, kteří v Indii údajně pobývají ilegálně, aby se převážně buddhistické Barmě zavděčil. V Indii, kde žije zhruba 200 miliónů muslimů, je v posledních letech na vzestupu hindský extrémismus namířený proti muslimské a křesťanské menšině, jejž si patrně osvojil sám premiér.   

Na obranu Aun Schan Su Ťij se taktéž semknuli ti, kdo tvrdí, že „Dáma“ v podstatě nemá na vybranou, neboť moc armádních kruhů, na niž nemá prakticky vliv, je neprůstřelná. A proto někdejší obhájkyně lidských práv, jež je nyní de iure hlavou Barmy, musí obezřetně zvážit každý svůj politický krok. Avšak Su Ťij má k dispozici jiné páky moci, jejichž pomocí může zkrotit zločinné ozbrojené síly, a navíc má jednu nespornou výhodu. Díky svému mezinárodnímu renomé, byť povážlivě slábnoucímu, má privilegium zvěrstva armády jednoznačně odsoudit. K tomu se ale se vší pravděpodobností nechystá, jelikož její vláda blokuje přístup mezinárodních humanitárních organizací do inkriminovaných oblastí. Zbývá tedy jediné vysvětlení, proč se z mezinárodní demokratické ikony stala neoblomná politička, o jejímž vydání Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICJ) se nyní uvažuje: podlehla ďábelským svodům politické moci, jíž podřídila naprosto vše - i své někdejší ideály o humanitě.