Mezitím v Absurdistánu 33:

Likvidace polského soudnictví, útok na novináře, přejmenovávání ulic a idiocie polských studentů

18. 7. 2017 / Tomasz Oryński

čas čtení 15 minut
"17. září 1939, když Sověti vstoupili do Polska, okupanti začali vytvářet utlačitelský soudní systém," zahájil svůj dramatický projev Michał Rachoń, bývalý mluvčí strany Právo a spravedlnost a nyní jeden z hlavních propagandistů PiS v polské státní televizi TVP. "Jmenováni a ovládáni Sověty, soudci jen v letech 1944-1945 odsoudili k smrti 8000 lidí. Komunistické soudy a politická policie zavraždily desetitisíce polských hrdinů bojujících proti okupantům (...) Na příkaz Jaruzelského a Kiszczaka odsuzovali přislušníky nezávislého odborového hnutí Solidarita. A přesně tito lidé si po roce 1989 začali náhle říkat "nezávislí soudci". (...) U všech soudů, u krajských soudůl až po Nejvyšší soud a Ústavní soud, pracovali kolaboranti tajné policie a lidé s krví polských hrdinů na rukou. (...) Bude červen 2017 dobou, kdy poprvé od sovětské invaze do Polska získají Poláci demokratickou kontrolu nad soudnictvím?"


No, prostou odpovědí je: Ne. Polský soudní systém zdaleka není dokonalý, ale stalinští funkcionáři ho už dávno neřídí. Zaprvé, průměrnému polskému soudci je dnes mezi 35 a 40 lety, což, pokud si uvědomíme, že komunismus padl v Polsku téměř před třiceti lety, znamená, že tito soudci získali většinu svého vzdělání ve svobodném Polsku. Ano, průměrný věk soudců u nejvyšších soudů je vyšší, avšak tito soudci jsou ve věku 51-54 let, takže představa, že polské soudnictví nadále ovládá 110 starých soudců, jmenovaných Sověty v roce 1939, je mírně přehnaná. I pokud bychom přijali narativ strany Právo a spravedlnost, že děti přejímají politické názory svých rodičů, funkce soudců v Polsku není dědičná.

Zadruhé, pokud hledáte bývalé aktivisty komunistického režimu, měli byste se podívat na stranu Právo a spravedlnost. Její čelný právní expert Stanisław Piotrowicz byl prokurátorem, jehož si komunistický režim natolik vážil, že mu udělil hnědý kříž zásluh za jeho práci. Bývalý náměstek ministra spravedlnosti za stranu Právo a spravedlnost Andrzej Kryże v roce 1980 jako soudce odsoudil, mimo jiné, Bronisława Komorowského, pozdějšího polského prezidenta, za účast na oslavách dne polské nezávislosti 11. listopadu (toho dne r. 1918 vznikla po 123 letech rozdělení Polska mezi Rusko a Prusko nezávislá Polská republika) a za výrok, že Polsko za komunistického režimu není svobodná země (za komunismu se Den polské nezávislosti slavil 22. července, což je výroční ustavení Sověty ovládané loutkové vlády v Lublinu). Není tedy divu, že strana, která má takovéto členy, připravuje zavedení svého vlastního soudnictví, podobného soudnictví komunistického Polska.

Tak proč Rachoń pronesl tuto absurdní tirádu? No, propagandistická mašinérie ředitele polské státní televize TVP Jaceka Kurského musí pracovat na plné obrátky v rámci přípravy pro konečnou likvidaci rozdělení politické, výkonné a soudní moci, kterou připravuje PiS. Nový zákon o soudnictví strany Právo a spravedlnost klade de facto veškerou kontrolu nad soudnictvím do rukou jediného muže, ministra spravedlnosti a generálního prokurátora Zbigniewa Ziobra. Také se strana Právo a spravedlnost rozhodla předčasně zrušit funkční období členů Národní soudní rady (s výjimkou těch, které si Ziobro rozhodne ponechat). Tato Rada až dosud dohlížela na jmenování soudců. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že Národní soudní rada je ústavní instituce, parlament nemá pravomoc propustit její soudce, ale koho to zajímá, konec konců Ústavní soud už v rukou strany Právo a spravedlnost je. Takže, upřímně řečeno, až bude tento zákon schválen v Senátu (který ovládá strana Právo a spravedlnost) a až ho schválí polský prezident (o němž je známo, že je poskokem strany Právo a spravedlnost, který neváhá porušovat ústavu, když mu to nařídí Kaczyński), demokracie v Polsku oficiálně skončila a navrátili jsme se do Polské lidové republiky, až na to, že tentokrát to bude Polská republika strany Právo a spravedlnost a namísto komunisté v ní ve vší pravděpodobnosti budou vládnout šílenci.

Jen se podívejte na Jarosława Kaczyńského během jeho posledních měsíčních připomínek letecké havárie ve Smolensku. Pohlédněte do jeho hořících očí, když jeho ústa mumlají jeho vlastní jméno "Jaroslaw" spolu se skandujícím davem (od času 0'43"):

Není to poprvé, co se Kaczyński nechal unést davem, který ho zbožňuje. Rozdílem je tu však to, že tento měsíc policie zaznamenávala jména účastníků protidemonstrace za to, že skandovali “Lech Wałęsa” (Lech Wałęsa se měl účastnít protidemonstrace spolu s Władysławem Frasyniukem, dalším legendárním předákem původního nezávislého odborového hnutí Solidarita, ale nemohl nakonec ze zdravotních problémů přijít).

Jarosław Kaczyński žije v bublině, kterou kolem něho vytvořili jeho stoupenci. Nemá žádný kontakt se skutečným životem, vozí ho všude v limuzíně s kouřovými skly v oknech. Když mu chtěl opoziční politik dát dar, brožuru nazvanou "Vláda zákonnosti: příručka pro politiky", jiní členové strany Právo a spravedlnost svého šéfa chránili svými těly:

Při oněch vzácných příležitostech, kdy souhlasí, že bude čelit otázkám od novinářů z médií, které neovládá strana PiS, uteče v prvním okamžiku, když dostane nepříjemnou otázku, jako zde, když jedna novinářka poukázala na to, že Kaczyński udělal obrat o 180 stupňů ve věci zvýšení daní:

Naštěstí pracuje tato novinářka pro soukromou televizní stanici, tak její zaměstnání nebylo ohroženo tím, že dostala politika ze strany Právo a spravedlnost do nepříjemného postavení, jak se to stalo novináři z polského státního rozhlasu, který se odvážil dát premiérce Szydlové i nepodlézavé otázky.

Dalším členem vlády, který je podezříván z vážných duševních problémů, je Antoni Macierewicz, ministr obrany. Bogdan Lis, bývalý člen opozice, vzpomíná na své setkání s Macierewiczem během výjimečného stavu v osmdesátých letech. Shrnuje to dvěma jednoduchými alternativami: "Buď pracoval pro KGB, nebo to byl šílenec." Pokud věříme Tomaszi Piątkovi, investigativnímu novináři, který pracuje pro deník Gazeta Wyborcza, platí ta druhá alternativa. Ve své nedávno vydané knize Piątek vystopoval několik Macierewiczových vazeb na Rusko. Stát reagoval okamžitě, ale pokud si myslíte, že tajné služby začaly urychleně prověřovat, jestli jsou tato obvinění pravdivá, tak to jste asi teprve nový čtenář tohoto seriálu článků. Ne, ne. Vojenská prokuratura, v jejímž čele stojí muž, kterého tam jmenoval Macierewicz, začala vyšetřovat Tomasze Piątka (což je samo o sobě absurdní, protože Piątek je civilista a vojenské trestní stíhání se ho nemůže týkat). Obvinění jsou však brána velmi vážně. Piątek je obviněn ze tří zločinů:

1. Že použil násilí a hrozeb ve snaze donutit veřejného činitele, aby změnil své činy.

2. Že veřejně urazil ústavní orgán Polské republiky.

3. Že zaútočil na veřejného činitele.

V normální zemi by se Macierewicz prostě obrátil na civilní soud a žaloval by Piątka za pomluvu. Jenže to by znamenalo, že by soudy musely ověřit, zda informace v Piątkově knize jsou pravdivé, anebo zda alespoň jako novinář učinil Piątek všechno, aby zjistil pravdu. Takže namísto toho máme tu už ukázku, jak to bude vypadat, až polské soudnictví plně ovládne strana Právo a spravedlnost. Na tuto hrozbu poukazují všichni právní experti, ale pravicová média mají své vlastní experty. Na serveru wPolityce.pl, který podporuje stranu Právo a spravedlnost, nechválí navrhované změny v soudnictví nikdo jiný než jeden bývalý mafiánský kmotr.

Je zvláštní, že prokurátoři se vůbec nezajímají o nutnost vyšetřovat Wojciecha Cejrowského, pravicového fanatika, který tvrdil v rozhlasovém interview, že Ukrajinci jsou vrazi a násilníci, a když se moderátor snažil situaci zachránit zdůrazněním, že "přece určitě ne všichni", Cejrowski ještě zdůraznil své tvrzení a obvinil všechny Ukrajince bez výjimky jako vrahy a násilníky. Jenže podle prokuratury takové výroky nezosobňují hate speech.

Vyvolávání nenávisti proti Ukrajincům je nyní pro vládu strany Právo a spravedlnost populární věc. Je zvláštní, že v této věci polská vláda strany PiS spolupracuje s ruskou propagandou. Kvalita polské propagandy je však daleko nižší, pravděpodobně v důsledku čistek v polských médiích. Podřízení ředitele polské státní televize TVP Jaceka Kurského nejsou příliš kvalitní, a tak TVP neustále a opakovaně selhává. Například nedávno byl na oficiální facebookové stránce TVP Historia, televizního okruhu věnovaného historii, článek o wołyńském masakru, kdy ukrajinští nacionalisté vyvraždili až 100 000 svých polských sousedů. Bohužel k článku byl přičleněn obrázek, ukazující vraždění na oplátku, které prováděli Poláci, což úplně zrušilo narativ strany Právo a spravedlnost, že Poláci byli v tomto konfliktu jen nevinnými obětmi (počet Ukrajinců vyvražděných Poláky se odhaduje na 15 000). Navzdory tomu, že TVP tento obrázek ze své facebookové stránky pak odstranila, přetiskla ho celá řada pravicových médií.

Není divu tedy, že sledovanost polské státní televize TVP dramaticky klesá a stejně klesá poslechovost polského státního rozhlasu. Téměř každému je zjevné, že propaganda Jaceka Kurského je prostě nestravitelná pro drtivou většinu myslících diváků, avšak někteří aktivisté strany Právo a spravedlnost mají jiné vysvětlení: například Teresa Bochwic vysvětlila klesající popularitu polského Rádia 1 tím, že "ho už neposlouchají staří členové komunistických tajných služeb" . Jak se podařilo straně Právo a spravedlnost přesvědčit Poláky, že 28 let po pádu komunismu jsou komunističtí funkcionáři bývalého režimu stále ještě tak důležití v politickém i každodenním životě, to vůbec nechápu...

Vzhledem k tomu, že státní média nedokáží oslovovat nikoho mimo fundamentalistické stoupence strany Právo a spravedlnost, je zapotřebí dalších forem propagandy. Například byl schválen nový zákon o "dekomunizaci" názvů ulic. A tak budou názvy ulic, které lze spojovat s předchozím režimem, změněny (a pokud možno budou ulice pojmenovány po Lechu Kaczyńském, samozřejmě). Vede to k absurdním situacím, jako byla situace v Krakově, kde radní ze strany Právo a spravedlnost požadoval změnu názvu Nádražní ulice (Dworcowa),  protože podle něho ta ulice nebyla pojmenována podle nádraží, ale po ruském spisovateli Dvorcovovi (Николай Григорьевич Дворцо́в). Jiní požadují odstranění Ludwika Waryńského, prominentního socialistického aktivisty v 19. století, jehož jediným zločinem bylo, že jeho portrét se vyskytoval v komunistickém Polsku na bankovce nominální hodnoty 100 zlotých. starým jménům dávají nové významy. A tak ulice 9. května, které až do nynějška připomínaly ukončení druhé světové války tak, jak to oslavoval Sovětský svaz, se nyní staly ulicemi 9. května, dne, kdy byla založena Evropská unie, a Krasického ulice, pojmenovaná podle Janka Krasického, komunistického aktivisty, se stala Krasického ulicí pojmenovanou podle Ignacy Krasického, spisovatele.

Státní hymna také vyžaduje určité změny, pokud věříte některým poslancům strany Právo a spravedlnost. Verš "Bonaparte nám dal příklad, jak bychom měli zvítězit" by měl být změněn na "Sobieski nám dal příklad..." Důvodem je, že Poláci by neměli používat příklady cizáckých hrdinů, pokud mají své vlastní, polské hrdiny (a skutečnost, že Sobieski zvítězil nad muslimskou invazí do Vídně je v dnešní době k tomu ještě výhodným dodatkem...)

Pravicová propaganda útočí na Poláky nyní ze všech směrů. Vlastenecké nástěnné malby, vlastenecké oděvy, vlastenecké pivo, dokonce i vlastenecké fazole... A mezitím jsou "informace", které připravují půdu pro příští akce strany Právo a spravedlnost - například billboardy, na nichž falešná lékařka tvrdí, že potraty způsobují rakovinu - i když prý vláda s těmito billboardy prý nemá nic společného a ministerstvo zdravotnictví nevidí nic špatného na tvrzení, že 80 procent pacientek trpících rakovinou mělo předtím potrat. Naštěstí existují vždycky internetoví vtipálkové, kteří přišli s alternativním heslem, ilustrovaným obličejem dr. Chazana (možná si na něho pamatujete z tohoto článku) a tvrdí, že 92 procent pacientů, trpících rakovinů, bylo předtím pokřtěno...

Naštěstí ne všichni Poláci jsou spokojeni se svými přídavky na děti a vlasteneckým pivem natolik, aby dovolili straně Právo a spravedlnost převzít celou zemi. Jak píšu tato slova, po celém Polsku se konají obrovské demonstrace proti tomu, že Senát schválil nový zákon o soudnictví a jen chybějící prezidentův podpis brání tomu, aby zákon vešel v platnost. Avšak zabrání to straně Právo a spravedlnost, aby převzala Polsko? Pochybuju. Když se jejich aktivistů ptají, jestli nechápou, že těchto nových zákonů může být použito proti nim, až prohrají příští volby, otevřeně odpovídají, že "neočekávají změnu v držení moci". To může být známkou jejich arogance, ale také to může být prostá předpověď založená na skutečnosti. Strana Právo a spravedlnost nyní má obrovskou podporu mladých voličů, protože polská mládež patří nyní k nejpravicovější v Evropě.

Mimochodem, jen před několika dny musela vydat Vratislavská univerzita apel novým studentům, aby neuploadovali do univerzitního systému selfies ze Snapchatu se zvířecíma ušima a zvířecími nosy z kreslených filmů, protože takové obrázky nelze používat na jejich identifikačních studentských průkazech. Toto je jedna z lepších univerzit v Polsku, takže její studenti jsou údajně nejlepší z celé mladé generace. A přesto hlasují pro radikální pravici anebo podporují stranu Právo a spravedlnost a bojí se muslimů, přestože většina z nich muslima v životě neviděla. A tito mladí lidé nechápou, že Snapchat není vhodnou aplikací pro vytváření vlastních fotografií pro studentské průkazy. Shoda okolností? Nemyslím.

0
Vytisknout
8372

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2017