Klusák a Remunda: Svět podle Daliborka

3. 7. 2017 / Jan Čulík

V noci z neděle na pondělí v 0.30 ráno, po skončení promítání filmu režírovaného Vítem Klusákem Svět podle Daliborka, o "něžném českém neonacistovi" tleskají oba čeští dokumentaristé a celý velký sál hotelu Thermal dvaadevadesátileté paní Liškové, která jako čtrnáctiletá přežila Osvětim a  v závěru filmu se  v Osvětimi střetla s popíračem holocaustu Daliborkem:

Nejzajímavější na tomto dlouhém filmu (105 minut!) byl přístup, který Vít Klusák a jeho filmový štáb získali k velmi jednoduchým a chudým lidem v Prostějově. Jak je to možné? Přijde mi to až nevysvětlitelné. Vy byste se opravdu nechali filmovat pro Českou televizi, když si namlouváte partnerku o níž doufáte, že se stane vaši milenkou, osaháváte ji, vrháte se na ní na dece a přemlouváte ji k sexu? Ve velmi intimních a velmi ztrapňujících scénách se ve filmu vyskytuje nejen šestatřicetiletý Daliborek a jeho potenciální partnerka Jana, ale i jeho matka Věra a její postarší nápadník, také otevřený nacista Vladimír.

Jak je možné, že Vladimír zcela otevřeně před kamerou vyzývá Daliborka k vraždění barevných lidí a vychloubá se tím, že se skupinou násilníků "lámali kosti"  obyvatelům romského ghetta? Jak je možné, že Daliborek otevřeně a jeho kamarádi otevřeně hajlují a vzývají Hitlera? Jsou skutečně tak nevědomí, že netuší, že páchají trestné činy?


Film je srdcervoucím, děsivým, pomalu se rozvíjejícím portrétem šestatřicetiletého dělníka z Prostějova, který se za plat 9500 Kč měsíčně živí v jakési dílně tím, že stříká pistolí na barvu nejrůznější součástky (zaměstnání, které do dvou tří let budou vykonávat stroje). Bída, nevzdělanost a ubohost protagonistů je zjevná. Intenzivní kouření, alkohol, nenávist k židům a barevným, vzývání nacismu a Adolfa Hitlera. Kýč v domácnosti, nesoudnost při poskytnutí přístupu pražským filmařům, jimž tito lidé v nejhlubší trapnosti odhalili všechno.

Daliborek je svým způsobem nadaný a inventivní. Velkou roli v životě všech těchto prostých lidí, příslušníků nejnižší dělnické vrstvy, hrají dnes mobilní telefony, YouTube, Facebook a sociální sítě.

Daliborek, stejně jako jeho matka Věra, se na nich realizuje. Daliborek natáčí nejrůznější hrůzostrašná nacistická i jiná videa, která umisťuje na YouTube. Vyžívá se ve scénách vraždění či umírání na hřbitově, inspiruje ho dryáčnický aspekt všeho, co natáčí. Jeho zplanělý naivistický talent je smutný. Možná, kdyby ho nezanedbali ve škole, mohl vytvořit něco rozumného. Není úplný idiot, na internetu si bedlivě nastudoval nacistickou literaturu a je odborníkem na popírání holocaustu a na vyjadřování nenávisti vůči židům, Romům, nebělochům a uprchlíkům. Ti by se měli střílet.

Naštěstí je to zbabělec, neodváží se z Prostějova ani do Brna, protože by se tam ztratil, a bojí se jet na nějakou neonacistickou demonstraci v Praze, kam ho posílá jeho potenciální, černochy nenávidící partnerka Jana - co kdyby ho tam nějací černoši pobodali?

Daliborkovy názory mohou připadat extremní - chápu však, proč Klusák a Remunda (tentokrát jako produkční) tento film natočili. Nenávistné názory, které Daliborek vyjadřuje o uprchlících, o Romech a o všech neběloších o "invazi imigrantů" z Afriky do Evropy, o tom, že uprchlíky je nutno na lodích střílet - to všechno je dneska v České republice mainstream, názory, které vyjadřuje drtivá většina českého obyvatelstva.

Film vrcholí epilogem, v němž Klusák a Remunda odvezou Daliborka s rodinou do Osvětimi. Je tam svědkem svědectví dnes dvaadevadesátileté dámy, která byla do Osvětimi transportována ve věku 14 let a hned první noci byla svědkem vyvraždění a kremace pěti tisíc lidí. Daliborek jejímu svědectví samozřejmě nevěří a tvrdí, že má právo na vlastní názor, že k žádnému vraždění židů v plynových komorách nedocházelo.

V závěru filmu Klusák prozradí jednu pikantnost, že totiž uprostřed své nenávisti k všem "nebělochům", včetně židů, má Daliborek židovské předky.

"To mně nevadí," říká před kamerou jeho matka Věra. "Hlavně, že nemáme za předky žádné Romy."

Dokázali Klusák a Remunda tímto úpěnlivým portrétem ubohosti přesvědčit českou veřejnost, že primitivní rasistická nenávist je zhoubná? Mám o tom velké pochybnosti. Nejsem si jist, zda se Daliborek nestane hrdinou národa.
0
Vytisknout
7771

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2017