Politická sebevražda Bohuslava Sobotky

28. 4. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Premiér Bohuslav Sobotka pohrozil odvoláním ministra financí Andreje Babiše kvůli kauze korunových dluhopisů, která podle řady komentátorů představuje daňový podvod. Potíž ovšem spočívá ve faktu, že Sobotka řídí vládu země, kde se od prezidentské volby postupně demontuje jedno pravidlo za druhým. A když se po letech konečně odhodlal vystoupit proti oligarchovi ve vládě, většina občanů je už natolik otrlých, že v počínání kritizovaného neshledávají žádný mimořádný prohřešek.


Sobotka honí bycha, ale nedohoní. Proti porušování a demontáži pravidel českého politického systému měl bojovat od počátku, ne teprve v okamžiku, kdy se blíží volby a jeho strana masivně ztrácí na první privatizovanou partaj v dějinách České republiky. V tuto chvíli už si velká část veřejnosti vysvětluje najednou objevenou zásadovost jako zástěrku prachsprostého mocenského soupeření. A jistě se tak docela nepletou.

Andreje Babiše by mohla od moci legitimně odstavit justice, kdyby ovšem řádně fungovala. Když se o to pokouší premiér a konkurent, kauza masivně ztrácí na přesvědčivosti. Tím spíše, že okamžitě po zopakování ultimáta Babišovi Sobotka opět opatrnicky uhnul. Jen málokdo tedy bude brát jeho snažení vážně a spíše bude vyhodnoceno jako pouhé politické manévrování pro efekt.

Babišovo ANO soustředěné kolem kultu osobnosti majitele je ovšem pro českou demokracii vážným problémem. Jenomže Sobotka už s tímto problémem udělal tolik kompromisů a natolik vachrlatých, že na konci dubna 2017 jen těžko přesvědčí větší počet občanů, že by to chtěl doopravdy napravit.

A tak ČSSD s největší pravděpodobností prohraje volby, zatímco Babišovo ANO s metráky másla na hlavě nakráčí do Strakovky hlavním vchodem, bez ohledu na nejčerstvější skandály svého předsedy. Jen Sobotka bude po volbách odstaven v rámci úsilí sociálních demokratů zůstat ve vládě alespoň jako menší a slabší partner.

Bohuslav Sobotka se zapíše do historie jako předseda vlády, která pasivně přihlížela uzurpaci neústavních pravomocí prezidentem a poté, co nahradila pravicovou vládu zdiskreditovanou skandály, sama vyprodukovala průšvihy ještě o řád větší, přičemž jejich hlavní "hrdina" přesto usedl v premiérském křesle.

Českou republiku orientující se na zprofanované visegrádské integrační uskupení čeká šedivá budoucnost na periferii dvourychlostní Evropské unie. To ovšem v tom lepším případě - když se 7. května francouzskou prezidentkou nestane Marine Le Pen.

Čínský projekt Miloše Zemana a části ČSSD je v troskách, protože Peking bude po Trumpově vítězství strategicky spolupracovat přímo s Bruselem a Berlínem - a Českou republiku jako vstupní bránu do EU už nepotřebuje.

Již jednou ztrozkotavší benešovská koncepce "mostu" mezi Východem a Západem se opět naprosto neosvědčila, v neposlední řadě také, protože současná ČR žádným mostem být nedokáže. Zčásti kvůli tomu, poněvadž z mnoha ohledů žádný most není třeba, zčásti z toho důvodu, že česká vláda nebyla dost aktivní v odporu proti projektům jako Nordstream a Nordstream 2, které zemi marginalizují i v těch oblastech, kde si ještě nějaký mezinárodní vliv mohla uchovat.

To nejlepší, v co ještě můžete doufat pro sebe a své potomstvo, je jakési evropské Mexiko. A Bohuslav Sobotka bude jednou v učebnicích dějepisu místo za zachránce demokracie označen za předsedu vlády, která zemi definitivně odvedla z hlavního proudu evropské integrace, evropské politiky i evropské civilizace.


0
Vytisknout
15188

Diskuse

Obsah vydání | 2. 5. 2017