Pokračující polemika o odvodech daní a pojištění v ČR

Ódéesácké myšlenkové schéma

27. 10. 2016 / Jaroslav Polák

K neuvěření i my zaměstnanci máme rádi kreativitu a volnost, např. když si zažádáme o grant a uspějeme. Moje produktivita práce roste o cca minimálně 15 % ročně a plat poprvé loni s velkou slávou plus 5 % tarifu, v lednu by to mělo být „neskutečných“ plus 10 %, to ale dokud neuvidím, tak neuvěřím. Že mají podnikatelé „jiný způsob myšlení“, tak to opravdu nevím – možná se jedná o to „ódéesácké myšlenkové schéma“. Většinou při debatách s živnostníky a podnikateli bylo nejdůležitějším tématem, jak „optimalizovat daně“ a to v lepším případě u těch, co je alespoň platili. Níže následuje odpověď panu Minaříkovi na jeho polemický text a malý vhled do toho, jak jsou nastaveny odvody v Rakousku.

Bod 1. Pan Minařík má částečně pravdu, že za odvody dostane zaměstnanec od státu více. Na druhou stranu nic nebrání živnostníkům, aby se připojistili. Druhou stranu mince samozřejmě pan Minařík nezmíní, a to jsou nezdaněné paušály ve výši až 80 % (podle mne ospravedlnitelné jen u zemědělců - resp. farmářů hospodařících sami na menších rozlohách). 80 % paušál uplatnitelný u řemeslných živností - to bude světová rarita. Rád se ale poučím, když mi pan Minařík zdokladuje, že je to v západní EU běžné. Dále komentováno viz níže bod č. 5.

Bod 2. Skryté zaměstnávání, tedy systém podnikatele Švarce (jak příznačné příjmení, samo evokující o co půjde). No, například v Německu je to trestný čin a v Německu také existuje vymahatelnost práva i v tomto případě. Nepochopitelné, že si na to jako živnostník stěžujete. Napište na vaši (živnostenskou) komoru nebo nějaký svaz, aby byl tento problém odstraněn. Dále, osobně neznám chudého živnostníka, ale rád se poučím z dat z hodnověrné statistiky. Tedy nikoliv údaje živnostenských údajů, ty jsou v rozporu s realitou. Nejlépe prosím uvést data anonymního průzkumu, kdy subjekty průzkumu nelžou. Znám lidi mající příjem (stoupající v čase) od 500 - 1000 Kč na hodinu a na úřadě jsou vedeni jako subjekt s minimálním příjmem. Takových jsem znal několik. Někteří se smáli, že jsou na minimálním příjmu 5 let, zatímco vydělávali 20 000 - 30 000 Kč "čistá ruka" měsíčně (to bylo na přelomu století). Zažil jsem i velice inteligentní otázky typu: „Dáme to bez papíru, nebo Špidlovi?“ Současně měl ten dobrák instalatér otce s těžkým onemocněním, jehož léčení stálo desetitisíce, na což on evidentně nechtěl přidat ani korunu. To jsou fakta, ne dojmy české dojmologie.

Bod 3. Jen bych rád upozornil, že zaměstnanec pracující ve mzdě může přijít o práci. Nikde není psáno, že živnostník automaticky musí mít příjmy. Nevím, na co si stěžujete. To jste si nevšiml, že žijeme v kapitalismu - ve volnotržním systému. Jděte si stěžovat do Institutu Václava Klause, aby vám Neviditelná ruka přidělila zakázky. Já jsem také zkoušel podnikat - neuspěl jsem, ale nikde jsem si nestěžoval, a nastoupil jsem do zaměstnání.

Bod 4. Vůbec nerozporuji, že naše ekonomika nestojí na podnikatelích. Psal jsem jen o disproporcích v odvodech na zdravotní pojištění a o praxi nepřiznávaných příjmů, a tedy i neplacení zdravotního pojištění. Klidně bych to nechal plavat, ale když si vládní činitel stěžuje, že kývl na zrušení nemocničních poplatků a že chybí tři miliardy v systému zdravotního pojištění, tak jsem poukázal na těch 15 miliard zmiňovaných v mém článku. Malá odbočka - byl jsem hospitalizován s vážnou nemocí a v nemocnici jsem se seznámil s hospitalizovaným invalidním důchodcem, kterýžto už v minulosti měl díky tomuto „sociálnímu“ opatření hlad – holt musel platit nájem a na jídlo mu už nezbylo.

Bod 5. Nenazýval jsem podnikatele a OSVČ parazity, ale psal jsem, že parazitují na systému zdravotního pojištění. Kritizoval jsem praxi, kdy podpora podnikatelů a OSVČ (i dle mne žádoucí) je „financována“ z rozpočtu zdravotních pojišťoven, resp. zdravotního pojištění jako celku, a to ještě v kombinaci s vysoce štědrými paušály. Četl jsem, že v Rakousku mají podstatně nižší paušály, vizte níže výňatek z textu: „Protože návrh Ministerstva financí zavádí diferenciaci mezi jednotlivými druhy podnikatelských činností, nezaškodí v tomto ohledu vzpomenout rakouskou právní úpravu, která obsahuje podobné znaky. Podle rakouského zákona o daních z příjmů mohou být náklady u živností nebo samostatné výdělečné činnosti vypočteny procentem z dosažených příjmů. Pro obchodní nebo technické poradenství, příjmy ze správy majetku, příjmy za činnost v dozorčích radách a příjmy majoritních společníků společností s ručením omezeným je možno využít paušální sazbu ve výši 6 % z dosažených příjmů, nejvýše však částku 13 200 EUR. U všech ostatních činností činí výdajový paušál 12 % z dosažených příjmů, nejvýše však 26 400 EUR. Na rozdíl od české a slovenské právní úpravy rakouský zákonodárce připouští, že i při využití této paušální sazby je možno snížit základ daně o pořizovací cenu zboží a o poskytnutou mzdu. Poplatník, který uplatňuje výdaje (náklady) paušálem, není povinen vést účetnictví a jeho obrat dosažený v posledním roce (resp. v předchozím zdaňovacím období) musí být nižší než 220 000 EUR. Jinak lze konstatovat, že systém výdajových paušálů je oproti slovenské, ale svým způsobem i české právní úpravě více diferencovaný, což lze dokumentovat tím, že u živnostníků, kteří nevedou účetnictví, existují různé sazby pro 54 různých činností, jež se pohybují od 7,1 % do 20,7 %. Podnikatelé v zemědělství mají též různé sazby, které se odvíjejí od činností jimi prováděných, což znamená, že se pohybují od 37 % do 45 % jimi dosahovaných hodnot. A tak je možno pokračovat dále, přičemž pro názornost lze uvést, že např. pro podnikatele v oboru pohostinství je rozhodujícím limitem minimální zisk, který je pro jeho obor podnikání stanoven ve výši 2 180 EUR + 5,5 % z dosažených příjmů, minimálně však 10 900 EUR. Z dříve uvedeného je tedy nepochybné, že nejsložitější, ale zřejmě i nejdiferencovanější systém výdajových paušálů má v současné době Rakousko. Otázkou však je, zda je to i systém nejoptimálnější a jaké aplikační problémy vyvstávají tamním poplatníkům i daňové správě při jeho praktickém využití. Nutno dodat, že rakouská daňová správa prochází poslední dobou rozsáhlou reorganizací, která by podle představ spolkového ministerstva financí měla její činnost celkově zefektivnit."

No a kupodivu všem volnotržním fundamentalistům patří Rakousko k nejbohatším zemím na světě a v roce 2013 činil čistý medián mzdy v Rakousku 1 805 euro měsíčně, ten český je stěží roven 800 EUR brutto (to není ani tuším 600 EUR netto, tj. stále konstantně 3x méně už čtvrtstoletí po sametové revoluci). 

Z osobní zkušenosti s univerzitním vzděláním, atestací a více než 20ti lety praxe můj plat po čtvrtstoletí fungování tržního hospodářství dosáhl takřka neuvěřitelného - je totiž takřka přesně roven německé minimální mzdě, a to ještě máme v našem ústavu v oboru nejvyšší úroveň mezd ve srovnání s ostatními zaměstnavateli ve zdravotnictví. 

K neuvěření i my zaměstnanci máme rádi kreativitu a volnost, např. když si zažádáme o grant a uspějeme. Moje produktivita práce roste o cca minimálně 15 % ročně a plat poprvé loni s velkou slávou plus 5 % tarifu, v lednu by to mělo být „neskutečných“ plus 10 %, to ale dokud neuvidím, tak neuvěřím. Že mají podnikatelé „jiný způsob myšlení“, tak to opravdu nevím – možná se jedná o to „ódéesácké myšlenkové schéma“. Většinou při debatách s živnostníky a podnikateli bylo nejdůležitějším tématem, jak „optimalizovat daně“ a to v lepším případě u těch, co je alespoň platili. 

Jak říkám - je mi to jedno, ať si klidně podvádějí, ale pokud tady žijí, ať platí adekvátní zdravotní pojištění - to je to, o co mi šlo při psaní příspěvku. Vzhledem k výši tzv. nezdanitelných paušálů v ČR považuji lamentování OSVČ za svého druhu neskutečnou drzost. Ať se porozhlédnou a informují o situaci v okolních zemích a děkují Bohu za to, co jim náš stát nabízí.

0
Vytisknout
2288

Diskuse

Obsah vydání | 27. 10. 2016