28. 10. 2016 / Boris Cvek
Když jsem si přečetl o výzvě pánů Bartošky a Dyka, aby lidé vyjádřili nespokojenost s Milošem Zemanem a poklonkováním Číně ze strany našich nejvyšších ústavních činitelů, vzpomněl jsem si na události z roku 1999, kdy se proti Klausovi a Zemanovi, kteří tehdy vládli v rámci tzv. opoziční smlouvy, vymezila tehdy poměrně vlivná iniciativa „Děkujeme, odejděte!“. Pro mne tehdy byla opoziční smlouva děsivým zklamáním a velmi jsem toužil po politické změně, ale bylo mi postupně stále jasnější, že už nemáme 17. listopad 1989 a že takové nerealistické vzepětí může nakonec Klausovi i Zemanovi jen pomoci.
Pokud se nezmění společnost, a na tom je třeba soustavně pracovat, nikoli jen jednou za čas se nadchnout na nějaké konjunkturální vlně zdánlivé lidové nevole, pak se nezmění nic.
A vskutku Klaus a Zeman se stali prezidenty ČR, naopak politická strana „Cesta změny“, která se zrodila z „Děkujeme, odejděte!“, skončila v zapomnění. Velice si vážím občanské společnosti jako systematického, mravenčího úsilí o veřejný zájem, nedokážu ale takto vnímat jednorázové, spektakulární úsilí lidí, o nichž se běžný člověk dozví vlastně zejména v bulváru v rubrikách o životě smetánky.
Dovolím si z Wikipedie jen krátce připomenout, co to bylo „Děkujeme, odejděte“… poučíme se z toho? Bude zajímavé sledovat, zda v roce 2016 podobná iniciativa vzbudí aspoň srovnatelnou počáteční podporu. Můj osobní tip je ten, že bude již ignorována.
„Iniciátorem celé akce byl novinář Josef Brož, který společně s tehdejší diplomatkou Monikou Pajerovou, svolali na toho dne do pražské kavárny Slávia své přátele. Mezi následnými prvními šesti signatáři byli: Josef Brož, Igor Chaun, Vlastimil Ježek, Šimon Pánek, Martin Mejstřík a Vratislav Řehák.
Bývalí studenti, kteří se původně sešli v předvečer 10. výročí tzv. sametové revoluce k oslavě vydání knihy historiků Milana Otáhala a Miroslava Vaňka:Sto studentských revolucí (NLN, Praha 1999) v Rockcafé na Národní třídě, v textu kritizovali stav společnosti (morální a politický marasmus) a obvinili z něj vládnoucí establishment, spojený v tzv. opoziční smlouvě. Vedoucí politiky, kteří jsou podle nich zodpovědní za tento stav, vyzvali k demisi.
Vedle kritického zaměření textu se autoři v jeho druhé polovině odvolávají na sílu a schopnost obnovy tzv. občanské společnosti. Předpokladem pro tuto obnovu se má stát vnitřní slib slušnosti.
Text, zveřejněný krátce poté v médiích, vyvolal nečekaný společenský ohlas - koncem roku 1999 organizátoři oznámili, že jej podepsalo na 200 000 signatářů. K podpoře se postupně přidalo široké spektrum stran a osobností, jako první KSČM, poté prezident Václav Havel a další - někteří dokonce projevili ochotu podat demisi (tehdejší předseda Unie svobody Jan Ruml), hlavními jejími kritiky se ovšem stali ti, na které text, podle pozdějších vyjádření médiím, nejvíce mířil: předsedové ČSSD Miloš Zeman a ODS Václav Klaus.
Výzva se postupně proměnila v občanskou iniciativu Sdružení „Děkujeme, odejděte!“, která o sobě dala vědět ještě několika prohlášeními a postoji: například v únoru 2000 protikomunistickou akcí „Antiúnor“, aktivní podporou vzbouřených redaktorů v rámci tzv. televizní krize, později protestem při inauguraci prezidenta Václava Klause v březnu 2003 a naposledy zřetelněji na podporu vstupu do Evropské unie.
Ačkoliv část médií a politiků vyzvala signatáře již v roce 1999, aby z výzvy, která postupně přerostla v hnutí, založili politickou stranu, k jejímu založení nedošlo. Část z osobností se z aktivní účasti na pokračování politickou cestou vzápětí stáhla (Pánek, Chaun).
Na podzim roku 2001 se po diskusích mezi částí bývalých studentských vůdců a dalšími osobnostmi z řad podnikatelů a intelektuálů ustavila politická strana Cesta změny. Po rozporech mezi některými z nich (zejména z okruhu kolem aktivistky Moniky Pajerové) byl jejím předsedou zvolen podnikatel Jiří Lobkowicz. Po pro stranu neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny (červen 2002, pouze 0,27%) byl za Cestu změny zvolen nezávislým senátorem Martin Mejstřík (listopad 2002). Jeho odchodem z politiky (2008) strana de facto zanikla.“
Zdroj: ZDE
Prohlášení pana Dyka a Bartošky: ZDE
Diskuse