Jak zahraniční politika Baracka Obamy destabilizovala svět

20. 5. 2016

čas čtení 5 minut


V roce 1939 britský premiér Neville Chamberlain a francouzský prmiér Édouard Daladier varovali Adolfa Hitlera, že pokud Třetí říše napadne Polsko, vznikne evropská válka. Oba lídři trvali na tom, že to myslí vážně. Ale Hitler se domníval, že poté co mu prošly militarizace Porýní, anšlus Rakouska a rozbití Československa, spojenečtí appeaseři opět jen předstírají, napsal vojenský historik Victor Davis Hanson.


Británie a Francie vyhlásily válku dva dny poté, co Hitler vstoupil do Polska.

Jakmile je jednou těžce vydobyté odstrašování ztraceno, je takřka nemožné obnovit důvěryhodnost bez strašných nákladů a nebezpečí.

Ruští představitelé minulý týden varovali Obamovu administrativu před instalací nového protiraketového systému v Rumunsku, a hovořili o možné jaderné konfrontaci, která by hostitelskou zemi změnila v "kouřící trosky" a "neutralizovala" jakýkoliv Američany sponzorovaný protiraketový systém.

Taková apokalyptická rétorika následuje po měsících ruského zastrašování sousedního neutrálního Švédska, obtěžovaní amerických lodí a letounů, varování státům NATO v Evropě a neustálých hrozbách na adresu bývalých sovětských republik v Pobaltí.

Čína právě varovala USA, aby držely své lodě a letadla dál od nového umělého ostrova a vojenské základny na Spratlyho ostrovech, které leží uprostřed Jihočínského moře a kontrolují mezinárodní lodní trasy.

Íránští lídři rutinně vyhrožují uzavřením Hormuzského průlivu. Severní Korea a Islámský stát předvádějí svůj obvyklý bezmezný bombast na nové úrovni - od vyhrožování jadernými údery na USA až po soupis Američanů určených k zabití.

Všechno toto řinčení šavlí v roce 2016 začíná znít dost podobně jako zastrašování fašistické Itálie, imperiálního Japonska a nacistického Německa ve 30. letech.

Ale proč tolik drsných slov - a proč právě teď?

Po stažení z Iráku v roce 2011 a následném kolapsu země, což poškodilo americkou důvěryhodnost, po falešné mezi vytyčené v Sýrii, neúspěšném restartu vztahů s Ruskem, fiasku v Benghází a omezování armády ztratila Amerika své odstrašující schopnosti.

Prezident Obama v nedávném rozhovoru tvrdil, že syrský ústup byl jedním z momentů, na něž je hrdý, a kritizoval některé naše spojence (pravděpodobně Británii a Francii) jako nespolehlivé černé pasažéry usilující o slávu.

Izrael na základě svých obav z Íránu vytvořil alianci s některými ze svých dlouhodobých nepřátel v Perském zálivu. Dalším základem tohoto spojenectví je sdílená nedůvěra vůči americké ochotě plnit závazky. Izraelci a Saúdští Arabové jsou stejně zmateni, protože netuší, zda Obamova administrativa naivně ustoupila Íránu v otázce jaderné dohody, nebo záměrně nadbíhá novému spojenci.

Japonsko a Jižní Korea naznačují, že by se mohly stát jadernými mocnostmi, k čemu je popohání rostoucí nedůvěra vůči americké ochotě bránit je před zastrašováním ze strany Číny, Severní Korey a Ruska.

V nedávném rozhovoru pro New York Times Magazine náměstek poradce pro národní bezpečnost a autor prezidentských projevů Ben Rhodes napadl "Blob" - což je jeho výsměšný výraz pro zahraničněpolitický establishment ve Washingtonu náležející k oběma politickým stranám. Vyslovil se také ohledně zavádění novinářů a politických komentátorů kvůli prosazení íránské dohody bez schválení Senátem nebo podpory veřejnosti. Rhodes, který napsal Obamův mytologický "Káhirský projev" a také proslulé "body" týkající se Benghází zřejmě potvrdil obvinění, že tato administrativa pohrdá tradiční americkou zahraniční politikou.

Pokud víme, jak a kdy jsme ztratili schopnost odstrašovat nepřátele a bránit přátele, proč svět v posledním roce Obamova prezidentství náhle začíná vřít?

Nedávné rozhovory s prezidentem a jeho poradci mohou v zahraničí potvrdit dojem, že globální řád je v této výjimečné chvíli přístupný uchvácení, protože odstupující administrativa rezignuje na roli světového lídra. A vzhledem k tomu, že zbývá jen osm měsíců, Rusko, Čína, Írán, Severní Korea a islamističtí teroristé začínají věřit, že USA nic neudělají, aby zastavily jejich agresi, jakmile dojde ke změnám globálních skutečností provedeným silou.

Jižní Korea, Estonsko, Rumunsko, Česká republika, Polsko, Filipíny a větší část Evropy všichni očekávají provokace - a obávají se, že USA vytyčí nové hranice, lhůty a ústupové linie, místo aby jim přišly na pomoc.

Agresoři si nejsou jisti, zda Hillary Clintonová, pokud bude zvolena, nebude vládnout spíše jako tradiční demokratičtí prezidenti oddaní vedení západní aliance. A pokud by byl zvolen Donald Trump, žádný agresor by přesně nevěděl, proč, kdy a jak by mohl odpovědět.

Vzhledem k těmto nejistotám může z hlediska agresorů vypadat moudře myšlenka využít zbývajících měsíců a konfrontovat předvídatelnou Obamovu administrativu předtím, než v roce 2017 tato hra skončí.

Z tohoto důvodu se příštích pár měsíců může ukázat jako nejnebezpečnější perioda od 2. světové války.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5593

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2016