Boj s islámským terorismem: Když dva dělají totéž, není to totéž

15. 10. 2015 / Petr Ježek

K realistickému posouzení současného (a jako příčiny minulého) dění v Sýrii se vyplatí znalosti angličtiny, ruštiny a dalších jazyků, zejména arabštiny. Je to dokonce podmínka nutná, byť ne postačující. Chybí-li totiž vůle k pravdě... Aktuální situace je ve většině médií charakterizována ruskou účastí formou leteckých útoků na cíle IS a dalších ozbrojených militantnů. Pokud se ponechá zaznívat hlas pouze jednoho z účastníků bojů, pak jde o diletantství nebo záměr. O jednoduchou situaci rozhodně nejde a Britské listy by se prostřednictvím autorů a redakčních příspěvků měly držet svého nového motta v záhlaví webu. Činí tak? To si nechť každý přebere sám.

Tento text, o němž autor tvrdí, že "čerpá z různých diplomatických, internetových a osobních zdrojů a z vlastních znalostí a analýzy", jsme se rozhodli publikovat i přesto, že přímo neodkazuje na žádné zdroje. Je zajímavým svědectvím o současném společenském rozpoložení a stále bipolarizované víře v dobro a zlo. Nutný kontext poskytuje článek Karla Dolejšího o dopadu ruské vojenské intervence v Sýrii.

Překvapen ruskou aktivitou v Sýrii mohl být pouze ten, kdo sleduje pouze jednu stranu glóbu a je líný přemýšlet. Již několik měsíců je patrná přinejmenším rozpačitost, s níž je sledována více než roční účast USA na „protiteroristických operacích“, jak sami Američané své vojenské akce v Sýrii označují. Ona rozpačitost stačila za tu dobu přerůst v nespokojenost nejen u části americké politické scény, o veřejnosti nemluvě, ale i u vlivných globálních entit. Finanční zdroje, jež vláda USA vydávala a vydává na operace, jejíž cíl - eliminace hrozby islámského terorismu - se nějak nedaří naplnit, drancují již tak nebezpečně zadlužený federální rozpočet a masivně dopadají na stranu závazků, aniž by je vyvažovaly adekvátní příjmy.

To doslova irituje nejen Čajovou partaj, ale i lidi kolem Rona Paula a vůbec tradicionalisty, kteří s rostoucí nelibostí sledují marnotratná světová dobrodružství Washingtonu (a Wall Streetu) na úkor občanů USA a samotné ústavy USA. Globální šachisté rychle pochopili, že USA nejsou tím, čím bývaly a že na roli globálního policajta jednoduše nestačí, což nutí pověřit touto rolí jiného. Výsledkem je v rychlém sledu se střídající změna stanoviska MZV USA od striktního požadavku na odstranění syrského prezidenta Asada k jeho faktickému odmítnutí. Jakoby USA náhle přišly o všechny vládní stratégy...

Do této situace vstupuje Rusko, která, jak je informovaným známo, disponuje dramaticky vyšším počtem kvalifikovaných „šachistů“, tj. stratégů schopných realisticky číst tahy soupeřů daleko dopředu. K vyloučení jakýchkoli překvapení a rizik v reminiscenci na afghánské stigma se měsíce dopředu připravovala a trénovala operace, kterou prezident Putin spustil před dvěma týdny. Zdůrazněme, že ruský vojenský kontingent v Sýrii zahrnuje pouze malou část vzdušných a vesmírných vojsk Ruska s nezbytnou infrastrukturou, velením a zpravodajstvím včetně prostředků elektronické války. Oproti USA je vládní postoj k islámskému terorismu v Rusku mnohem méně veřejně artikulován, o to více však vnitřně priorizován.

Rusko po zkušenostech z Kavkazu jasně vnímá ohrožení teroristy, kteří pod jakoukoli ideovou zástěrkou neváhají řezat civilistům hlavy a odpalovat výbušniny v civilních zařízeních. Současně vnímá převažující islámský, resp. za islám se schovávající charakter terorismu v jeho záhumenku. Proto je rychlé rozmístění ruské bojové techniky a personálu v Latákii a těsná součinnost s rozvědkami Iráku a Sýrie základem efektivních úderů na bojová uskupení a infrastrukturu IS a s ním spolupracujících militantů.

USA, které společně s letectvem Velké Británie, Francie a Turecka docílila toho, že IS se nadále rozlezl po syrském a iráckém území, riskuje, že jejich „boj s terorismem“ je pouze zástěrkou boje s nepohodlnými, jakkoli jinak legitimními režimy. V Iráku, Libyii i Sýrii je ropa a té se USA navzdory alianci se Saudy a dalšími ropnými šejky v okolí a bolidu břidličné těžby doma začíná stále více nedostávat.

Flagrantní trapas pro vládu USA je odmítnutí poskytnout Rusům koordináty lokací cílů v IS bez jakéhokoli vysvětlení, čímž Washington v diplomatických kruzích zcela ztrácí svou věrohodnost. Ještě trapnější jsou pak výkřiky o údajných civilních obětech náletů ruských letounů, o nichž žádné důkazy neexistují a existuje naopak dokumentace o tom, že v místě ruských náletů žádní civilisté nejsou. To chce ale naslouchat jiným zdrojům než jsou globálními korporacemi a US elitami vlastněná a placená US média. Koho chléb jíš, toho píseň zpívej...

Neuvěřitelná je pak konstrukce některých médií, že prý ruské křídlaté Kalibry odpálené z lodí v Kaspickém moři představují hrozbu civilní letecké dopravě. Copak civilní doprava používá letové hladiny pod tisíc metrů? A dále, to nevadilo použití obdobných řízených Tomahawků Američany v minulosti bez jakékoli dohody s vládami zemí, nad nimiž prolétaly? Ono je to vůbec s vojenskými operacemi západní koalice v Sýrii proti IS jaksi právně nahnuté, když neexistuje ani mandát OSN ani žádost legitimní vlády.

MUDr. Bašár Asad se může nelíbit, ale těžko mu upřít snahu o demokratizaci (viz syrská ústava z roku 2012) a o zásadový boj s extrémismem a terorismem jakéhokoli původu. A právě syrský prezident oficiálně požádal Rusko o pomoc v boji s terorismem na svém území, což plně odpovídá mezinárodnímu právu, jež jistě každý informovaný čtenář a autor Blistů dobře zná, hodlá-li k tomu psát a argumentovat.

Zatímco prohlášení z Moskvy a Damašku získávají v čase nejen punc stability, ale i reálnou oporu v ověřitelných faktech, z USA i EU je stále slyšet mnoho absurdit a známek totálního nepochopení situace. Zatímco pro každou ruskou vojenskou akci je pořizována dokumentace, jíž pak lze kdykoli použít a v případě potřeby zveřejnit, prohlášení z Washingtonu a Bruselu jsou stále více neudržitelná vzhledem k realitě. Důvěřivému davu je stále předkládán obrázek hodného strýčka z Ameriky a zlého ruského medvěda. Nu což, kdo se řídí pohádkami i v dospělosti...

Závěrem jen tolik, že tak jako je sebezničující věnovat příliš mnoho důvěry církevním hodnostářům minulosti, bolševickým autokratům nedávné minulosti, stejně destruktivní je nekriticky šířit propagandu západních autokratů současnosti. Rusko se poučilo z chyb, stihne se poučit Evropa a USA? Aktuálně to na to vůbec nevypadá...

0
Vytisknout
6209

Diskuse

Obsah vydání | 16. 10. 2015