Velká Británie si koleduje o všeobecný posměch

Konzervativní mýty o tom, proč je třeba zrušit zákon o lidských právech

14. 5. 2015

Britská konzervativní vláda svým návrhem na zrušení Zákona o lidských právech směřuje mimo společenství národů, které po druhé světové válce přijaly za svá univerzální lidská práva. Takový počin by Velkou Británii na mezinárodním poli výrazně poškodil, domnívá se Keir Starmer, labouristický poslanec a dříve hlavní žalobce pro Anglii a Wales v deníku Guardian. Starmer vyvrací mýty, které by konzervativní vláda mohla využít pro ospravedlnění zrušení zákona.

Následkem druhé světové války se národy dohodly na tom, že "tohle už příště nedopustíme". Založily Organizaci spojených národů a dohodly se na jednoduchém souhrnu univerzálních pravidel, jež ustanovují příslušnost k základním hodnotám lidského rodu. Tato pravidla byla učena k tomu, aby ochránila základní práva jedince proti státu, zachovala práva minorit poskytla podporu zranitelným.

Nápad byl jednoduchý: tyto standardy budou nejprve zakotveny v kontinentálních společenských smlouvách, jako je Evropská úmluva o lidských právech a následně budou uvedeny v zákonnou platnost v jednotlivých zemích. Ve Velké Británii se tak stalo, když labouristická vláda přijala tzv. ákon o lidských právech v roce 1998.

Přicházející konzervativní vláda chce nyní zbavit lid těchto univerzálních práv zrušením tohoto zákona. Útok má vést Michael Gove coby nový ministr spravedlnosti (dříve zastával post ministra školství, z nějž byla Davidem Cameronem odvolán). Zahájil ho v týdnu, kdy slavíme Den vítězství (8. 5., jako památku na vítězství nad nacismem), což by nemělo zapadnout. Mnoho konzervativních politiků totiž po druhé světové válce spolupracovalo na přípravě Evropské úmluvy o lidských právech, protože věřili, že připravují dokument, který odráží hodnoty, jež považovali za dané a jež také stvrdilo vítězství ve válce.

Nepochybně bude Gove omílat obvyklý mýtus, že Zákon o lidských právech není než "darebácká charta" (myšleno tak, že zákon ulehčuje potenciálním kriminálníkům, resp. podezřelým z trestných činů). Jenže prostřednictvím tohoto zákona nedošlo k žádným zásadním změnám vzhledem k právům obžalovaných, zejména proto, že vlády Margaret Thatcherové nastavila velmi jednoznačně jejich práva, vtělená o zákona po mnoho let před tím.

Tento mýtus kontrastuje s faktem, že Zákon o lidských právech symbolizoval nový přístup k ochraně nejvíce zranitelných ve společnosti, včetně obětí obchodu s dětmi, žen jako obětí domácího a sexuálního násilí, lidí postižených a obětí kriminality. Všichni tito lidé měli po letech konečně právo na ochranu. Řada těchto nejvíce zranitelných zrušením zákona utrpí.

Gove možná zkusí i jinou taktiku, tedy že konzervativci nejsou proti lidským právům obecně, ale že chtějí pouze držet na uzdě obtěžující Evropský soud pro lidská práva. Jenže tento argument lze velmi rychle vyvrátit. Práva zakotvená v Evropské úmluvě o lidských právech jsou velmi prostá: právo na život, svobodu, osobní bezpečnost; právo na spravedlivý soud; právo volit; právo na rovný přístup ke vzdělání; a navíc právo na to nebýt diskriminován. Které z těchto práv byste nechtěli? Jedním z důvodů, proč konzervativní návrh "britského zákona o lidských právech" nikdy nespatřil světo světa je, že by byl smeten ze stolu, pokud by některé z těchto práv neobsahoval.

Gove se tedy mže opřít jedině o velmi povrchní argument, že britské soudy jsou svazovány závazností rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jenže tento argument má dvě zásadní roviny. Za prvé, Zákon o lidských právech pouze dává britským soudům za povinnost "přihlédnout" k rozsudkům Evropského soudu, nejsou pro ně závazné. Za druhé, není to tento zákon, ale článek č. 46 odst. 1 samotné evropské úmluvy, který zavazuje jednotlivé přistoupivší země k tomu, že se budou rozsudky evropského soudu řídit. K tomu se Velká Británie zavázala v roce 1950, když chartu lidských práv podepsala a zrušení Zákona o lidských právech na to nebude mít žádný vliv.

Jediným způsobem, jak by konzervativci mohli docílit svého, by bylo odmítnout  evropskou úmluvu a náslledně tedy také vystoupit z Rady Evropy. To by vedlo k postavení Velké Británie mimo země dodržující univerzální lidská práva a k výraznmu oslabení její reputace. Způsobilo by to rozvrat nejen na mezinárodní scéně, ale také uvnitř Velké Británie, protože Skotsko, Wales i Severní Irsko tento "směšný konzervativní výmysl" odmítají. Jedná se o naprosto neadekvátní reakci na jeden nebo dva sporné rozsudky Ze Štrasburku. Jde o snahu omezit základní spravedlnost, důstojnost a rovnoprávnost, ke kterým se národy zavázaly před 70 lety.

Celý článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3509

Diskuse

Obsah vydání | 15. 5. 2015