Umějí v televizi používat internet?
14. 5. 2015 / Miloš Dokulil
Navazuji na svůj předchozí příspěvek. Týkal se především česky utkvělé tradice ve výslovnosti výrazů z cizích jazyků. Jako kdyby ten spontánně se nabízející přístup, podle známého či tušeného vzoru improvizovaně odvozovat výslovnost výrazů dalších, byl stále převažující. Ne-li pravidelně znovu a znovu se překvapivě objevující. Určitě kupodivu také stále v rozhlase i v televizi. Což stěží unikne pozornosti, když sám signál pokrývá celou oblast českého území a kdekdo sleduje stále kdeco, že? A když navíc doba přichází určitě s nesrovnatelně frekventovanějším náporem cizích slov, jmen a názvů institucí. Přitom je možná „ku podivu“, že média s obdobnou suverenitou, jako třeba zrovna nejednou ještě v tom 19. století, improvizují. Ačkoliv by si takto počínat nemusela. Proč? Protože tu jsou potřebné informační zdroje přímo a doslova po ruce. Stačí si „kliknout“, že? Nebo by to mělo stačit…
Je tudíž překvapující, že třeba v rámci České televize po celé čtvrtstoletí se opakovaně objevují prohřešky vůči výslovnosti, a často výrazů z jazyků, které by nám mohly být kulturně (či aspoň předchozí tradicí) blízké. Jenže ani třeba pro arabštinu nebo antickou řečtinu by tu nemusel být žádný výslovnostní problém. Copak tu nemáme setrvale k dispozici elektronicky „pod nos“ žádoucí výslovnost snad každého potenciálně problematického jména či názvu, které nadhodí aktuální čas?
Pro příklad zde uvedu jen prohřešky ze dvou po sobě následných nedělí, a to pokaždé ze dvou oblíbených a hojně sledovaných pořadů. (Nemělo by možná být prioritou, KDO zhřešil, ale JAK zbytečně zhřešil, to ano. Vždyť režie těch pořadů by tu měla být finalizujícím „ostřížem“, že?).
Takže v dopoledním pořadu z 26/4 padla zmínka o Mussoliniho milence, jménem Clara Petacci. Mé uši to tehdy slyšely, s tou běžně počeštělou koncovkou ženských jmen, přibližně ve znění „petáčiová". To „a“ v italštině nemělo být dlouhé; zato to zdvojené „č“ mělo disponovat jistou „prodlevou“. V dalším pořadu z téhož dopoledne byla zmínka o známém a často citovaném „Moulin Rouge“; s nenáležitou výslovností hned toho francouzsky vyslovovaného „mlýna“. Místo „mulén“, s nosovým „e“ bylo vysloveno „mulán“. (Kdyby šlo o zřídka uplatňovaný výraz! Ale i tehdy.) A do třetice. V tom zrovna zmíněném druhém pořadu byla také zmínka o tom, že „v Čechách“ došlo či bylo… a kupodivu se to místo potom konkrétněji vyvrbilo jako Brno! (Bez komentáře, že?).
A jen o týden později (3/5): Opět v tom prvním z těch dvou předtím zmíněných pořadů byl zmíněn jeden romanopisec ve výslovnosti „žystaf flobér“. Mělo se to týkat jména „Gustave Flaubert“. To křestní jméno se vyslovuje ovšem „gystav“. (Různí lidé v médiích francouzská jména a další výrazy zřejmě adaptují podle údajné angličtiny!) V dalším pořadu byl citován mj. francouzský název „La Roche-en-Ardennes“. Že zrovna šlo místně o „Skálu-v-Ardennách“ je možná jedno. Ale místo té francouzské předložky, s nosovým „a“ (tedy „an“ ve spojení: „la-roš-an-arden“), zaznělo nenáležité „en“.
Nejde o prkotiny. Určitě bychom měli vidět mj. v ČT1 vzorové podání výslovnosti, kromě dalších předpokladů, jako je věcně korektní podání fakt. Aby nebyla infikována širší veřejnost k „pomýlenosti“, která je nepoučené veřejnosti nejednou vlastní…
Ve starém republikánském Římě jeden řečník uvozoval jakýkoliv svůj projev v senátu slovy „Quo usque tandem…“, jako kdyby neměla být nadužívána trpělivost v jím utkvěle sledované souvislosti (měl na mysli Catilinu; kdo chce, snadno se dokliká!). Dočkáme se v našich českých médiích odpovídající péče vůči výslovnosti jak cizích slov, tak správného citování jednoslovného názvu ČR?
Diskuse