Další pochybnosti nad syrským útokem z 21. srpna:

Došlo vůbec v Muadamíji k chemickému útoku?

1. 10. 2013 / Karel Dolejší

Sharmine Narwaniová ze St Antony's College v Oxfordu publikovala v bejrútském levicovém listě Al Akhbar (Zprávy) rozsáhlou analýzu zprávy inspektorů OSN o chemickém útoku na předměstí Damašku. K útoku došlo 21. srpna a nechybělo mnoho, aby po něm následovala americká intervence. Narwaniová dospívá k závěru, že zpráva inspektorů vyvolává více otázek, než kolik jich zodpověděla. Obsahuje podle ní sporné závěry a některé zjištěné údaje nejdou dost dobře vzájemně dohromady.

Narwaniová zejména upozorňuje na to, že:

  • Z Přílohy VII zprávy je zřejmé, že v environmentálních vzorcích z oblasti Muadamíje, kde mělo údajně dojít k chemickému útoku větší z obou zajištěných dělostřeleckých raket, ve skutečnosti nebyla zjištěna přítomnost sarinu. To ostře kontrastuje se zajištěnými medicínskými vzorky, které sarin opravdu obsahují.
  • Na dalších dvou lokalitách (Zamalka/Ajn Tarma) byly environmentální vzorky odebírány o několik dní později, sarin zde však zjištěn byl.
  • Podle testování dvěma na sobě nezávislými laboratořemi bylo u údajných obětí z Muadamíje 93%, respektive 100% vzorků pozitivních. To je více, než na zbylých dvou lokalitách. Je však v zásadě vědecky nevysvětlitelné, aby v případě, že oběti byly vystaveny útoku skutečně na testované lokalitě, nebyly nalezeny žádné pozitivní environmentální vzorky. Zbytky sarinu lze běžně v půdě zjistit celé měsíce nebo i roky po útoku.
  • Možné vysvětlení diskrepance mezi medicinskými a environmentálními vzorky z Muadamíje zní, že oběti ve skutečnosti pocházely z jiných lokalit a byly pečlivě vybrány opozičními činiteli a lékaři, kteří s nimi sympatizují.
  • Americký expert na chemické zbraně Dan Kaszeta upozorňuje, že vzorek pouhých 36 osob přeživších útoky v Gútě nemůže být považován za vědecky a statisticky reprezentativní, když nebyla vůbec prozkoumána těla těch, kdo útoky nepřežili. Podle něj navíc pouze malá část přeživších vykazuje typické příznaky útoku sarinem. Proto je pravděpodobné, že byli vystaveni účinkům většího počtu otravných látek, nejen sarinu.
  • Pokud jde o nalezenou munici, 140 mm dělostřelecká raketa zajištěná v Muadamíji není v žádném prokazatelném vztahu s chemickým útokem (srovnej ZDE). V Ajn Tarmě pak byla zajištěna "záhadná" dělostřelecká raketa se stopami sarinu, u níž inspektoři byli schopni zjistit azimut. To ovšem znamená pouze tolik, že je znám směr, ze kterého zbraň přiletěla, nikoliv vzdálenost, kterou překonala. Narwaniová odmítá spekulace Human Rigths Watch o tom, že raketa přiletěla z kasáren syrské 104. brigády, a naznačuje, že tak velká raketa mohla přiletět i ze vzdálenosti větší, než necelých 10 km.
  • K tomu je ovšem třeba nad rámec samotné analýzy Narwaniové doplnit, že raketa tak nevýhodného aerodynamického tvaru, s nadrážovou hlavicí a neznámým výkonem motoru o průměru cca 120 mm mohla naopak velmi snadno přiletět ze vzdálenosti mnohem menší, než je zmíněných 10 km. Pokud přijmeme pracovní hypotézu, že raketový motor pocházel ze standardní dělostřelecké rakety M-21-OF, ta má za normálních okolností dostřel 20 400 m. Jestliže je třeba touto raketou střílet na vzdálenost výrazně menší, na špici se nasazují brzdné kroužky, díky kterým je pak letová dráha strmější. A jak by to tedy vypadalo, kdyby na špici rakety byla místo obvyklých brzdných kroužků umístěna neforemná kovová nádoba s padesáti litry bojové otravné látky, zatímco sklopné šípovité stabilizátory kolem výstupní trysky byly nahrazeny primitivními hranatými a navrch ještě prstencem kolem nich? Balističtí experti by měli být schopni spočítat maximální dolet poměrně přesně. Osobně se domnívám, že bude nejspíše výrazně kratší než 10 km. Těleso je "těžké na hlavu" a klade velký aerodynamický odpor. Každopádně pokud někdo tvrdí, že s jistotou ví, odkud byla raketa odpálena, ačkoliv nezná její typové označení a balistické charakteristiky, pak jde jednoznačně o účelový závěr, který nelze na základě dostupných údajů přijmout.

V každém případě tvrzení západních politiků, že "neexistují pochybnosti" o tom, kdo útoky v Gútě spáchal, nelze brát vážně. Žádné přesvědčivé důkazy o vině Asadova režimu stále nebyly předloženy a Narwaniová naopak položila na stůl celou řadu dalších otázek, které tuto verzi výrazně zpochybňují.

0
Vytisknout
6340

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2013