Hrozí nám apokalyptické vymírání

30. 9. 2013 / Ivan Větvička

"Dračí vejce": Žena, královna planety, si prohlíží zkamenělé dinosauří vejce, pozůstatek vládců Země, jejichž kosti zavál písek. Co zbyde po nás? A kdo si to bude prohlížet?

Odborníci z panelu OSN pro globální oteplování dospěli k závěru, že se planeta otepluje a že za to mohou lidé. To je závažné zjištění, neboť Země je laskavá k životu, protože podmínky na povrchu planety jsou blízké trojnému bodu vody. Fázové přechody mezi jednotlivými skupenstvími H2O svému okolí odebírají nebo dodávají energii. Zásoby vody na povrchu Země tak vyrovnávají krátkodobé klimatické výkyvy. V současnosti průměrná teplota atmosféry stoupá a může se stát, že roztají polární ledovce. Systém by tak ztratil jednu fázi a podnebí by na to reagovalo nárůstem extrémních jevů. Tání ledovců také zvedá hladinu světového oceánu, který zaplavuje pevniny.

Ničit životní prostředí je přirozené

Příčin globálního oteplování může být více. Od začátku prvohor před 550 miliony lety bylo po většinu času na Zemi tepleji než dnes a hladina světového oceánu dosahovala o 100 -- 200 m výše než dnes. Nacházíme se tedy hluboko pod normálem a současné oteplování se k němu možná vrací. Není však v našem zájmu k tomuto procesu přispívat emisemi skleníkových plynů, jejichž vyšší koncentrace způsobí další ohřátí atmosféry. Každá taková klimatická změna je ruská ruleta, kde žádný biologický druh nemá jistotu přežití, ani člověk. Pouhé omezení emisí skleníkových plynů nám však bezstarostnou budoucnost nezajistí. Jak se rozvíjí naše civilizace, devastujeme ekosystémy na souši i v oceánech. Vypouštíme do okolí různé jedy, co nesníme, to otrávíme a je nás čím dál víc. Rozvoj civilizace představuje pro biosféru komplexní zátěž a jiné druhy stále obtížněji hledají místo k životu. Překvapivě však neděláme nic nepřirozeného. Živé organismy drasticky změnily životní prostředí na Zemi už před 3,1 -- 2,5 miliardou let, kdy fotosyntetizující sinice zamořily původně anoxický oceán a atmosféru molekulami kyslíku O2. Kyslík nemusela být jenom odpadní zplodina. Je možné, že se kyslíková fotosyntéza původně rozšířila jako obranný nástroj. Kyslík je jed, který by zabil i člověka, kdyby ho musel dýchat neředěný. Pro anaerobní organismy, které mohly sinice ohrožovat, se účinek kyslíku rovnal nasazení bojového plynu za války. Z jejich úhlu pohledu na Zemi došlo ke strašné ekologické katastrofě.

Hrozí nám velké vymírání

Další revoluci, která by mohla být obdobně surová, zahájil před půl milionem let pekingský člověk, když se naučil používat oheň. Už nejsme závislí na teplotě okolního prostředí jako studenokrevní živočichové, ani nespoléháme jen na energetickou produkci vlastních těl. Technika nás zásobuje nadbytkem energie, což nám dovoluje žít pohodlně a rychle. Daň za to je životní prostředí zamořené nebezpečnými látkami. Bakterie, které svým kyslíkem před miliardami let otrávily většinu biosféry, se tak zbavily konkurence i predátorů. Lidé mají proti většině živých bytostí na Zemi takovou převahu, že žádné dravce trávit nemusejí. Homo sapiens sapiens by měl opustit archaické bakteriální chování a začít se svým okolím nakládat uctivěji a šetrněji. Rozloha lidmi výrazně nedotčených oblastí se každý rok zmenšuje. Přírodní rezervace chrání jen 12% rozlohy souší a pouhé 1% plochy oceánů a moří.

Jak ubývá životní prostor pro různé ekosystémy, roste jejich zranitelnost při katastrofách. Nabízí se varovné srovnání se situací v nejmladších prvohorách, jež předcházela největšímu vymírání v dějinách mnohobuněčného života. Tehdy se všechny kontinenty spojily v jedinou pevninu. Délka mořských šelfů v tropickém pásu se tím zkrátila asi na 10% dnešního stavu. Navíc superkontinent do tropů nasunul svoji úzkou část. Nejvíce druhů v moři i na souši žije právě v tropech a tehdy se tísnily na malém území. Na rozhraní prvohor a druhohor vyhynulo 95% druhů všech organismů. Nevíme, co tehdy způsobilo apokalyptické vymírání. Víme jen, že dnes se světový ekosystém dostává do podobné situace, jaká zničující katastrofě předcházela. A tak bychom si měli začít dávat pozor.

Více informací naleznete v časopisu Klinická mikrobiologie a infekční lékařství ZDE.

0
Vytisknout
9735

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2013