Ortel v době velké vody

4. 6. 2013 / Marek Řezanka

A je to černé na bílém. Vláda Petra Nečase si prosadila svou podobu tzv. církevních restitucí bez ohledu na absenci jakéhokoli kompromisu se společností, jež jí k něčemu podobnému nedala mandát. "Rozhodnutím Ústavního soudu ve věci zákona o majetkovém vyrovnání se uzavírá jedna z neslavných kapitol naší minulosti, let 1948 až 1989," vyjádřil se kardinál Dominik Duka. "Naše společnost si může gratulovat, že se jí problém nápravy některých škod způsobených církvím v době komunismu podařilo vyřešit," neopomněl zdůraznit.

Je vcelku jasné, k čemu si gratuluje Dominik Duka -- totiž k nabytí majetku, který může církev libovolně prodat a jinak s ním nakládat bez jakéhokoli omezení. Pro někoho výhra, pro jiného návrat někam hodně hluboko do historie.

Je špatné, když má člověk po výroku soudu pocit, že byl sice legální, ale naprosto amorální. Osobně jsem tímto výrokem naprosto zklamán a působí na mě asi podobně jako povodně v Praze.

Nelze než takový výrok respektovat, otázkou ovšem je, jestli si člověk dokáže ještě Ústavního soudu vážit. Byly zde totiž objektivní důvody, které mohou vést k obavám, jaké dopady budou mít tzv. církevní restituce na Českou republiku:

1) Hrozí reálné prolomení Benešových dekretů

2) Hrozí rozprodej a zničení kulturních a historických památek ČR

3) Hrozí spekulace s majetkem, se kterým často nebudou církevní hodnostáři vědět, jak naložit

Máme my, kteří se cítíme porobeni a ponížení, ještě nějakou šanci, jak se bránit?

Je zde petice lidí, kteří se obracejí na papeže Františka, jenž zatím vystupuje s jinými hodnotami než je hromadění majetku: http://www.petice24.com/frantisek

Tato petice upozorňuje na skutečnost, kdy postup kardinála Duky nemusí být zdaleka v souladu se zájmy katolické církve pod vedením právě otce Františka.

"Jednou z příčin té situace je podle mého názoru náš vztah k penězům; že akceptujeme jejich nadvládu nad společností i nad sebou samými. Proto při současném potýkání se s finanční krizí zapomínáme na její prvotní příčinu, která spočívá v hluboké lidské krizi, v popření prvořadosti člověka... 

Místo toho jsme vytvořili nové idoly. Adorace pradávného zlatého telete dnes nachází nový nemilosrdný výraz v kultu peněz a v diktatuře hospodářství bez lidské tváře a skutečně lidského cíle," nastínil hlavní problémy doby, jak je vnímá, papež František.

Za sebe jsem výše zmíněnou petici podepsal. Podepsal jsem ji, neboť mi není jedno, jak bude s českým kulturním a historickým dědictvím do budoucna nakládáno. Není mi jedno, že bude víra díky chování špiček katolické církve patrně devalvována jako něco nežádoucího. Není mi jedno, že deprivace mnohých opět o něco vzroste.

Vláda tedy prosadila, k čemu se zavázala. Nyní se jedná o to, jaké dopady toto její rozhodnutí bude mít.

Pro ty, kdo se nechtějí klanět zlatému teleti a kteří považují vládní podobu tzv. církevních restitucí za paskvil, je dnešek (3. 6. 2013) černý -- i když není pátek. Je to den odklonu od ideálů T. G. Masaryka, je to den, kdy katolická církev opět v našich dějinách získává enormní moc a vliv na celospolečenské dění.

Nezbývá, než pozorně sledovat, jak bude se svým majetkem nakládat a jak jaký podíl tohoto majetku bude směřovat na hospice, sanatoria, na domovy důchodců, zkrátka na zařízení pro ty, jimž má církev sloužit.

Věřím, že výše uvedená petice, která vznikla na popud Karla Srpa, Lenky Procházkové a dalších, najde co nejširší odezvu. Že se najdou desetitisíce lidí, kteří se s ní ztotožní a kteří dají najevo, že jim stávající stav nevyhovuje. Že jsou jím pobouřeni.

Pokud člověk v něco věří, neměl by se vzdávat. Už proto, že se tu jedná o budoucnost nejenom naši, ale i dalších generací.

0
Vytisknout
6176

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2013