Potřeba nového paradigmatu

26. 2. 2013 / Jan Čulík

Článek Radka Tůmy autenticky vyjadřuje frustraci mnoha lidí, které současný režim v České republice dostal do velmi nezáviděníhodné situace. Znovu je v této souvislosti nutno připomenout "argument ledničky" antropologa Ernesta Gellnera, který varoval, že legitimita západních demokratických společností je vratká a závisí vlastně jen na tom, že západní demokracie produkují větší bohatství pro své občany než diktatury. Kdyby tomu bylo obráceně, bylo by velmi obtížné přesvědčit většinu občanů, že je diktatura, v níž žijí v relativním luxusu, horší než demokracie, v níž žijí v bídě. Vždycky rozhoduje ekonomická situace, Marx měl v tomto případě samozřejmě pravdu.

A velká potíž je, že pro mnoho občanů České republiky ztrácí současný "demokratický" režim legitimitu právě proto, že se jim v něm daří podstatně hůř než před rokem 1989. To je vážný destabilizační prvek. Kde jsou ty časy, kdy - začátkem devadesátých let - Václav Klaus lidem namlouval, že všichni budou za okamžik stejně tak bohatí jako západní Němci... Kam se tahle iluze ztratila? Původním argumentem českých pravičáků pro tento režim bylo, že všichni zbohatnou. Ne, že se všechno rozkrade na úkor většiny občanů.

Potíž je, že v České republice přežívá ultrakonzervativní myšlení jak na straně vládnoucí garnitury i médií, tak na straně občanů, kteří jsou politikou vládní garnitury postiženi. Vládnoucí garnitura se stále - chybně - přidržuje představy, že kapitalismus bez přívlastků je jediným možným politicko-ekonomickým systémem, navzdory varovnému vývoji ze západní Evropy i Ameriky, že se tento systém rychle rozkládá a bude nutno vypracovat alternativu.

Občané postižení politikou české vládnoucí garnitury jsou také ultrakonzervativní - domnívají se, že je prostě možné vrátit se do situace před rokem 1989, kdy bylo všeho dost. Jenže mezinárodní ekonomická a politická situace je o hodně složitější, než tomu bylo tehdy, a v nové situaci je zapotřebí vymýšlet nové řešení. Analyzovat mezinárodní situaci a vymyslet a zkoušet nové ekonomické strategie jak v současném chaosu přežít.

Potíž je, že česká vláda tohle nedělá, stará se jen o sebe a své vlastní zájmy, nebo činí hloupě ideologická rozhodnutí. Rozhodovat na základě ideologie - například dát církvím obrovský majetek - je vždycky ničivé. Už dlouhodobě mě fascinuje, že na rozdíl od lidí v jiných zemích, kteří zhodnotí situaci, ale vždycky hledají nějaké aktivní, inteligentní řešení, jak změnit její záporné dopady, lidé, kteří rozhodují v Česku, nic takového nedělají - vždycky prostě přijmou jen to nejhrubší a nejničivější ideologické řešení, jako by se nedalo nic dělat.

Má-li společnost přežít, bude nutno vzít rozum do hrsti, podívat se, jak se v krizi věci řeší chytře jinde a pokusit se tím inspirovat a hledat nové cesty. Neideologicky. Bohužel, děsivé je, že na to nemá ani česká vláda a asi na to nemají ani její ničivou politikou postižení občané. Obě strany zůstávají zaseknuté kdesi v roce 1980. Co s tím?

0
Vytisknout
6343

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2013