Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty

27. 2. 2013 / Jiří Bátěk

Toto jsou slova našeho prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Otázka k zamyšlení: Máme již, po 23 letech od pádu komunismu, v republice převážnou část demokraticky smýšlejících občanů? Zkusme si uvést několik příkladů.

"Vynikající zkušenost: skoro 50% obyvatelstva dospělo k vysokému stupni kulturní a společenské vyspělosti", když volila K. Schwarzenberga. Tak nám píše Jan Berwid-Buquoy, prý historik a politolog (!), ve svém blogu.

Neuvede ale ani jediný argument, na základě čeho by právě tato část voličského spektra měla být právě tou "elitou" a nadějí do budoucnosti. A co zbytek národa? To jsou jen "potomci zbabělých nevolníků"? (Jiří Menzel). Nejsou to právě tyto názory, co společnost štěpí?

Vlastně stačí jen poslouchat lidi ze svého okolí. Příklad pro ukázku. Kolegyně z práce svým dospělým dětem promlouvá do duše a říká, že současná společnost nemá dobrý směr a mají to změnit. Už si nepoloží otázku, co mohu a mám změnit já sama? Vůbec jí to nenapadne.

Historicky první přímá volba prezidenta ČR byla učebnicovou ukázkou stavu naší společnosti a skvělým materiálem pro minimálně bakalářskou práci. Mnozí umělci odhalili svůj myšlenkový svět a ukázali, že je nutné k nim přistupovat velmi obezřetně a brát je s velkou rezervou.

Válečný hrdina Pavel Vranský, který bojoval u Tobruku a v britských RAF u 311. československé bombardovací perutě za svobodu Československa, byl před celým národem arogantně okřikován, jak jsme mohli vidět v závěrečné fázi posledního prezidentského duelu.

Podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka se "média, zejména ta internetová, stávají vážnou hrozbou pro demokracii. Chybí v nich vyváženost svobody slova a ochrany osobnosti." Komentáře netřeba.

Jiní nám dávají světlé vyhlídky, když nás pomalu připravují na platy a podmínky dnešní Číny, jak postřehli ekonomka paní Švihlíková a pan Svoboda ve svém debatním pořadu.

"Musíme si zvykat, lépe už bylo, jiné cesty není", to jsou klasické výroky dnešních demagogů. Vždy je možné najít i jiná řešení a cesty, ale proč, když současný systém elitám tolik vyhovuje.

Dříve nás strašili Řeckem, teď nás připravují na úroveň Číny, za chvilku nám budou ukazovat nafouklá břicha somálských dětí a strašit, že jestli si neutáhneme (rozuměj neutáhnete) opasky, skončíme jako oni.

Ano, strachem se ovládá společnost. Zaměstnanec musí podávat větší výkony (samozřejmě za stejný peníz), vždyť na jeho místo čeká dalších 15 lidí. Matky se straší tím, že pokud nebude jejich dítě očkované, určitě dostane všechny nemoci od cholery po tyfus. Pokud nebudou mít absolventi dvě vysoké školy, skončí na úřadu práce. Strach všechny pěkně srovná do latě. Nebudou hloupé otázky a vše poběží, jak má. Samozřejmě to je cesta do pekla.

Myslet si, že nastavený systém změní současná politická garnitura, je čirá hloupost. Všichni jsou ze stejného těsta. Pokud tam působí slušní lidé, jsou v drtivé menšině a nezaujímají vedoucí pozice. Před pár lety volila celá Praha ODS, teď TOP09. A korupce bují zvesela dál. Proč asi? Přelívání hlasů mezi ODS, TOP09 a ČSSD prostě nic nevyřeší. Nechat se otrávit politiky a nechat to plavat? To také nikam nevede, protože to by byla jen voda na mlýn právě současnému systému.

Podle mě si demokrat informace ověřuje, vlastní názory si tvoří na základě faktů, ne podle svých citů a osobních sympatií, které si pak rozumově zdůvodňuje a vytěsňuje ty, které ideologicky nezapadají do jeho názorového spektra. Davová psychóza při nedávných prezidentských volbách jasně ukázala, jak na tom společnost skutečně je. A dobře mi z toho nebylo.

Jak bychom tedy dnes odpověděli panu Masarykovi? Máme v republice demokraty? Určitě ano. A kolik jich je?

Jen na okraj - zkusme si položit pár otázek:

Kam společnost směřuje? Má nastavený směr šanci fungovat dalších 10, 20 či 50 let? A za jakou cenu?

Podle mého názoru se ve zdravé společnosti vede otevřený dialog. Tzv. církevní restituce jasně ukázaly, že k tomu není naprosto žádná vůle. A že by dostali prostor lidé, kteří hledají třeba alternativní ekonomické modely, jsou názorově otevření a schopní vzájemně spolupracovat, je již čirá utopie.

0
Vytisknout
6484

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2013