Paul Krugman v New York Times:

Volební výsledky v Itálii jsou první známkou rozkladu evropské stability v důsledku škrtů

27. 2. 2013

Mario Monti, který skončil v italských volbách čtvrtý, byl vlastně jen prokonzulem Německa, jehož úkolem bylo vnutit už churavějící italské ekonomice finanční škrty. Evropští politikové totiž dnes považují škrty za jedinou možnou strategii dobré pověsti. To by bylo v pořádku, kdyby škrty fungovaly - jenže ony nefungují. Zastánci škrtů nejsou ani rozumní, ani realističtí. Chovají se stále více hystericky a jsou stále větší obětí svých utkvělých představ.

Na začátku zamilovanosti Evropy do škrtů odmítli její nejvyšší politikové obavy, že škrtání rozpočtů a zvyšování daní povede v jejich zemích k prohloubení hospodářské krize. Tvrdili, že politika škrtů povede k oživení ekonomiky, protože dojde k obnovení hospodářské důvěry.

To se nestalo. Země, které zavedly tvrdé škrty, utrpěly drastický hospodářský útlum. Čím tvrdší škrty byly realizovány, tím byl hospodářský útlum drastičtější. Ukázalo se, že tato vazba je tak přímá, že Mezinárodní měnový fond pozoruhodně přijal vinu a přiznal, že podcenil, jaké škody škrty způsobí.

Škrty však ani nevedly k dosažení onoho minimálního cíle snížení zadluženosti. Namísto toho došlo v zemích, postižených vládními finančními škrty k zvýšení poměru zadluženosti vůči HDP protože zmeynšování jejich ekonomiky pokračovalo rychleji než snižování objemu půjčování peněz na vládní účely. A protože nebyly škrty v evropských zemích kompenzovány expanzivní hospodářskou politikou jinde, evropská ekonomika se nyní znovu vrátila do krize a nezaměstnanost je vyšší než kdy předtím.

Navzdory tomu evropští politikové dále tvrdí, že jedinou pravou cestou jsou další škrty. Ve všech třech zemích, nejdrastičtěji postižených vládními škrty, totiž v Řecku, ve Španělsku a v Portugalsku, došlo k astronomickému zvýšení nezaměstnanosti. Přesto viceprezident Evropské komise Olli Rehn vydal v prosinci 2012 článek, podle něhož "Evropa musí dál škrtat". A stěžoval si ministrům financí a MMF, že studie MMF, která poukázala na to, že škrty ničí hospodářský rozvoj, je škodlivá, protože "podrývá důvěru".

Itálie se také poslušně podrobila programu škrtů, což samozřejmě i tam vedlo k rychlému zmenšení tamější ekonomiky.

Pozorovatelé jsou zděšeni výsledky italských všeobecných voleb, a to právem: Úspěch komika Grilla a komika Berlusconiho nebo obou by destabilizoval nejen Itálii, ale celou Evropu. Ale nezapomínejme, Itálie není výjimkou: pochybní politikové získávají popularitu po celé jižní Evropě.

A děje se to proto, že "slušní" Evropané si nepřiznají, že hospodářská politika, kterou vnutili zadluženým zemím, je katastrofálním selháním.

Jestli nedojde k změnám, italské volby se stanou předzvěstí nebezpečné radikalizace, která pohltí Evropu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9627

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2013