Má přetrhávání volebních lístků smysl? Napište mi

7. 10. 2012

Za pouhé 3 dny, od 4. do 6. října večer, bylo v Britských listech uveřejněno 40 příspěvků k tématu VOLIT ČI NEVOLIT a když, tak jak, píše Jaroslav Plucar.

Všechny tyto příspěvky najdete v tematické skupině Volit, či nevolit ZDE Když jsem si příspěvky pročetl křížem krážem, vyšlo mi 7 závěrů, o které bych se s Vámi rád podělil:

1. KDO SE CÍTÍ BÝT OBČANEM, MĚL BY JÍT VOLIT, nebo se tam nechat dovézt či donést, dokud je ještě volit možno (vzpomeňte na volební-nevolební systém před rokem 1989; nikde není napsáno, že se nemůže vrátit).

2. Volení je náročná činnost, kdy volič se nejprve musí seznámit s volebními programy a volebními sliby kandidátů a pak teprve uvážlivě zvolit toho nebo onoho (nebo taky nikoho - pokud ho nikdo z kandidátů nepřesvědčí o konkrétnosti a reálnosti naplnění svých slibů). Uvědomme si, že dáme-li někomu svůj hlas a tím i právo jednat naším jménem, neseme za jeho jednání odpovědnost. Zatím, naštěstí pro voliče, ne odpovědnost finanční; to by se voliči jinak rozmýšleli, než vhodí lístek do urny.

3. Házení lístků do urny podle vzhledu politika na billboardu nebo dokonce výměnu hlasu za kus chleba , to už za volení nepovažuji - to už je podlehnutí manipulaci s davem (věřím, že opravdoví občané se k tomu nepropůjčí).

4. PŘETRŽENÝ VOLEBNÍ LÍSTEK = NEÚČAST VE VOLBÁCH. Tato volební aritmetika pana Čulíka je naprosto správná v tom smyslu, ž tím vzroste váha hlasu toho, kdo skutečně volil, tj. že ke zvolení jednoho zastupitele bude stačit méně hlasů (pořadím to téměř jistě nezamíchá).

Takzvané "menší zlo", tj. volit někoho, kdo nemá moji důvěru, jen aby byl platný hlas, považuji občansky za mnohonásobně větší zlo, než nevolit vůbec. Vždyť to přímo odporuje smyslu voleb - volím toho, komu důvěřuji, protože se za něho cítím odpovědný.

5. PŘETRŽENÝ VOLEBNÍ LÍSTEK nerovná se ale NEÚČASTI VE VOLBÁCH ve smyslu občanského postoje. Není přece jedno, že jeden člověk nejde k volbám proto, že ho politika nezajímá (je to jeho legitimní právo) a jiný člověk nejde k volbám proto, že by volil rád, ale nemá, komu by dal opravdu zodpovědně svůj hlas. Zákon to umožňuje snadno odlišit a zobrazit ve volebních výsledcích. Nezájem o politiku se promítne ve volební účasti, to, že není koho volit, pak v počtu neplatných hlasů (přetržené volební lístky).

6. Nikoho z kandidátů to nezvýhodní, nikoho nepoškodí (viz bod 4). Jen se zveřejní počty těch, kteří volit nechtějí, a těch, kteří volit chtějí, ale nikdo z kandidátů je nepřesvědčil, že by mu měli dát svůj hlas. Buďme proto vděčni Hnutí za Přímou Demokracii, že občany svojí výzvou na tuto možnost upozornilo. Jedině takto přesně zjistíme, zda to, že není koho volit, si myslí jen pár lidí, kteří o tom píší, nebo významná část voličů. Za týden už budeme vědět jak to skutečně je a pak teprve má smysl přemýšlet dál, co s tím.

7. A buďme vděčni i panu Janu Čulíkovi, šéfredaktorovi Britských listů, za to, že nám tuto diskuzi umožňuje. A to navzdory tomu, že se mu (při jeho názorech) musí obsah některých příspěvků hodně zajídat. Přesto zadarmo dělá CTRL+C a CTRL+V, abychom mohli takto veřejně projevit své názory, a to i v sobotu. PANE ČULÍKU, DÍKY.

Jaký je Váš názor, milí čtenáři Britských listů?

Prosím, napište mi na adresu jaroslav.plucar@volny.cz

0
Vytisknout
4168

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2012