My jsme ti, na které jsme čekali!

7. 10. 2012 / Bohumil Trávníček

Velmi se omlouvám znamenité ekonomce Iloně Švihlíkové, že jsem si vypůjčil její geniální slogan pro název svého článku. Zdá se mi ale, že se velmi dobře hodí také k diskusi zda volit nebo nevolit, vedené nyní v Britských listech. V této diskusi se totiž neustále zapomíná na tento klíčový aspekt. Všichni jsme nějak spoluodpovědní za současný "establishment".

Nyní podle mínění nevoličů není u nás žádná strana Blanických rytířů (BR), která nás zachrání. A teprve až to ONI politici pochopí, že musí vytvořit tuto stranu BR, tak je budou volit. Je v tom jakási dětská trucovitost. A obávám se, že tak s tímto přístupem bude ze strany současného establishmentu i naloženo: nejlepší obrana proti dětské trucovitosti je ignorovat ji.

Osobně se domnívám, že politická strategie současného (asociálního pravicového) establishmentu je dokonce na volební neúčasti založena. Jak jinak by v zemi, která tradičně většinově tíhne spíše k rovnostářství a levicovým hodnotám, mohla už dvakrát po sobě vládnout asociální pravice? Jistě, důvodů je více (není teď čas je všechny rozebírat), ale tento k nim nepochybně patří také.

Mnohokrát mne napadlo jestli tomuto establishmentu nakloněná mainstramová média náhodou nepropírají korupční kauzy dokonce i "svých" politiků proto aby tím umocnila pocit totální zkorumpovanosti všech a tím vyvolala u "obyčejných" lidí odpor k politice jako takové. Málokdo má totiž čas a sílu sledovat všechny vazby mezi politiky a jejich skutečné názory, takže výsledný dojem pro mnohé je pak hlavně tento: všichni jsou stejní! A reakce je pak logická: když nepodpořím nikoho, nejsem za ten marasmus spoluodpovědný.

To je však hluboký omyl a nejde tu jen o matematiku. Ta část společnosti, která ze současného marasmu profituje, půjde samozřejmě k volbám jako jeden muž. Vždyť je to jejich nejlepší možná investice. A nevoliči jsou jejich nejlepší spojenci: tady platí, že "kdo nejde proti nám, jde s námi". Současnou vládu podporuje ca 20% občanů, vesměs zřejmě ti, kteří z jejich postupu profitují. Pokud ji příště zvolí jen těch 20% občanů znova, je přece jedno, že těch 80%, kteří je nepodporují, nešli k volbám. Naopak tím lépe, budou mít ještě větší poměrné zastoupení a bez problémů prosadí vše co si zamanou. Nějaká legitimita je zjevně nezajímá, to už by současná vláda přece musela dávno podat demisi. Zkuste ji k tomu někdo donutit poukazováním na to, že nemají k vládnutí legitimitu. Naopak si všimněte, že vhodně navolený Senát přece jen alespoň zčásti jejich sílu prosazovat asociální zákony oslabuje a brzdí. A pokud se vláda díky vlastním rozporům nakonec přece jen rozpadne, tak ta brzda byla velmi cenná.

Osobně navrhuji zcela jiný postup než nevolit. Jak už to tak ale bývá, je podstatně pracnější. Jenže bez práce opravdu nejsou koláče. Nevolit je zcela bezpracné, ale také poněkud neúčinné nebo spíše dokonce kontraproduktivní. A v tomto kontextu (bezpracnost) se jeví bohužel hlavně jako alibismus: já je nevolil, já za nic nemůžu!

Navrhovaný postup vychází z názvu tohoto článku, hesla ekonomky Švihlíkové. Jsou v zásadě dvě možnosti:

(a) jít přímo do politiky a tím ideálním politikem, který danému nevoliči na politické scéně chybí, se stát sám. K tomu se již vyjádřil pan Čulík.

(b) aktivně se zapojit do politických aktivit občanské společnosti.

To druhé si dovolím podrobněji rozebrat sám a na svém vlastním postoji. Jsem voličem ČSSD, protože tuto stranu skutečně v současné době považuji za "nejmenší zlo". Ale to je v životě téměř pravidlem, že vybíráme (nej)menší zlo, ideální svět bez chyb a zla existuje jen v našich hlavách.

Čtu jejich volební program a projevy hlavních představitelů, i když mne to stojí nějaký čas. Vyjádří-li se např. předseda ČSSD, že je nutno opustit principy neoliberalismu v řízení společnosti, nemohu nesouhlasit. Podobně souhlasím s většinou principů, ke kterým se ČSSD hlásí. Proč ji tedy nevolit? Z obavy, že mi pak někdo vmete, že jsem tím podpořil korupčníka Ratha a jeho skvadru? Proto tedy nebudu volit nikoho? (Protože korupčníci se samozřejmě mohou objevit v každém politickém subjektu.) Aby mi to pak nikdo nemohl vyčíst? Abych pak nevypadal jako blbec? Jistě, když nevolím, nic z toho neriskuji. Je to tak slastné! A tak alibistické!

Osobně raději přijmu ten risk, že se zmýlím. Pokud se tak stane, pořád mám možnost se zapojit do aktivní činnosti občanské společnosti. Vůbec se pak nezříkám například demonstrace proti vládě s dominantní ČSSD (kterou jsem předtím volil), pokud tato nebude plnit svůj program, i když k tomu bude mít podmínky. Takový můj protest pak bude zcela legitimní a také nutný. Ale aby tyto podmínky vůbec měla, musí nejprve DOSTATEČNĚ silně vyhrát volby. Třeba jako sociální demokraté Roberta Fica na Slovensku. Jenže to bez voličů jaksi nejde.

Jsem proti rovné dani a zvyšování degresivní daně DPH, tj. proti přerozdělování bohatství od chudých k bohatým? Proti anonymním akciím? Proti privatizaci veřejného sektoru? Proti "otrockým pracem" nezaměstnaných, přestože jsou pro tento případ -- ztrátu místa - pojištěni? Proti tunelování státního důchodového fondu? Proti dvojímu standardu ve zdravotnictví? Proti státnímu daru církvím? Atd. Pokud ano, pak přece prvním logickým krokem je, že podpořím ty, kteří negaci těchto principů mají ve svém volebním programu. Nepodpořit je s argumentem, že to po volbách stejně nedodrží, je stejné jako když sedlák nezaseje, protože stejně možná bude sucho a nic se neurodí. Ono se pak, světe div se, opravdu nic neurodí.

Co je ale klíčové: bez aktivní občanské společnosti nakonec i sebelépe organizované a řízené politické subjekty zákonitě zdegenerují v pouhé "výtahy k moci a bohatství". Když politici vidí, že lidé aktivní nejsou, že je nekontrolují, že proti jejich špatným krokům masověji neprotestují, tak proč by se na ně ohlíželi? Obávám se, že to je lidská přirozenost (téměř) každého z nás.

Nenalhávejme si, že tomu tak není. Bez podpory aktivní občanské společnosti, bez jejího neustálého EFEKTIVNÍHO tlaku nakonec nezmohou nic proti "svým" darebákům a korupčníkům ani idealisté v daném politickém subjektu, kteří to myslí s volebním programem vážně. I oni potřebují podporu z vnějšku. Strkání hlavy do písku, trucování a brblání u piva takovou podporou není. Ba naopak, je to podpora jejich protivníků.

0
Vytisknout
2641

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2012