Učitele vyměnit jde, žáky nikoli

5. 10. 2012 / Aleš Uhlíř

3. října 2012 se na Centrum.cz zpráva o dosud bezprecedentním případu, ke kterému došlo v severovýchodním Polsku. Učitelka matematiky a informatiky, zastupující na tamní základní škole za nemocnou kolegyni, oznámila na policii 11 žáků, kteří v jejích hodinách vyrušují tím, že mluví nebo si hrají s telefony. Jsou vulgární a neposlouchají mé příkazy, stěžuje si učitelka. Učitelka se cítí být veřejným činitelem a jednání žáků je podle ní znevážením veřejného činitele. Od policie šla věc k soudu pro záležitosti rodiny a nezletilé, který zahájil jednání. Budou-li žáci uznáni vinnými, soud postoupí případ příslušným výchovným institucím pro nezletilé.

K učitelce se přidali čtyři další učitelé. Rodiče žáků nesouhlasí a podali stížnost školské správě. Namítají, že učitelka děti nezvládala, zesměšňovala je a křičela na ně. Případ vyvolal bouřlivé diskuse na obou stranách. V nich se často poukazuje na to, že pokud učitel nedovede žáky upoutat, měl by ze školy odejít.

Aby učitel udal své žáky za vyrušování a věc se řešila v trestním řízení, byť u zvláštního oddělení okresního soudu pro nezletilé, to je skutečně značně neobvyklé. Autoritu si každý člověk vytváří přirozeně svým chováním, přístupem k ostatním a tím, jak dokáže jednat. Ani učitel není výjimkou. Domnívat se, že autoritu zde lze jednoduše vynutit silou, je velký omyl. Vynucená autorita "funguje" jen v určitých režimech. Má to snad být ve škole jako na vojně nebo ve vězení? Pedagog, který si takto autoritu vynucuje, ji nemůže nikdy mít. V tom mu ani ten soud nepomůže. Vina či nevina vyslovená soudem na tom už sotva co změní. Učitelka na tom bude mezi žáky už jen hůř.

Názory, že dříve byli žáci slušnější, učitele respektovali, vážili si jich a nedocházelo k tomu, co se děje ve školách dnes, jsou přehnaným idealizováním minulosti. Mladí lidé ve věku kolem deseti třinácti let mají spoustu energie a je na pedagogovi, aby ji dokázal využít, žáky něčím zaujal a dostal je tak na svou stranu. Nebo za našich mladých let se to ve škole obešlo bez různých alotrií? Vždy byli učitelé, kteří si svým přístupem autoritu u žáků dokázali vytvořit -- a také ti, kteří to nedokázali. Ti druzí se pak různě mstili v rámci možností, které byly k dispozici. Jít ale na policii s udáním, že žáci ve škole zlobí a neposlouchají, to je věru velmi trapné.

Někteří učitelé si vůbec neuvědomují, jak mohou být svým vystupováním směšní. Nedávno jsem byl přítomen jednání, kde vypovídala učitelka a když měla říct do protokolu svou adresu, začala ji ke zděšení přítomných stupidně hláskovat a ve slově Puškinova se zastavila a divokým gestem rukou zdůraznila, že je to "i" měkké a čekala, zda to zapisovatelka správně pochopí a s tím měkkým i to napíše. Smích nešlo udržet. Všichni kolem se tím bavili. Jak se asi chová mezi dětmi, když se nedokáže ovládnout ani mezi dospělými, cítí se nadřazena a předpokládá, že vzdělaní lidé nevědí, jaké i je ve slově Puškinova? Předvádí-li ta paní ve svých hodinách taková kabaretní vystoupení, žáci se tím jistě na její účet dobře baví. Měla by se takovým lidem zjednat autorita statutem veřejného činitele, jak by se to některým líbilo?

Učitele vyměnit jde, žáky nikoli. Děti jsou takové, jaké máme -- a jiné mít nemůžeme.

0
Vytisknout
5274

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2012