Chceme změny a je nás hodně

7. 10. 2012 / Luděk Prokop

Je to přesně tak, jak uvádí pan Josef Mrázek v jeho příspěvku "Musíme tuto přechodnou etapu překonat pomocí existujících levicových stran"

Většina nás si přeje ukončení působnosti současné vlády zmítané koaličními třenicemi, krizemi, výměnami ministrů a korupčními skandály. Přejeme si to již dlouho a čím dál silněji. Přejeme si to již tak dlouho, že kdyby to nastalo včera, bylo již pozdě. Nejzazší konec měl nejspíš nastat ihned po té, co vláda připravila skandální veletunel ve formě nestoudně děravého návrhu zákona o grandiózní m vyrovnáním se státu s církvemi. Tímto počinem vláda důkladně podtrhla počáteční nesmělé kroky vedoucí k rozkrádání veřejných financí, konané pod praporem hesla o rozpočtové zodpovědnosti s neskutečně drzým vyvěšováním do omrzení opakovaných hesel o nesmiřitelných bojích s korupcí.

Důvěra veřejnosti v současnou vládu překročila meze únosného minima. Neboli, veřejná nedůvěra v tuto vládu je již natolik obrovská, že vyslovení důvěry ze strany poslankyň a poslanců vyžaduje hodně silný žaludek, včetně nezměrného lpění na poslaneckých korýtkách. A sice lpění natolik úpěnlivého, že dokáže potlačit veškeré běžné morální zábrany, vlastní průměrně slušnému občanovi.

V souvislosti s výše uvedenými slovy byl koalicí minimalizován prostor pro alespoň částečnou nápravu, především co se korupce a rozkrádání státních financí a korupce týče. Vyhození pana Michálka z místa plus nominování Drobila do klíčového místa pro vnitřní chod ODS, jmenování Kubiceho ministrem vnitra, vyhození Lessyho se zdůvodněním nanejvýš pochybným, bleskurychlé odvolání ministra spravedlnosti versus prodleva v odchodu ministra Drábka, tolik jen namátkou.

Domnívám se, že prvořadou změnou z reálně uskutečnitelných změn, které bychom si měli přát, je co nejbližší ukončení vlády jednající v příkrém rozporu se slovy, co jdou z premiéra i ministrů. Ukončení chaotické vlády, v jejímž čele stojí člověk, jehož slovo má hodnotu nuly. Pro naplnění tohoto většinového přání zatím děláme poměrně málo. Málokdy a málo se nás schází na protestních shromážděních. Konec konců, pro vládu nějakých 100 tisíc shromážděných občanů nic neznamená a nebude asi znamenat ani 200 tisíc, případně víc. Nebude.

Co by se asi tak mělo stát, aby to pro tuhle vládu a pro tyhle koaliční poslankyně a poslance s plechovými žaludky, s absencí svědomí a morálky mohlo něco, cokoli v podstatné míře, doopravdy znamenat? Do úvahy musíme vzít v potaz malou schopnost koordinace akcí odborových centrál, členských odborových svazů a občanských sdružení a iniciativ. Musíme vzít v potaz náročnost příprav protestních akcí a neschopnost načasovat tyto akce s ohledem na okamžité dění a tedy s ohledem na momentální potřebu a související účinnost. Je totiž podstatný rozdíl mezi konáním demonstrace v mezidobí, kdy se toho moc neděje a konáním například v době, kdy probíhá ve sněmovně akt vyjadřování důvěry vládě.

Za normálních okolností, spořádaný, ukázněný protest byť sta tisíc občanů, na naše zákonné zástupce s ocelovými žaludky, nebude mít žádný vliv, a pokud nějaký, tak zcela zanedbatelný.

Tohle pochopil pan Smetana a k tomuhle dospěl taky pan Vondrouch. Žádní kriminálníci. Řádní občané vybavení dostatečnou inteligencí a něčím, včetně skutečné občanské zodpovědnosti, nikoli té plytké co se jí tak trapně ohánějí poslankyně a poslanci, navíc. Dodejme, že mezi to navíc patří i žádoucí dávka odvahy. Odpovědi obou výše jmenovaných na dotazy zaměstnanců sdělovacích prostředků jsou srozumitelné a mají neúprosnou logiku. A pokud jsem jejich odpovědi správně sledoval, nevšiml jsem si, že by mluvili o tom, že někdo nás ostatní musí probudit z lhostejnosti a netečnosti na úrovni téměř poslanecké. Obávám se, že něco v tomto smyslu v jejich odpovědích by bylo zcela na místě.

V danou chvíli jsme na tom tak, že za pár dní jsou volby senátní a krajské. Vedle protestů již konaných, tedy protestů takřka bez účinku, můžeme přispět k většímu rozkolísání zdánlivě vratké stability vládní koalice. Určitě nikoli však nějakou neúčastí či neplatnými hlasovacími lístky. Naopak. Neúčast a neplatné lístky mohou být spíš povzbuzením pro současnou vládní koalici, pro soudržnost a bezostyšnost její ch poslanců. Prostě to tak je.

Mimochodem, je to přesně tak, jak uvádí pan Josef Mrázek v jeho příspěvku "Musíme tuto přechodnou etapu překonat pomocí existujících levicových stran".

0
Vytisknout
2432

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2012