Národ sobě

13. 9. 2012 / Filip Mahďák

Tak jako vždy před volbami se opět i v těchto dnech ozývají hlasy o nalezení osobností, které si v životě nikdy nezadaly s korupcí, nepoctivým jednáním, jejichž morální štít je křišťálově čistý. Hledají se lidé jenž nikdy v životě neudělali žádnou chybu. Hledáme představitele českého národa za které se nebudeme muset stydět. Dotyčné jenž nikdy ani nepřičichli k činům naprosto diskvalifikujícím pro jakoukoliv politickou činnost do budoucna. A ne že bychom takové nepotřebovali.

Jistěže ano. Neb český národ jen on jest vyvolen k osvícené vládě moudrých.

Tak jako vždy před volbami se opět i v těchto dnech ozývají hlasy o nalezení osobností, které si v životě nikdy nezadaly s korupcí, nepoctivým jednáním, jejichž morální štít je křišťálově čistý. Hledají se lidé, kteří nikdy v životě neudělali žádnou chybu. Hledáme představitele českého národa za které se nebudeme muset stydět. Dotyčné, kteří nikdy ani nepřičichli k činům naprosto diskvalifikujícím pro jakoukoliv politickou činnost do budoucna. A ne že bychom takové nepotřebovali.

Český národ tvořený naprostou většinou z jedinců nezajímajících se, co si myslí, natožpak si o něm myslí, kdokoliv na sever, východ jih, či západ metr za jeho hranicemi. Nezajímající se ani o to, jak jinak se to dozvědět. Pokud to zrovna neumožňuje nastavení konvencí iluze současného společenského diskurzu, či náhodné osvícení v animalistickém vřískání poslušných opiček novototalitních médií.

Český národ ve velké většině nezajímající se ani o to co a jak si myslí soused v jiném patře, či na druhé straně přes ulici.

Kolik pak Čechů by asi bylo překvapeno, kdyby zjistili, že si o českém národě v naprosté většině nemyslí na celém světě nikdo nic. A kolik pak jich by bylo teprve hodně překvapeno, kdyby se potom opravdu zamysleli proč?

Hledají se liliově čistí představitelé. Pogratuluj si, český národe, ke svému vysokému sebevědomí a hrdosti. Nic jiného než iluze o své výjimečnosti ti už nezbývá.

Tak například poslední opravdu významná celodenní popularizace českého národa ve světových médiích byla spojena s mizející chilskou polodrahokamovou propiskou ve veliké české nenechavé kapsičce současného malého českého státníka, do které se ta potvůrka nějakým nedopatřením schovala.

Už nejméně před dvěma tisíci lety, jeden dnes již světoznámý mladý muž jménem Ježíš Kristus věděl absolutně jistě, že právě tohle liliové neposkvrnění je nebetyčný nesmysl, když před smrtí ukamenováním zachránil osobu, jenž měla v tu chvíli zrovna asi více ráda sexuální radovánky než poklidné společenské soužití v komunitě (to tehdy skvrnilo štít velice, zvláště pak tedy u ženy) výrokem, už si ho přesně nepamatuji, zdá se že nejenom já, ale takhle nějak to bylo:

"Vy kdož jste bez hříchu, první hoďte kamenem".

Pohlédněme tedy do nitra českých luhů a hájů a najděme jednoho kdo může tímto kamenem hodit. ...?

Pokud to nebude nějaký zaslepený imbecilní pejsánek schopný všeho co mu "Pán" napíská, či vylízaný holohlavý výběrčí x krát znásobených pohledávek co dávno už ztratil význam pojmu slova svědomí a jeho soudruzi lumpové porůznu lapení v propletencích připoutanosti a závislostí prohnilých nenasytných chřtánů českých mafií, nejen českých, opíjející se do němoty rohlíkem pomíjejících světských radovánek, nastavuji dámy a pánové své čelo a jsi li bez viny, prosím hoď.

V případě, že je třeba i najdeme. Ty naše české svaté. Nebo vyrobíme, což je také našim dobrým zvykem, spálíme složky s jejich malými a nepodstatnými hříšky, vytrhneme je z činností a oborů, jenž jako jedny s posledních patrně drží tento skřípající vrak českého státu ještě jakž takž pohromadě. Stane se co?

Koho pak asi budou představovat tito liliově čistí, či nechť jen čistí s malou vybělenou poskvrnkou, ve státě plném dospělých lidí mlčky tolerujících veřejné verbální násilnické a sprosťácké projevy svých vedoucích představitelů o neverbálních ani nemluvě (pohlavky, facky, zdvižené prostředníky...), mlčky tolerujíce a dokonce podporujíce otevřené utlačování menšin, rasismus, vznik a rozvoj fašistických organizací, všeobecný rozklad kulturních hodnot, všude se rozlézající korupci, stupňující se porušování presumpce neviny, homofobní hradní partičku, vládní zvůli nikým nevolené menšiny, nedotknutelné drzouny porážející auty lidi na ulici, sprosťáky považující se za jakousi elitu národa, všeobecnou destrukci pojmů a hodnot, manažery s obrovskou odpovědností, ale bez špetky osobní odpovědnosti a studu za takový postoj, rozkrádání majetku veřejného i soukromého, neúctu ke stáří, raketově narůstající lhostejnost k invalidním spoluobčanům, zrůdy co prodávají - rozdávají závislým narkomanům jed na místo alkoholu, opuštěné lidi na ulici, devastaci infrastruktury, devastaci vzdělání, devastaci zdravotnictví, o devastaci a rozprodeji přírody a životního prostředí, včetně zemědělské půdy (posledního to národního zlata) radši ani nemluvě.

Hledají se liliově čistí představitelé, jenž mávnou kouzelnou hůlkou a všechno nám zde zázrakem změní. Odčarují nějak tu všeobecnou lhostejnost k věcem vezdejším.

Již výše zmiňovaný Ježíšek si o tom myslel svoje, když to vzal do svých rukou a jal se vyhánět bankéře z chrámu. Jeho nájezd na banku je už, však také díky tisíc let pečlivě propracovávané ideologii církvemi všeho druhu, zapomenut. Už víme, jen že nosí dárečky.

Na více věcí se ovšem bohužel zapomnělo. Například na jeho poukazy k osobní invenci člověka.

Na odpuštění.

Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.

Prosím jsem už neslyšel ani nepamatuji. Hledající, kdepak jste? A že by někdo někde tloukl, nebo alespoň klepal... ťuk, ťuk, ťuk... Tak jaképak to máme u nás v Čechách vlastně křesťanské tradice?

Možná máme. Kdo ví.

Pohlédněme tedy ještě jednou do nitra českých luhů a hájů a najdeme li tam kromě vůle nestarat se jen sami o sebe, třeba přece, ještě někde i toho kdo říká "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a dále už nehřeš!", tak potom už jen snad vzkaz současným farizejům: hlavně nám ho zase hned neukřižujte, když zase vstoupí na církevní půdu a začne vám převracet misky s penězi.

0
Vytisknout
4621

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2012