Kdo (ne)podporuje demokracii

12. 9. 2012 / Marek Řezanka

Na médiích je mimo jiné "kouzelné" to, jak bez mrknutí oka pootočí kormidlem hodnot a tváří se, jako když se nic neděje. Všimli jsme si například, jak z obrazovek oproti počátku devadesátých let zmizel čečenský konflikt a vypařila se z nich kritika ruských vládních představitelů? A jak nám média přinášejí obraz "chlapáka Putina, co zachraňuje ohrožené ptáky a neohroženě loví šelmy"? Či jak se v médiích dosud neobjevila zmínka o brutálním převratu v Chile, který měl jako na potvoru výročí 11. 9.? O Viktorovi Jarovi a dalších obětech režimu A. Pinocheta se totiž raději nemluví.

Dnešnímu pojetí kapitalismu začíná vadit obecný koncept lidských práv, jakkoli byl dříve v ústech četných politiků prázdný.

Dalajlama zkrátka přestává být v kursu. Asi proto, že celý život usiluje o mírové nenásilné řešení -- a protože je to zásadní kritik kapitalismu, zvláště pod vedením Číny.

"Ze všech moderních ekonomických teorií je pouze ekonomický systém marxismu založen na mravních zásadách, zatímco kapitalismus vychází jen ze ziskovosti. Marxismus usiluje o rozdělení bohatství na základě rovnosti a spravedlivého využití výrobních prostředků...

Pokud jde o neúspěch marxistických režimů, především nepovažuji bývalý SSSR nebo Čínu nebo dokonce Vietnam za opravdové marxistické režimy, protože se mnohem víc zabývají úzkými národními zájmy než internacionálními zájmy pracujících lidí. Proto tam byly konflikty, například mezi Čínou a SSSR, nebo mezi Čínou a Vietnamem. Pokud by tyto tři režimy skutečně stály na marxistických principech, k těmto konfliktům by nikdy nedošlo...

Selhání režimu v bývalém Sovětském svazu znamená v mých očích nikoli selhání marxismu, ale selhání totality. Z tohoto důvodu se stále pokládám za napůl marxistu, napůl buddhistu."

Takto se dalajláma vyslovil na návštěvě ve Francii v roce 1993.

Jak by někdo takový mohl mít podporu našeho morálního guru, představitele znormalizovaných kádrů, kterým se na "komunismu" nezamlouvaly ideje, v něž nikdy nevěřily, ale líbila se jim příležitost jak patřit k mocenské elitě?

Petr Nečas má jasno, ke komu má mít v dnešní pohnuté době blíž, skvěle se v ní totiž zorientoval. USA už naším přítelem moc nejsou, on ten Obama vystupuje proti nadnárodním korporacím a i na nějaké to zestátnění menších bank došlo -- pro naši vládu je to nezodpovědný zloduch, který zadlužuje svůj lid.

To v Rusku a v Číně je to jiné, k těm je třeba upírat zrak, tam je naše budoucnost.

"Musíme také zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno, mají dopad do našeho exportu. Umělé a falešné adorování takové záležitosti, jako je ruská skupina Pussy Riot (dovoluje si podporovat sociální stát švédského a norského typu a je proti diskriminaci žen), něco, co je vrcholem nevkusu, a v žádném případě něco, co symbolizuje svobodu a demokracii. Přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou, a má to potom dopad na toto exportní teritorium... Vzývání tohoto směru (který šíří pro změnu současný Dalajlama) není podporou svobody a demokracie," vzkázal veřejnosti Nečas.

Již v roce 2011 předešel Nečase poradce prezidenta Klause, L. Jakl.

"Mediální skotačení kolem dalajlámy je kýčem století." Jakl ani prezident Klaus nemají bojovníky za lidská práva rádi. "Fascinuje naše média otevřený marxismus, představa státu jako jednoho velkého kláštera nebo pouťový byznys s rádoby duchovními frázemi, jaké umí každá kartářka?" Touto otázkou shrnul ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky a možný kandidát na prezidenta svůj vztah k levici jako takové.

"Máte morální odpovědnost pomoci lidem v totalitních režimech," vyzýval dalajláma studenty.

Jakl a Klaus patří k lidem, kteří takovéto angažování považují za nebezpečné a neloajální -- už proto, že sami k totalitarismu inklinují.

Do jakého světa se to vlastně po 23 letech od listopadového převratu probouzíme? Do světa likvidujícího občanskou společnost, do světa normalizačních pouček, ohnutých hřbetů a kultu misky, do které nám pán laskavě ucmrndne nějaké to sousto?

Až půjdeme volit, prozkoumejme si aspoň, zda politik, kterého volíme, a který má plnou pusu antikomunismu, nevstoupil v letech 1970-1989 do KSČ. Jak se říká, poturčenec je horší Turka -- a kdo vstupoval do Strany v tomto období, z ideálů tak v drtivé většině případů rozhodně nečinil. Naopak, važme si lidí, kteří do Strany vstoupili v letech šedesátých, aby na začátku normalizace našli odvahu Stranu opustit. Tito lidé ideály měli.

Možná se potom za své představitele aspoň nebudeme muset stydět.

Zároveň ale nepodléhejme zdání, že všichni, kdo kroky premiéra Nečase kritizují, jsou ti praví. Například kníže Schwarzenberg se může stokrát za svého premiéra stydět, jeho nenadálé probuzení a chvat kolem bezprecedentního uznání samostatnosti Kosova mu nikdo neodpáře. Stud za ministra zahraničních věcí jsem tehdy pociťoval značný.

Třeba má Petr Nečas kromě ekonomické ještě i další motivaci ke svým posledním výrokům. Přiznejme si, že se mu politická situace v Rusku a v Číně zamlouvá.

V červnu 2012 schválila Státní duma v Rusku "protidemonstrační zákon", který stanovuje pokutu až 300 000 rublů pro jednotlivce, který se dopustí přestupku (nošení masky, bránění plynulosti dopravy, atp.). Organizátorům demonstrací hrozí pokuty ještě vyšší. No nebyl by to ráj na zemi, implementovat něco podobného do naší legislativy? Kam se hrabe EU (podle Klause socialistická)? Tam si odboráři dokonce svá práva hájí a umí si je do značné míry prosadit.

Řekněme si otevřeně, zda chceme nadále mlčet a opět poslušně a se vší loajálností změníme své uvažování a svůj slovník. Jedno by nám ale uniknout nemělo -- hraje se o naši svobodu.

0
Vytisknout
3910

Diskuse

Obsah vydání | 14. 9. 2012