Causa Jiří Pospíšil

Politický nekrolog hrobaře právního státu

29. 6. 2012 / Martin Kunštek

Při sledování sdělovacích prostředků referujících o odvolání Jiřího Pospíšila z funkce ministra spravedlnosti nevycházím z údivu. Rozpor mezi realitou (známými fakty) a popisem událostí, resp. komentáři prezentovaný českých médii, byl tak obrovský naposledy v době schylujícího se amerického napadení Iráku. Naprosto nejsem schopen pochopit, proč média oslavují jako hrdinného bojovníka za spravedlnost nejhoršího hrobaře právního státu od vzniku ČR.

Předně považuji za nutné vyjádřit údiv nad tvrzením řady novinářů, že odvolání Jiřího Pospíšila bylo nenadálé a bleskové. Ve Sněmovně se o jeho vyhazovu hovoří již od února. Což jsem ostatně napsal i ve svém článku „Nečas zapřahá vůz před koně aneb dějiny politického přeběhlictví“ (BL 26. 4. 2012). Tento fakt byl mnohokráte publikován též v papírových sdělovacích prostředcích (např. MfD). Sám Pospíšil měl „sbaleno“ několikrát. Naposledy byl na odchodu, když vládu opustily VV a byly nahrazeny platformou Karoliny Peake. Která mimochodem měla od Nečase slíbeno Pospíšilovo křeslo, pokud přetáhne dost poslanců, aby se vláda udržela. Když vláda při hlasování o důvěře získala 103 hlasů, tak většinu Sněmovny spíše udivilo, že premiér Nečas nechal „Jiřinu“ (jak se Pospíšilovi ve Sněmovně přezdívá) ve funkci s tím, že na rekonstrukci vlády není dostatečný manévrovací prostor.

Dále nevycházím z údivu nad tím, jak média v podstatě vykonávají funkci Pospíšilova PR místo aby přinášely kompletní zpravodajství týkající se této causy. Sdělovací prostředky jsou plné tvrzení (nejen Pospíšilova ale i redaktorů), že Pospíšil byl sesazen proto, že se chystal jmenovat severočeskou státní zástupkyni Lucii Bradáčovou šéfkou Vrchního státního zastupitelství v Praze. V celém to oslavném humbuku novináři jaksi přehlédli informaci, že Policie ČR ve středu podala žádost o vydání poslance Jiřího Pospíšila k trestnímu stíhání za předražený nákup budovy, do níž byla dislokována zabezpečovací detence. Mnohamilionová škoda je přece při všech těch causách co se v poslední době vyrojili tak banální věc, že není nutné ji zmiňovat ani na okraj - třeba na třetí stránce. Podezření z toho, že Pospíšil byl v lepším případě špatný hospodář, nebo v horším případě, že s kumpány kradl ze státního, by jaksi nežádoucně kalila obraz bojovníka za spravedlnost.

Půjde bývalý šéf věznic do basy sedět?

Přitom nejde o causu, která by byla držena v tajném režimu. Trestní řízení probíhá již 3 roky. O jara dokonce ve fázi trestního stíhání. Již v únoru byl policií obviněn pospíšilův bývalý ekonomický náměstek ministra spravedlnosti František Steiner. O měsíc později bylo zahájeno trestní stíhání bývalého generálního ředitele Vězeňské služby generála Ludvíka Kuly. Oba jsou stíháni pro podezření z trestných činů porušení povinnosti při správě cizího majetku a ze zneužívání pravomoci úřední osoby.

Smlouvu o koupi bývalého kněžského semináře ve Vidnavě, kde prodávající stranou byla společnost Ústav Vidnava, a. s. s neprůhlednou vlastnickou strukturou, přitom podepsal právě Pospíšil. V pátek policejní mluvčí odmítl oficiálně potvrdit, že policie žádá o vydání Pospíšila. „V této fázi trestního řízení zásadně odmítáme potvrzovat identitu obviněných a vyšetřovaných osob.

Poslanci Mandátového a imunitního výboru v pátek na dotaz BL potvrdili, že ve čtvrtek diskutovali problém avizované žádosti o vydání Pospíšila z hlediska kdy svolat výbor. „Žádost - tedy ten papír nám ještě nebyla oficiálně postoupena. Máme to avizováno, ale nevíme kdy nám bude věc předána“, potvrdil člen MIV Jiří Dolejš. Dodal, že členové výboru řešili, zda by se případně sešli příští týden. Vzhledem ke zkušenostem v cause Parkanová, kdy se někteří členové museli vracet z Turecka na mimořádné jednání výboru, který pak byl přerušen z důvodu „papírových nedostatků“ se poslanci dohodli, že by žádost posoudila raději až na schůzi 10. července. Jeden z poslanců, který si nepřál zveřejnit své jméno BL potvrdil, že rovněž ví o tom, že policie žádost podala. „V tuto chvíli nevíme, jestli na tom sedí Němcová, nebo to ještě běží přes státní zastupitelství“, řekl člen MIV. Dodal, že mezi poslanci se mluví o tom, že ve schránkách to přistane těsně před 10. červencem.

Zloděj co honí zloděje aneb Vidocq v sukních?

Pozoruhodná je na celé cause ještě minimálně jedna věc. A to je způsob obhajoby, který zvolil Pospíšil. Policejní zdroj obeznámený se spisem uvedl, že Jiří Pospíšil ve fázi prověřování přiznal, že podpis na smlouvě je jeho, ale hájil se tím, že jednal v dobré víře. Odkazuje na to, že koupi objektu doporučila odborná komise složená ze zástupců MSp, Vězeňské služby a Státního zastupitelství. Policie disponuje zprávou od této komise. Podle zdroje BL v řadách policie, který má k dokumentaci přístup, je mimořádně zajímavý zejména jeden podpis. A to je zástupkyně Unie státních zástupců JUDr. Bradáčová. Ta rovněž doporučila svým hlasem koupi objektu a jeho přeměnu na zabezpečovací detenci.

Mimochodem i kdyby Pospíšilovo tvrzení o tom, že byl odvolán protože se chystal Bradáčovou jmenovat šéfkou VSZ bylo pravdivé, tak v tomto případě premiéru Nečasovi tleskám. Za to, že se konečně vzpamatoval a aspoň jednou zabránil těžkému „průseru“. Kterým by jmenování Bradáčové do čela VSZ v Praze podle mého názoru bylo. Předně proto, že by tak Bradáčové bylo umožněno zametat pod koberec svá vlastní pochybení a chyby jejích podřízených ze severních Čech. Např. v cause Rath, Parkanová či ROP severozápad. A v neposlední řadě i v cause Vidnava, kde potenciálně může figurovat jako podezřelá.

Případy Rath, Parkanová a ROP jsou plné nezákonných postupů, které v konečném důsledku povedou ke zmaření vyšetřování v důsledku procesních chyb. Podle Listiny základních práv a svobod nemůže být nikdo dvakrát stíhán za jeden skutek. Ačkoliv to v případě Parkanové podle médií vypadá na jasný „katr“, tak podle mého názoru případ nákupu letadel CASA soud žalobu tak jak je konstruována „smete ze stolu“. Tým státní zástupkyně Bradáčové – mimochodem stejně věcně i místně nepříslušný jako v cause Rath (stejné porušení zákona a Ústavy) totiž stíhání staví na nesmyslném základě, podle něhož cenu nakupovaných letadel mělo stanovit Ministerstvo financí podle zákona o cenách (to je zákon podle něhož se regulují a věcně usměrňují ceny některých v zákoně vyjmenovaných komodit jako voda, brýle apod. O zbraních v zákoně není ani slovo). Nebo měla být cena určena v dražbě. Obě varianty budí v právní veřejnosti hlasitý smích. No umíte si představit, jak se draží letadlo, které může dodávat pouze výrobce nebo jím zmocněná osoba. No to by panečku byla soutěž....

Vrchol trapnosti představuje už sám text žádosti o vydání poslankyně Parkanové k trestnímu stíhání, v němž se v souvislosti s údajným předražením koupených letadel odkazuje na pasáž zákona o majetku státu, která pojednává o PRODEJI státního majetku!!! Docela by mě i řadu právníků seznámených s případem zajímala fakta o tom, v jakých „naturáliích“ náš stát měl za letadla zaplatit. Tedy pokud nejde o písařskou chybu orgánu činného v trestním řízení, který žádost psal. Což by svědčilo o povážlivém rozvalu v represivních orgánech.

Stejně tak je zločinem i to pokud orgán činný v trestním řízení odmítá vzít na vědomí existenci uzavřených platných smluv o dodávkách vybavení interiéru zámku v Buštěhradě na o milion korun větší sumu, než je podle policie částka, která měla být ukradena a použita na údajné úplatky. Při zvážení této smlouvy se totiž stíhání poslance Ratha stalo neopodstatněným a celý žalobní petit se v této cause by se zhroutil. Splaskla by causa v níž je Bradáčová prezentována jako hvězda v boji s korupcí. Z trestního případu by se stal správní delikt porušování pravidel pro financování politických stran. Což ostatně dokládají i části odposlechů, které nebyly zveřejněny. O nichž mluvil poslanec Rath při svém vydávání Sněmovnou. A které četli poslanci MIV.

Patron exekutorů

Celkově však ode mne premiér Nečas v cause Pospíšil pochvalu nesklidí. Bývalého ministra měl sesadit již dávno. Už jen několikaměsíční váhání způsobilo obrovskou škodu v oblasti justice. Pokud by Pospíšil byl vyhozen již v zimě, tak by zřejmě nebyla schválena novela Exekučního řádu provedená v rámci novely Občanského soudního řádu, která prošla 3. čtením ve Sněmovně na červnové schůzi. Sama o sobě představuje obrovský hřebík do rakve spravedlnosti v naší zemi.

Pospíšilův zákon výrazně preferuje soukromé exekutory, o jejichž excesech toho bylo v BL napsáno již mnoho. Této nejhorší kastě v právní branži z hlediska škod způsobených při výkonu veřejné moci rozšiřuje pravomoci. Podle mého názoru neústavně vychyluje nerovnováhu mezi právnickými profesemi ve prospěch exekutorů. A to tím, že jim dává možnost sepisovat veřejné listiny. Což až doposud bylo ve výhradní pravomoci nezávislých notářů, kteří zase nesměli provádět výkony. Hlavně však exekutorům umožňuje si touto cestou vyrábět exekuční tituly nepřezkoumatelné soudem!!! To je faktickým popřením celých částí Ústavy pojednávají o dělbě moci a pravomoci nezávislých soudů.

Podle mého názoru jde o diktaturní zákon. Na tyto skutečnosti ve Sněmovně upozorňovala řada poslanců - nejvíce Vojtěch Filip (KSČM) a Stanislav Křeček (ČSSD). Druhý jmenovaný pak na místě usvědčil Pospíšila ze lži, když mu odcitoval pasáž zákona, která s výjimkou výkonu rozhodnutí ve věcech výslovně uvedených ze zákona:

  • výchova nezletilých dětí,
  • exekuční institut podle správního řádu,
  • vyklizení bytu, v
  • vykázání ze společného obydlí,
  • Evropská společenství a cizí rozhodnutí,

všechny ostatní výkony rozsudků v civilních věcech odebírá soudním vykonavatelům a svěřuje je do pravomoci soukromých exekutorů. Občan podle této Pospíšilovy novely přestane mít na výběr mezi soudním vykonavatelem a exekutorem. S výjimkou výše uvedených rozhodnutí vše budou dělat exekutoři. I když Pospíšil ve sněmovně lživě tvrdil opak.

Na místě též poslanci citovali závěry studií OECD o 20 miliardách předražení majetkových sporů způsobených exekutory v ČR a stomiliardových národohospodářských škodách způsobených špatným výkonem práva exekutory.

Neumím proto pochopit, proč se dnes titíž poslanci, kteří kritizovali tento právní paskvil zastávají jeho konečně odvolaného předkladatele.

Pospíšilův odkaz

Za hrobaře právního státu však Pospíšila považuji zvláště za jeho „úspěšné“ úsilí při prosazení nového Trestního zákoníku a nového Občanského zákoníku. Obě normy jsou obecnými médii vychvalované jako moderní reformní kodexy. V právní branži však oba vyvolávají zděšení a skřípění zubů. Toho druhého přibude zejména poté, kdy nový Občanský zákoník nabyde účinnosti.

Novináři tolik vychvalovaný Trestní zákoník již dnes působí obrovské škody a nemalou měrou se podílí na nárůstu kriminality a zejména škod z ní plynoucí. Tato „moderní“ norma totiž řadu dříve trestných skutků dekriminalizovala. Nebo u řady trestných činů vedla ke snížení trestního postihu. V kombinaci s řadou novel Trestního řádu z doby působení ministra Pospíšila pak také ztížila odhalování a stíhání trestné činnosti. Namátkou uvedu 2 příklady.

  1. Podle starého Trestního zákona byla již příprava trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby trestným činem. S trestní sazbou do 12 let vězení. Podle Pospíšilem prosazeného Trestního zákoníku zanikla trestnost přípravy. Trestní sazba byla původně stanovena na maximálně 8 let vězení. Což v kombinaci s novelou Trestního řádu výrazně omezujícího nasazení odposlechů a agentů prakticky téměř znemožnilo rozkrývání daňových úniků. Poté kdy se zjistilo, že ustalo vyšetřování daňových trestných činů, byla trestní sazba na základě senátorské iniciativy předsedy Ústavně právního výboru Senátu Miroslava Antla zvýšena na 10 let vězení. Vrácení trestnosti přípravy se však pro Pospíšilův odpor nepodařilo. Z praxe je znám případ, kdy se Celní správě podařilo odhalit organizovaný gang padělatelů nezdaněných cigaret. A to včetně ilegální továrny, kde stroje chrlily 10 tisíc cigaret za minutu. Při realizaci se podařilo pozatýkat celou skupinu. Soud však podle nového Trestního zákona obžalované osvobodil, protože se výrobou padělaných nezdaněných cigaret dopustili „pouze“ přípravy trestného činu. Která podle Pospíšilova nového trestního zákoníku již není trestná. I když se pachatelům podařilo prokázat škodu přes miliardu korun.
    I když byl Jiří pospíšil s tímto příkladem při projednávání novely seznámen, tak se mu podařilo zabránit tomu, aby byla uzákoněna trestnost přípravy trestného činu krácení daně, jak byla schválena Senátem. Škoda? Odhaduje se na 20 miliard korun ročně z daňových úniků na cigaretách, LTO a alkoholu.

  1. Podle nového trestního zákoníku v Pospíšilem prosazené verzi nebylo možné stíhat pachatele laserových útoků na civilní letadla. Dokonce na vyšetřování ani nebylo možné nasadit techniku. Po nabytí účinnosti Trestního zákoníku se prudce zvýšila incidence těchto útoků na průměrně 30 měsíčně. Stovky lidí byli téměř každý pátek a sobotu v ohrožení touto formou v podstatě teroristického útoku. Jiřímu Pospíšilovi se více než půl roku dařilo bránit novele, která by upravila definici trestného činu obecného ohrožení, tak aby jej bylo možné použít ke stíhání pachatelů těchto mimořádně zákeřných a nebezpečných činů. Proč? Protože Pospíšil chtěl aby zákon platil beze změny alespoň rok. Osobně to řekl do očí mě i pilotům zastupujícím České sdružení dopravních pilotů CZALPA. Všichni jsme zůstali stát s „otevřenou pusou“. To prostě nelze pochopit...
    Naštěstí se krátce po volbách podařilo schválit příslušnou novelu Trestního zákoníku, kterou předložil poslanec Jan Husák. A to přes odpor Pospíšila, který ustoupil až po intervenci premiéra Nečase, jehož otec řadu let létal v ČSA jako dopravní pilot. Po nabytí účinnosti novely se podařilo pachatele pomocí nasazené techniky vypátrat a postavit před soud. Nyní si odpykává šestiletý trest vězení. Od nabytí účinnosti novely, které Pospíšil všemi silami bránil byly zaznamenány pouze 2 případy. Došlo tedy k podstatnému zvýšení bezpečnosti civilního letectví.

Schválený konec právního státu

Na extrémní problematičnost nového Trestného zákoníku v době jeho přípravy a projednávání opakovaně upozorňovali zástupci odborné veřejnosti – policisté, státní zástupci a v neposlední řadě soudci. Ministr jejich odborná a věcná stanoviska smetal ze stolu s obecnými kecy o nutnosti reformy.

Stejná situace pak nastala i u nového Občanského zákoníku, proti němuž skupina soudců připravuje ústavní stížnost. Tento neuvěřitelný paskvil z dílny prof. Eliáše – Pospíšilova bývalého kolegy z právnické fakulty v Plzni (s nímž se Pospíšil chystá založit soukromou právnickou vysokou školu) představuje skutečnou časovanou bombu.

Po nabytí jeho účinnosti totiž fakticky přestanou platit řádně uzavřené civilní smlouvy. Jde o desítky a možná stovky milionů smluv, které sice de iure zákon neruší, ale jejichž spory nebude možné soudit. Eliášova „tabula rasa“, jak je tento právní převrat nazýván v právní branži totiž ruší nebo mění všechny dosavadní instituty civilního práva. Nebo je aspoň jinak nazývá. A to s tím účelem aby vymazal z práva veškerou dosavadní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

Soudci opakovaně upozorňovali v připomínkovém řízení a v průběhu projednávání na to, že podle tohoto zákona nebude možné soudit případy smluv a aktů sjednaných před účinností tohoto zákona. Že tak fakticky dojde k vytvoření bezprávního stavu nebo právního vakua či absenci práva. Ministr Pospíšil odborné a věcné připomínky zástupců Soudcovské unie vždy odbýval slovy, že soudci jsou líní a nechtějí se učit nový zákon!!!

Nový Občanský zákoník přitom ve svých důsledcích bude představovat nejhorší ránu právnímu státu v dějinách ČR. Srovnatelnou snad pouze s vyvlastňovacím zákonodárstvím padesátých let 20. století. Nikdo dnes neumí odhadnout, zdali škody půjdou do desítek či stovek miliard nebo bilionů korun. Co však odhadnout lze je následná paralýza soudní soustavy.

Poděkování Václavu Klausovi

Ač to nemám ve zvyku, tak tímo děkuji prezidentu republiky Václavu Klausovi, že odvolání Jiřího Pospíšila z funkce nezdržoval a provedl jej na návrh premiéra bezodkladně. Pozdě ale přece. Zabránil tím dalším škodám, které by navíc krom již uvedeného mohly vzniknout dopracování novely Občanského soudního řádu na kterém MSp pod vedením Jiřího Pospíšila pracovalo. Opět celoevropsky bezprecedentní zákon, který by nařizoval, že nesmí stát stavba na pozemku jiného vlastníka než je vlastník budovy. Výsledek takové novely – kdy by vlastnici museli pod tlakem zákona prodávat svůj majetek –byl srovnatelný s nacistickými zákony o arizaci židovského majetku.

Jiří Pospíšil byl podle mého názoru zdaleka nejhorším ministrem spravedlnosti v dějinách ČR. Výší způsobených škod mnohotisícnásobně předčil legendárního Pavla Němce zvaného „Katar“.

O článku s citacemi informovaly Parlamentní listy ZDE

0
Vytisknout
25940

Diskuse

Obsah vydání | 3. 7. 2012