František je děvkař - jeden z nesčíslných českých filmů o manželské nevěře

25. 1. 2012 / Jan Čulík

Je tomu, jako by čeští filmaři už skoro neměli žádné pořádné téma - anebo se naopak domnívají, že lidového diváka, kterého chtěji přimět ke koupi vstupenky do kina, nic jiného než sex a manželská nevěra v podstatě nezajímá. Snímek Jana Prušinovského František je děvkař (2008) je snad už stou variací na toto téma v českém postkomunistickém filmu za posledních dvacet let. Nutno říci, že je to ale variace docela slušně vyrobená, s ironickým odstupem, natočená zábavně a z nadhledem. Permutace vztahů v příběhu jsou zkonstruovány docela překvapivě, film nenudí ani neuráží.

Film je příběhem psychiatra Františka Soukenického, který o sobě přiznává, že "je děvkař" a všem svým milenkám nepokrytě lže. To samozřejmě znamená, že jimi pohrdá, podvědomě je nepovažuje za sobě rovného člověka a hned na začátku filmu na to dojede. Zřejmě charakteristické pro české prostředí je, že Soukenický svede svou pacientku a když jí řekne na rovinu, co udělal, pacientka ho udá lékařské komoře za střet zájmů. I Česko se postupně pozápadňuje a Soukenického tedy v r. 2008 z lékařské komory vyhodí a odeberou mu právo pracovat jako lékař.

Tak přijde Soukenický o schopnost splácet hypotéku (další charakteristický rys české skutečnosti kolem roku 2008), a tedy i o střechu nad hlavou. Zároveň se s ním rozejde manželka, která, ač těhotná, ho sice miluje, ale nedokáže dál snášet jeho avantýry. V postavě Františka Soukenického film se zdá se aspoň na okamžik inspiroval Milanem Kunderou. Podobně jako Kunderův hrdina, děvkař trumpetista Klíma z románu Valčík na rozoučenou, i Soukenický argumentuje, že všechny jeho milostné pletky s mnoha jinými ženami údajně jen posilují jeho lásku k manželce.

V tom je Soukenický rozporný - sex s jinými nevylučuje, ale s manželkou by chtěl být, zejména když zjistí, že je těhotná. Manželka ovšem očekává, že se o ni a o dítě manžel bude starat, že bude budovat domov a nebude utíkat jinam. Proto dá přednost jinému nápadníku, Viktorovi.

Když všechno selhává, zafunguje rodina. Další typický topos českého filmu, jehož četnost ve společnosti obecně konec konců potvrzují i sociologické průzkumy. Soukenický se vrátí bydlet k matce (nádherně nekritickou matku, stoprocentně obdivnou vůči svému nemožnému synovi, přestože svého nemožného manžela se před třiceti lety zbavila a předstírala dětem, že zemřel, hraje Zdeňka Hadrbolcová). Matka je ve všem zásadně na Františkově straně. V jejím obdivu k Františkovi jistě hraje roli středostavovské snobství, protože bratra Miloše, majitele autoškoly a autoopravny, matka už tolik neobdivuje. Bratr Miloš obstará Františkovi zaměstnání instruktora v autoškole, což Františkovi však poskytne další příležitost k možným sexuálním dobrodružstvím, zejména s mladou atraktivní studentkou. (Čímpak to je, že jsou v českém filmu chytré mladé ženy tak přitahovány k nemožným, mírně obtloustlým, existenčně krachujícím mužům středního věku?)

Film se pak pohybuje ve víceméně zábavných permutacích mezi Františkem, jeho těhotnou manželkou a nápadníkem Viktorem. František se manželku opakovaně snaží přesvědčit, že ji opravdu miluje, aby se k němu vrátila. Manželka ho vždycky kvůli něčemu odmítne, pak si to rozmyslí, ale zhrzeného Františka samozřejmě vždy přistihne in flagranti s jinou. Františkovo úsilí o znovudobytí manželky tedy končí špatně - s pokrčením rameny se vrací k svému děvkařství.

Co film vypovídá o současné české společnosti? Ne příliš mnoho, soustřeďuje se totiž na úzké osobní vztahy. Jen znovu a znovu se v něm tematizuje potřeba mužů získávat co největší množství žen - a ženy to přijímají s víceméně rezignovanou pasivitou. I v tomto filmu je pozoruhodné, co všechno vlastně ženy mužům tolerují v českém filmu.

0
Vytisknout
4127

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2012