Bez komentáře...

27. 1. 2012

"Namouduši, pravé ruble!" hlaholil radostně na galerii. "Zahrajte si se mnou taky takovými kartami," požádal vesele nějaký tlouštík, který seděl uprostřed v přizemí.

"Avec plaisir!" souhlasil Fagot. "Ale proč jenom s vámi? Všichni se jistě rádi zúčastní!" A zavelel: "Prosím, dívejte se nahoru! Raz!" Najednou držel v ruce pistoli. Na "Dva" zamířil vzhůru. "Tři!" Blesk, bác! třeskla rána, a to už se od stropu snášely bílé papírky a proplétaly se mezi visutými hrazdami.

Vířily, unášené do stran, zasypaly galerii, zalétly do orchestru a na scénu. Za několik vteřin zesílený déšť bankovek dopadl na křesla a diváci je lovili.

Zvedly se stovky rukou, lidé zkoumali bankovky proti osvětlené scéně a zjistili, že jsou na nich přislušné nefalšované vodotisky. Ani čich nenechával nikoho na pochybách. Byla to nenapodobitelná, lákavá vůně čerstvě natištěných peněz. Obecenstvo zachvátila radost, kterou později vystřidal údiv. Ze všech stran zaznívalo slovo "ruble", ozývaly se výkřiky a veselý smích. Někteří diváci už prolézali uličkou a šátrali pod sedadly. Jiní stáli na křeslech a snažili se v letu zachytit neposedné, rozmarné papírky. Milicionáři se tvářili rozpačitě a artisté nenuceně vykukovali ze zákulisí.

Z lóží se ozvalo: "Necháš ji! Ta je moje, letěla ke mně!" a jiný hlas odpovídal: "Nestrkej se, nebo do tebe taky strčím!" Vtom něco plesklo. Vzápětí se objevila v lóži milicionářská helma a kohosi vyváděli.

(Michail Bulgakov: Mistr a Markétka. Kapitola 12: Černá magie a jak byla odhalena.)

0
Vytisknout
7284

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2012