Válka proti Íránu je prozatím vedena v rámci "nízké intenzity"

25. 1. 2012 / Daniel Veselý

Spojené státy se veřejně distancují od možného izraelského útoku na íránská jaderná zařízení, ačkoliv v případě samotné izraelské vojenské operace nemůže Pentagon coby spolehlivý spojenec Izraele zůstat bez zodpovědnosti. Nicméně jestřáb izraelské politické scény ministr obrany Ehud Barak se před několika dny nechal slyšet, že izraelská vojenská konfrontace s Íránem je z časového hlediska "velice vzdálená". Události takřka posledních hodin ale ukazují, že otevřená válka s Íránem může vypuknout každou chvíli.

V neděli Hormuzským průlivem do Perského zálivu proplula americká letadlová loď USS Abraham Lincoln, která pojme až 90 letadel a vrtulníků. Do Perského zálivu směřují také britská a francouzská válečná plavidla. Pentagon tvrdí, že jde o rutinní a plánované střídání letadlové lodě USS John C. Stennis, která v zálivu byla doposud. Americkou flotilu ale doplní ještě dva torpédoborce a bitevní křižník USS Cape St. George vybavený raketovým systémem. K nim se připojí britský HMS Argyll a jedna francouzská válečná loď. Zkusme si představit obrácený hypotetický scénář. Íránské a čínské bitevní lodě by se přes Panamský průplav dostaly do Mexického zálivu a íránští a čínští vrcholní představitelé by tyto manévry blahosklonně okomentovali slovy, že jde pouze o "rutinní plavbu". Nemožné. Mezitím je americká přítomnost v Perském zálivu všeobecně chápána jako obranný akt, aniž by se zvedla vlna kontroverze.          

V pondělí Evropská unie schválila ropné embargo proti Íránu a sankce proti Íránské centrální bance, včetně zákazu prodeje drahých kovů do Íránu, jak uvedla agentura AFP. Celkem 27 ministrů zahraničí z členských zemí EU (včetně českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga) přijalo tato nová opatření poté, co byl již dříve zmrazen majetek 433 firmám a 113 soukromým osobám. V průběhu prvních deseti měsíců loňského roku země EU dovážely 600 000 barelů íránské ropy denně a představovaly tak klíčové odbytiště pro tuto cennou surovinu vedle Indie a Číny. Ropné embargo se vedle samotného Íránu dotkne krizí a ekonomickými půjčkami zatíženého řeckého hospodářství, jež je na íránské ropě z jedné třetiny závislé. Nicméně s Řeckem a dalšími "problematickými" státy eurozóny -- Španělskem a Itálií, jež byly dosud také významnými příjemci íránské ropy, nyní probíhají podrobná jednání, jak krizovou situaci řešit.

V úterý Velká Británie varovala Írán, že pokud bude nadále hrozit uzavřením Hormuzské úžiny, rozmístí v oblasti Perského zálivu své vojenské síly. Tiskový tajemník Bílého domu Jay Carney vyjádřil přesvědčení, že tlak na Teherán bude sílit do té doby, než se rozhodne "učinit správné rozhodnutí" a bude dodržovat mezinárodní závazky. Učebnicový příklad nehorázně drzé vrchnostenské mluvy s mrzkým vozkou; jinými slovy -- dokud se nepodvolíš naší vůli, budeš trpět jako zvíře. Netřeba dodávat, že sankce dopadají především na hlavy obyčejných Íránců a represivní režim ajatolláhů mohou spíše ideologicky posílit.       

Prohlášení izraelského ministra obrany Ehuda Baraka mohlo vypovídat o tom, že před pár měsíci obnovená krize kolem íránského jaderného programu byla prozatím odložena k ledu. Nicméně dění v tak výbušné oblasti, jakou představuje Střední východ, je proměnlivé jako vysokohorské počasí, a nejnovější události tuto jen domněnku potvrzují. Nová eskalace vztahů mezi mezinárodním společenstvím (hlavně Spojenými státy, Izraelem, Saúdskou Arábií a jejich převážně evropskými spojenci) a Íránem (za kterým stojí především Čína) vypukla poté, co byl Teherán Bílým domem na základě zprávy vydané v prosinci Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) obviněn z toho, že cílem jeho jaderného programu má být výroba jaderné zbraně.

Avšak ani tato organizace, v jejímž čele nyní stojí proamerický pragmatik Jukija Amano, konkrétně nedoložila, že by Írán skutečně pracoval na vytvoření atomové bomby. K témuž závěru dospěl dokonce i americký ministr obrany Leon Panetta, když ve vysílání americké televizní stanice CBS konstatoval, že Íránci se o výrobu atomové zbraně nesnaží

Neověřené tvrzení o tom, že Írán usiluje o vstup do klubu jaderných mocností, tedy poskytlo Obamově administrativě ve spolupráci s izraelskými předáky, americkými neokonzervativci a Evropskou unií důvod k prosazení nového kola tvrdých sankcí proti této islámské republice. Teherán na toto opatření na konci prosince reagoval vojenskou pohotovostí a hrozbou, že uzavře strategický Hormuzský průliv. Takový akt by vedl k drastickým geopolitickým a ekonomickým konsekvencím. Vysocí američtí představitelé na íránské výhrůžky odpověděli, že uzavření Hormuzského průlivu budou považovat za přerekročení "červené linie," která by "vyprovokovala americkou odpověď". Na základě předchozích zkušeností z Iráku a Libye je vcelku nabíledni, jak by taková "vyprovokovaná odpověď" ze strany USA mohla vypadat. Diplomatický diskurz amerických předáků eufemisticky předestřel možný scénář vojenského úderu, jenž by mohl mít děsivé následky pro region i celý svět. 

Nejen ve Spojených státech, ale i v tradičně válečně naladěném Izraeli se objevují hlasy, jež otevřenou konfrontaci s Íránem odmítají, neboť by podle nich mohla vyústit ve skutečnou katastrofu -- hlavně pro Izrael. Bývalý šéf Mossadu Mejr Dagan se v létě minulého roku nechal slyšet, že by ozbrojený konflikt mezi Izraelem a Íránem "vedl k vysokým ztrátám na životech a paralyzoval by život v Izraeli". Bývalý velitel izraelské vojenské zpravodajské služby Amos Jadlin v námitce proti možné válce sdělil, že konflikt by zaktivizoval íránské klienty na "izraelském zadním dvorku" v Libanonu a Gaze, jmenovitě Hizballáh a Hamas, a zároveň uvedl, že do jednoho roku nebo roku a půl bude mít Írán jadernou zbraň. Jadlin proto dává přednost "diplomatickým vyjednáváním vedeným třetí stranou" (pravděpodobně měl na mysli Bílý dům). Jak vidno, i ostřílení válečníci a váleční veteráni dokážou dohlédnout dále než řada radikálních a jestřábích individuí v Izraeli a USA, která slyší pouze na víření válečných bubnů.   

Dagan se v přístupu k íránské otázce postavil za ožehavou věc, jíž se v západních sdělovacích prostředcích moc pozornosti nevěnuje. Bývalý šéf Mossadu proti Teheránu prosazuje stávající taktiku "války nízké intenzity" a věří, že se režim ajatolláhů podaří "podemlít" prostřednictvím vražd íránských vědců, infekcí íránských počítačů počítačovými červy jako je Stuxnet, sabotáží jaderných zařízení atd. Akce CIA proti Íránské islámské republice se datují od roku 1952. O rok později v této zemi CIA  zinscenovala puč a udusila zárodek tamější demokracie. Washington a Tel Aviv prostřednictvím Pentagonu, CIA, Mossadu a íránských teroristických seskupení v kombinaci s ekonomickými a diplomatickými tlaky de facto s Íránem už válčí několik let.

Reportér-veterán Seymour Hersh, který celosvětově proslul tím, že informoval o masakru spáchaném americkými vojáky ve vietnamské vesnici My Lai, v listopadu roku 2006 publikoval v listu The New Yorker text, v němž píše, že Spojené státy s Izraelem podporovaly kurdské povstalecké seskupení Party for Free Life in Kurdistan (PJAK) při jeho utajených přeshraničních vpádech do Íránu. Bílý dům dodal hnutí seznam cílů uvnitř Íránu, o něž projevil eminentní zájem. Nejmenovaný vládní poradce, který měl styky s Pentagonem, Hershovi sdělil, že aktivity této kurdské skupiny jsou součástí nátlaku na íránskou vládu. Hersh dále píše, že Pentagon navázal styky s kurdskými, azerskými a balúčistánskými kmeny ve snaze "podkopat autoritu režimu v severním a jihovýchodním Íránu". Hersh ve svém dalším textu s názvem Preparing the Battlefield   publikovaném ve stejném periodiku v červenci 2008 napsal, že v roce 2007 americký Kongres vyhověl žádosti prezidenta George W. Bushe a poskytl mu 400 milionů dolarů na tajné operace na území Íránu. Hersh tuto skutečnost v článku podtrhuje tím, že Bushova vláda na začátku roku 2007 podstatně rozšířila program tajných akcí uskutečňovaných na íránské půdě. Bílý dům měl s pomocí íránských teroristických a opozičních skupin v úmyslu "destabilizovat náboženské vedení v zemi, sbírat informace o jaderném programu, tento program sabotovat a snažit se o změnu režimu".

Podle poznatků listu The Telegraph z února 2007 Bushova administrativa v Íránu tajně financovala militantní etnická separatistická hnutí ve snaze destabilizovat jaderný program režimu. Operace těchto skupin byly "kontroverzní", protože se neperští militanti ( neperská etnika tvoří 40 procent obyvatelstva Íránu) při prosazování svých cílů uchylovali k "teroristickým metodám". Tyto metody zahrnovaly bombové atentáty a nájemné vraždy íránských vojáků a vládních představitelů. Skutečnost, že CIA podporovala tato neperská separační hnutí proti centrální vládě, nebyla podle listu "žádným velkým tajemstvím" - s odvoláním na nejmenovaného bývalého vysokého důstojníka CIA. Toto stanovisko pro The Telegraph potvrdil i bývalý protiteroristický agent Fred Burton, jenž pracoval pro americké ministerstvo zahraničí: "Útoky na íránské půdě jsou uskutečňovány v souladu s destabilizačním programem namířeným proti íránskému režimu".      

  Americká televizní stanice ABC News v dubnu 2007 pod výmluvným titulkem The Secret War Against Iran citovala americké a pákistánské zpravodajské zdroje, podle nichž Američané spolupracovali s balúčistánskou teroristickou skupinou Džundalláh, která byla v Íránu zodpovědná za celou řadu vražedných akcí. Ozbrojenci z Džundalláhu prováděli přeshraniční guerillové výpady do Íránu, během nichž unášeli a před kamerami popravovali důstojníky íránské armády. Nejmenovaný vysoce postavený představitel americké vlády prohlásil, že skupiny, jako je Džundalláh, byly Washingtonu nápomocny při pátrání po předácích Al-Kajdy s dodatkem, že taková spolupráce byla pro Státy "výhodná". Několik bývalých představitelů CIA pro ABC News poskytlo svědectví, že spolupráce s Džundalláhem a podobnými hnutími je připomínkou spolupráce Spojených států s  armádami prostředníků, jako tomu bylo kupříkladu v 80. letech během války proti nikaragujské vládě.           

Další americká televizní stanice PBS v dokumentární sérii "Frontline" z října roku 2007 odvysílala zprávu o tom, že CIA finančně podporuje protiíránské seskupení Organizace lidových mudžáhedínů (MEK), jež má na svém kontě také řadu teroristických aktivit na íránské půdě. Írán po USA požadoval, aby ukončily podporu MEKu, a na oplátku slíbil, že přestane spolupracovat se šiíty v Iráku, kteří tehdy vedli odboj proti americké okupaci.      

Nutno poznamenat, že Bushův nástupce v Bílém domě ruku v ruce s Tel Avivem pokračuje ve šlépějích svého předchůdce, co se destabilizace Íránu týče. Nedávno byl proveden atentát na mladého íránského vědce, který ve vedoucí funkci pracoval na jaderném programu. Ačkoliv neexistuje přímý důkaz o tom, že za jeho smrtí stál Mossad nebo CIA, zabíjení íránských vědců se již v minulosti ukázalo coby praktika v systematickém podkopávání íránského jaderného programu. 

Tvrdý a represivní režim sídlící v Teheránu je zapotřebí kritizovat především v souvislosti s porušováním lidských práv, včetně vykonávání četných poprav; nemůže být ale přípustné vměšovat se do záležitostí suverénního státu a pranýřovat ho za obohacování uranu, pokud tak činí v rámci regulí Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Je třeba naléhavě odsoudit státní terorismus uskutečňovaný proti Íránu zvnějšku i zvnitřku Spojenými státy a Izraelem. Tyto násilné činy jen posílí extrémisty na všech stranách konfliktu a znemožní smysluplná diplomatická jednání. Írán již v minulosti ukázal, že je schopen spolupracovat s jinými zeměmi na řešení svého jaderného programu; proto mohou být drakonické sankce, válečné hry a provokace, vraždy a terorismus ve svém důsledku skutečně zbytečné a fatální, a to nejen pro tuto zemi.      

0
Vytisknout
5985

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2012