Jak změnit politiku levně a v mezích zákona -- praktický návod pro občany

20. 1. 2012 / Josef Mrázek

Nespokojených občanů již je dost a blíží se okamžik, kdy tato škodící Sněmovna bude rozpuštěna. Mělo by to být co nejdříve, ale ať už to bude kdykoliv, beze změny politické praxe nemůžeme očekávat, že správa státu se konečně vydá cestou, na kterou jsme měli nastoupit hned po listopadu 1989.

Politické strany, které původně měly zprostředkovávat účast občanů na tvorbě a kontrole správy státu, jsou naopak často překážkou blokující  snahu o nápravu. Pravicové prosazují obchodní zájmy, poslanců ČSSD bylo koupeno právě tolik, aby ti zbylí nestačili, a nejhorší jsou strany, které šly do voleb již koupené vcelku. Komunisté jsou jaksi mimo,  do kradení se řádně nezapojili. A sdělovací prostředky skoro výhradně v rukou velkých peněz a k tomu slabé odbory a strach ze ztráty zaměstnání. Všechno dohromady způsobí, že mnozí nepřijdou volit a stále dost bude těch, kteří zvolí své škůdce. Potom bude většina odkázána na čtyři roky čekání na to, aby se to opakovalo.

Skupiny nespokojených a teď už i rozhořčených a ti, kteří by je měli pospojovat, mají určité představy, co by se mělo změnit, ale chybí jim reálná představa cesty, jak k tomu dojít. Na násilnou revoluci to zatím nevypadá, a kdyby byla, tak by asi vyústila ve vítězství nové garnitury lumpů. Je tu však možnost dosáhnout změny postupem levným a v mezích zákona, kterému by se těžko dalo zabránit, pokud by se pro něj lidé rozhodli. Teprve po proniknutí do parlamentu by byla dobrá vyhlídka prosadit, co je potřeba. Potíž je v tom, že jde o postup nezvyklý a člověk se musí odpoutat od tradičního uvažování.

Základní překážka, na které dosud troskotaly pokusy prosadit v politice něco nového, je to, že není takový program, pro který by se bez nákladné propagace rozhodlo více, než 5 % voličů a dostalo se to do parlamentu. Ovšem na následnou zásadní změnu by i těch 5 % bylo málo. Existuje však množství iniciativ, které se namnoze shodují v základních názorech, ale nechtějí se podrobit společnému velení a ani by to nebylo dobře. Spojit voliče podporující tyto iniciativy do jediného celku a ponechat jim přitom jejich rozdílnosti názorů je možné, a vydalo by to mnohem více, než těch 5%. Je ale potřeba vyřešit přijatelný způsob spojení a zajistit aby všichni zúčastnění  jednali v souladu se zájmy svých voličů.

Takový nový způsob politiky se dá uskutečnit pomocí občanského politického hnutí, které umožní občanům rozhodovat o věcech veřejného zájmu na všech úrovních, v obcích, okresech nebo krajích a na celostátní úrovni a volit do orgánů Evropské unie, aniž by k tomu potřebovali politické strany. Ty jistě budou pokračovat ve své činnosti, ale dostanou pro občany lákavou konkurenci.

Základním prvkem občanského politického hnutí je skupina angažovaných občanů v místě, kde žijí. Mohou to být občanské iniciativy, nebo jejich části, které již existují, nebo nové skupiny tam, kde dosud nic nebylo. Ve stejné lokalitě může působit i více různých iniciativ. Důvodem, proč by se občané měli scházet, je řešení věcí společného zájmu. O jednání je potřeba v místě dobře informovat, protože autorita takové skupiny při projednávání řešených problémů s ostatním světem spočívá v její schopnosti ovlivnit voliče.

Počet občanů spolupracujících ve skupině by měl umožňovat společné jednání a vzájemnnou znalost a dominantní postavy by měly komunikovat se sesterskými skupinami a z těchto lidí by měli být v primárkách vybíráni kandidáti pro různé druhy voleb.

Účast ve volbách by musela umožňovat servisní funkce hnutí. Muselo by být registrováno jako volební strana a ta by své kandidátky naplňovala v daném regionu jen podle toho, jaké kandidáty si voliči v regionálních primárkách vybrali.

Program, s kterým by hnutí šlo do voleb, by obsahoval kromě prosazování tohoto způsobu politiky jen obecné zásady hájení zájmů voličů a ty speciální požadavky,  o kterých již  došlo v hnutí i přes různorodost jeho složek ke všeobecnému konsenzu. Kromě takto omezeného programu, Ústavy ČR, zákonů o lidských právech a ostatního právního rámce by byli zastupitelé zvolení za občanské hnutí vázáni pouze odpovědností vůči svým voličům. Nedostávali by žádné příkazy od hnutí, tak jak je to v souladu s Ústavou ČR. To nijak neomezuje působení voličů na kandidáta, kterého si zvolili.

Obdobně by probíhala účast ve všech stupních a druzích voleb. Zvláštní charakter hnutí neumožňuje uzavírat koalice, protože případné závazky by ani nebylo možné plnit, hnutí nemůže zastupitele za něj zvolené zavazovat poslušností. Tato vlastnost hnutí chrání před jeho možným zneužitím v neprospěch občanů a je to jeho zásadní výhoda. Žádná jiná, než koaliční jednání, nejsou omezena.

Při volbách do Sněmovny by mohl vzniknout zdánlivý problém, kdyby chtěl president pověřit předsedu hnutí sestavením vlády. Výše naznačené hnutí nemá předsedu ve smyslu obvyklém u stran, ale po zvolení Sněmovny by nebyl problém pověřit osobu, kterou zvolí za tím účelem sbor poslanců hnutí s přihlédnutím k zásadě, že vláda by měla být složena z odborně zdatných ministrů, schopných hájit zájmy občanů.

Obavy z nestability hnutí odštěpováním jeho složek, které by se daly samostatnou stranickou cestou jsou zbytečné. Odštěpenci by se dostali do situace známé u malých neúspěšných stran a ztratili by i část těch voličů, kteří je v místech jejich působení volili.

Zdánlivě jednoduchý úkol obstarat pro občanské iniciativy a skupiny v libovolných místech tak lákavou nabídku universálního volebního servisu je trochu komplikován tím, že zřizovatel této možnosti nebude mocným pánem, ale služebníkem demokracii a nebudou k němu směřovat žádné korupční peníze a nebude ani na nezbytné provozní výdaje. Naopak je nutné počítat s tím, že některým provozovatelům běžné politické praxe se tento projekt vůbec nebude líbit a zaměří se na jeho znemožnění. Ale sama existence tohoto návrhu může přimět strany schopné sebereflexe (je-li aspoň některá taková) k tomu, aby se zabývaly svým dílem odpovědnosti za to, co máme.

0
Vytisknout
11376

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2012