"Ukrajinská krize" už zdaleka není jen "o Ukrajině"

24. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
  • Soudě podle toho, co na svém Telegram kanálu publikovali běloruští železničáři, v ukrajinském příhraničí bude brzy stanovat takřka polovina ruské armády. A ani to ještě není všechno. 


Na cestě do Evropy jsou od minulého týdne vyloďovací plavidla americké námořní pěchoty s posilami pro východní křídlo NATO. Jejich cílem (dosud nebyl oficiálně oznámen) může být buď Polsko a Pobaltí, nebo Rumunsko. Zatím víme jen to, že na posilách pro Rumuny je ochotna se podílet Paříž.


Několik dní po vyplutí zmíněných plavidel Rusko oznámilo námořní cvičení 240 km od irských břehů. Program? Testy námořních protilodních raket. Přeloženo do češtiny: Nácvik ničení amerických konvojů mířících do Evropy. S novými zbraněmi typu Kalibr se jedná o hrozbu, které by USA v současné době nedokázaly účinně čelit. Není čím odpovědět, jelikož americké námořní zbraně mají mnohem menší dosah i letovou rychlost.

Takže si to shrňme: V sázce je teď obrana celého kontinentu. Evropské armády - podle toho, co je v danou chvíli naplánováno - samy na tento úkol nebudou stačit ani do roku 2030 (.pdf). Nehledě na počet projevů, které na toto téma Macron přednese. Projevy se totiž nepočítají. Už od dob Stalinových jde ve vztazích s Ruskem jedině o to, kolik má kdo divizí.

Máme nějakých 70 000 amerických vojáků rozmístěných po celé Evropě - plus různé fakticky nesamostatné místní doplňky amerických sil, kterým se tradičně říká evropské národní armády. To, že jsou tyto armády nesamostatné, je výrazem "péče", kterou jim politici evropských zemí po dvě dekády věnovali. 

Věrohodnost evropské obrany je už od dob minulé studené války závislá na nějaké variantě někdejšího programu REFORGER. To znamená: Spojené státy musejí být schopny rapidně přepravit do Evropy posily - letecky i po moři. Protože letecký most má kapacitní limity, pomalejší námořní komponenta je nakonec důležitější, má větší váhu.

Předpokladem úspěšného provedení REFORGERu a všech jeho možných následníků (které by podle stejné logiky bylo možno nazvat REFORPOL, REFORBALT, REFORROM a já nevím, jak ještě) je tedy spolehlivá kontrola nad severním Atlantikem. Bez ní by včasná a bezpečná přeprava amerických posil do Evropy ztratila věrohodnost. 

A právě v takového situaci jsme. Možnost přepravy amerických posil v podmínkách válečného konfliktu s Ruskem je velmi zpochybněna.

Jaké jsou nyní možnosti dalšího postupu?

NATO by se mohlo teoreticky soustředit na obnovení kontroly nad Atlantikem. To ale znamená značné investice do průzkumných, protiponorkových a protilodních kapacit, zvýšení počtu dieselelektrických i jaderných útočných ponorek, atd. To vše by trvalo léta, stálo spoustu peněz a ve výsledku znamenalo, že plánovaná pomoc evropských námořnictev pro Američany v indopacifické oblasti s ohledem na konfrontaci s Čínou nejen že se neuskuteční, ale ještě odsud budou muset být odkloněny samotné americké zdroje.

Za druhé, Američané by mohli do Evropy předsunout větší počty pozemních jednotek, než kolik jich tu mají teď, aby tím částečně vyrovnali nižší průchodnost námořního kanálu následníka REFORGERu. Jenže to by znamenalo, že tu budou trvale vázány a zmizí možnost je v případě nouze nasadit jinde. Kromě toho připočtěme možné politické problémy doprovázející zřizování základen, pokud by vznikaly jinde než přímo v zemích, které je samy chtějí (Rumunsko, Polsko, Lotyšsko, Estonsko, Litva). A finančně by to samozřejmě též nebylo zdarma.

Za třetí, Evropané sami mohou postupně posílit své armády tak, aby v kooperaci s Američany představovaly věrohodnou protiváhu ruských ozbrojených sil. Ani to by nevyšlo levně. A studie dokonce ukazují, že národní akviziční programy Evropanů jsou ještě méně efektivní než americké, jejichž notorická neefektivita a plýtvavost byly rozmáznuty už Hnutím za obranou reformu (70.-80. léta minulého století) - a od té doby ještě dosáhly nových výšin, zejména v programech protiraketové obrany.

Jak jinak byste ostatně chtěli vysvětlit, že Evropa nominálně vydává na obranu zhruba pětkrát více než Rusko - po přepočtu na paritu kupní síly to je stále ještě dvouapůlnásobek - a ruské protikorupční organizace navíc zjistily, že zhruba 20 % ceny každého zbrojařského kontraktu se u nich rozpustí v úplatcích pro "činovníky" na patřičných místech, ale přesto Evropané nebyli schopni od roku 2014 vytvořit co do kapacit a schopností účinnou protiváhu ruských ozbrojených sil?

Kolik se toho asi rozkrade v příslušných evropských strukturách? Kdo to vůbec spočítá?

Ne, nevolám v této krizové době po nějakém omezení výdajů na obranu. Ale asi bychom měli začít, i jako občané, tlakem na výrazné ztransparentnění akvizičního procesu. Nemůžeme si dál dovolit nakupovat pro armádu drahé hračky problematické užitné hodnoty bez výběrového řízení, případně ještě s všelijakými malými domů pro prezidentovy kamarády.

Doba mírové dividendy po studené válce je definitivně pryč. Příští roky budou mnohem ošklivější než svobodou rozjařené devadesátky.

Kdo neživí vlastní armádu, brzy bude živit cizí.

V lepším případě americkou...

1
Vytisknout
10549

Diskuse

Obsah vydání | 26. 1. 2022