Nenáviděný opovrhovaný poklad, jehož další degradace nás zničí

27. 9. 2021 / Milan Čech

čas čtení 22 minut
Koláž: Lenka Slívová

Zahrajme si hru, odpovězme si pro sebe na otázku: Co v největší míře vytváří můj blahobyt? Co je zdrojem většiny toho příjemného v mém životě? A co mám tedy chránit, udržovat a rozvíjet PŘEDEVŠÍM, aby tomu tak bylo i nadále? (Z odpovědi na tuto banální otázku s banální odpovědí v banálním textu banálního autora zároveň vyplývá i nebanální obecná odpověď na otázku, zda, jak a koho volit. I přes onu banálnost správnou odpověď většina patrně nezvládne nalézt.)

 

Lidé se sklonem k samolibosti nebo s úzkým sebestředným pohledem na realitu jako odpověď na onu otázku uvidí svou píli, moudrost, schopnost “vyznat se” nebo mentální či duchovní vyspělost (často pouze domnělou). Pár romantických, empatických citlivých duší možná odpoví, že za jejich pohodou a blahobytem stojí jejich partner, popř. děti. Mýlit se budou všichni, a to brutálně. Dnešní člověk (často velmi specializovaná entita ve společensko-ekonomickém systému) za vše, z jistého úhlu pohledu, vděčí právě onomu systému, a to včetně těch, co si v rámci svých převážně teoretických her hrají na opak. (Planetární ekosystém-přírodu jako naprostý základ jakéhokoli biologického fungování ponecháme nyní trochu stranou, protože je esenciální pro všechny systémy stejně.)


   Např. autor tohoto textu se léta pokouší vypěstovat si s rodinou vlastní zeleninu, vyrobit sýry z mléka vlastních koz, připravovat si vlastní palivo na zimu atd. atd. A čím víc by se z pohledu zvenčí mohlo zdát, že je nezávislý, tím si uvnitř víc a víc díky těmto zkušenostem  uvědomuje, že se jedná jen o jisté, v nouzi uplatnitelné znalosti a zkušenosti, ale tím skutečným, co dělá jeho život snadno a bezbolestně žitelným je systém a jeho vazby, a to i přesto, že společnost a civilizaci téměř nevyhledává.


   Různá uspořádání společenských systémů a jejich vazeb, principů, institucí, co jej korigují, nebo zajišťují jeho funkčnost, obranné mechanismy při porušování, leží z jistého úhlu pohledu spíše neviditelně pod povrchem (systém tedy často nejsou ty proklamované formální povrchní atributy, např. i totalitní režimy mají soudní budovy, i když se rozhoduje úplně jinde). 

Ale toto vše je skutečnou kolektivní nadstavbou individuální lidské existence (ani včela není úplně včelou bez úlu a jeho nepsaných pravidel a hierarchií spojujících se v kolektivní systém). Nadstavbou, kterou bereme za automatickou, nadstavbou, která kdysi byla více uvědomovanou a byla více součástí lidské mysli (proto se mnozí pro svou zem nebo nějakou kolektivní entitu obětovali) a kterou cíleně individuálně zaměřené sociální sítě zamaskovaly za falešnou představu, že právě individuální Já (a my jako individua) je ta nejdůležitější, od zbytku oddělená entita vesmíru, vesmíru jehož důvodem existence je uspokojovat její potřeby. Zvláštní že daleko více globální a propojenější současný svět, kde každý je v podstatě závislý na každém vytvořil svět oddělených individuií, kde jedinou uvědomovanou kolektivní entitou jednotlivce je tribální kmen ve facebookové skupině, kde jsou v podstatě jen kopie jeho samého. Uměle manipulátory vytvořený a tak populární pocit, jak jsme, často papouškujíce skupinové hoaxy, nezávislé individuality, je nesmysl. Nic není falešnějšího než tento dojem. Jsme nekonečně závislí na světě kolem a i ty “naše” myšlenky nám byly často umně s pomoci síťových nástrojů podstrčeny do hlav abychom plnili cíle manipulátory nám vložené. Bohužel většina si svou závislost na systému uvědomí, až sebestředně motivované psychologické potřeby po naší vyjímečnosti rozloží náš systém a nahradí ho nějakou totalitou nebo totálním a nepředstavitelným chaosem, vzniklým na základě upozadění kolektivního a zbožštění individuálního a z principu sobeckého.  





(Člověk má 99% genů, tedy vzorů pro bílkoviny svého těla, identických s myší, počet genů obdobný jako octomilka. Jak je možné, že ten nepatrný rozdíl v jednom případě utváří bytost hardwarově schopnou vymyslet jadernou elektrárnu a v druhém jen jak udělat někam díru? Je to právě návaznost, komplexita, organizovanost, uspořádání a sofistikovanost utvářející onu nadstavbu. Z cihel, oceli a skla postavíte kravín i Tančící dům. Obdobně je na kolektivní úrovni důležité je jakou sítí a podle jakých principů a vazeb propojíte lidi ve společnosti, protože tak výkonná, funkční a příjemná bude ona společnost)  


   Při tomto přemýšlení nám dojde, jakou práci odvedli ti před námi, co se sebeobětovali, aby systém evolučně dostali do stavu, kdy nemusíte jako dítě dřít 12 hodin v továrně, kdy máte za zlomek platu zdravotní péči, co vám vyřeší takřka každý život ohrožující problém včetně takových surrealistických specialit jako přidělení srdce jiné osoby a prodloužení vašeho života o roky. Největší dar, který jsme dostali, je od těch co vytvářeli a kultivovali systém pro sebe, své děti a budoucí generace. V něčem se systém již nějak vyladit podařilo, v něčem jako jsou ekologické otázky ještě zdaleka ne, zejména proto, že současná individua cítí v tomto úkolu nutnost velké vlastní sebeoběti a nejsou na kolektivní systémové úrovni, vysvětlující nutnost tohoto kroku, zvyklá přemýšlet. Proto my ten náš evoluční úkol ohledně ekologie zatím vůbec nezvládáme. Jen menšina vidí jaké nástroje ještě musíme v planetárním orchestru poladit, zatímco většina si užívá rauš z rozlaďování toho, co ještě v orchestru celkem obstojně hraje. 

 

Ptali jste se někdy na to, proč si např. běžní Švýcaři, Belgičané atd. žijí o tolik lépe než např. běžní Rusové? Surovin, prostoru a tedy možností mají evidentně nekonečně více ti druzí, tak jak to, že tam “třetina zdravotnických zařízení nemá vlastní vodovod a leckde namísto splachovacího záchodu zeje jen díra v podlaze” a život je pro většinu tak náročný a neuspokojivý, že jeho utopení v chlastu je jednou z mála možností úniku? Je to právě charakter, organizovanost, evoluční sofistikovanost a zároveň spravedlnost a vnitřní neiluzivní pravdivost té nadstavby (My Rusko jsme velká a všemocná velmoc chránící to dobré ve zkaženém světě, který mu škodí a závidí…...náš vývoj tedy není třeba), co dokáže vytvořit švýcarský zázrak z krásného ale v podstatě chudého Švýcarska. Největším blahobytem Švýcara je jeho systém. Zasaďte do něj průměrného Rusa a bude se mít skvěle. Naopak největším neštěstím Rusů je jejich oligarchický, nespravedlivý, bezohledný a krutý model systémové nadstavby fungující na pozadí tamní společnosti. Zasaďte naopak švýcarskou prodavačku z vesnice na podobně vypadající místo na Uralu a pravděpodobně spáchá velmi brzy sebevraždu. Než zemře, tak bude vědět, že jejím bohatstvím nebyly její individuální vlastnosti nebo romanticky krásná příroda, ale onen systém.

Systém, který často nesprávně personifikujeme a zaměňujeme za toho, kdo právě vládne. Vládne Babiš, Trump, celé je to jejich systém, všechno je na něm tedy určitě špatně, musíme ho zničit, zbourat a ten nový, lepší automaticky povstane ... stejně jako když hodíte granát do sběrny železného šrotu, složí se z něj automaticky ropná rafinerie, dopravní letadlo nebo to co zrovna chcete. Přitom je to zatím ještě částečně naopak, některé ty pracně vytvořené vazby a instituce systému hrdinně a zoufale brání proměně onoho našeho evolučně vytvořeného systému v nespravedlivý a zvrhlý holdingový oligarchický model, který nám teprve ukáže, jak jsme si měli vážit demokracie a jak stupidní bylo ji prodat za pětistovku k důchodu (navíc za naši vlastní pětistovku). Stavěním se do pozice systém destruujícího revolucionáře (Vystoupit z EU a NATO! Zrušit nesmyslná ekologická omezení! atd.) volajícího po novém lepším světě co má vzniknout Velkým skokem, se ve skutečnosti stavíme na stejnou stranu barikády jako oligarcha ničící systém odjinud. Tomu totiž naše chaotické volání po neevoluční anarchistické změně bourající vše, dává do rukou zbraň, kterou oligarchova mašinerie použije jen pro přenastavení toho dobrého co nás systém obsahoval a co mu bránilo v ještě větším ovládnutí prostoru.   

Nikdy není v žádném systému na planetě vše dokonalé, ale v podstatě jde o to tu nadstavbu neustále evolučně vyvíjet a kultivovat, protože když toto neděláte, váš systém automaticky pod tíhou činnosti bezohledných parazitů upadá. Sebou posedlí Britové falešně vnímající své individuální schopnosti už nyní u prázdných regálů obchodů začínají tušit, jak cenná byla nadstavba evropské spolupráce v evropském systému, v tom nově utvářeném úspěšném levelu organizovanosti a propojenosti napadaném právě proto z tolika stran od konkurenčních systém (Dnes nikdo soudný nepochybuje že ruská “pomoc” byla pro Brexit zcela zásadní).


   Ani my v této zemi nevnímáme, že naše bohatství pochází ze všech systémů do kterých jsme zapojení, a tedy se nemáme ve volbách rozhodovat dle toho, jak rozumově (nebo většinou bohužel dokonce pouze pudově a emočně) působí nabídka stran z hlediska nás jako individuí, ale naopak dle toho, kdo bude umožňovat pozitivní evoluční vývoj našeho systému, když právě na něm záleží naše individuální budoucnost především

Zajistí toto šílenci, papouškující hoaxy konkurenčního nepřátelského systému, ve stranách pro voliče různých stupňů mentální retardace? Volba pro ně (na onom systémovém kolektivním levelu) má stejnou úroveň moudrosti jako se na individuální úrovni mlátit kladivem do hlavy, protože jsem přesvědčený, že pak začne bezchybně generovat čísla sportky, což zajistí, že se konečně z toho svého srabu dostanu. Nazvat člověka s kladivem idiotem je normální, nazvat tak ty co kladivem mlátí celou společnost je prý nepatřičné a neslušné. Individuální relativistická svoboda je prý víc než kolektivní odpovědnost, byť by měla celou civilizaci zničit, včetně kladiváře. 

Nebo má být řešením kolektivních problémů odvěký systémový parazit, vyrostlý do obludných rozměrů právě na zneužívání a ničení systému, jehož osobní historií se prolíná jako společná nit schopnost bezohledně poškodit systém a druhé lidi, pokud jemu osobně to přinese prospěch? Lhář s profesionálním marketingovým aparátem co dokáže jakoukoli pravdu přetavit v lež jež bude většinou akceptována? Gauner, co už systém rozložil tak, že mu otrava celé řeky projde jako nic, protože jeho Chemický Alí na místě ministra už dávno provedl čistku a do organizace chránící v našem systému životní prostředí dosadil místo ekologů obdobně všehoschopné kariéristy z průmyslu, pro které je externalitami neomezovaný růst jediným validním principem systému? Dotační podvodník co parazituje i na evropském systému tak, že se ten, i když akčnost není jeho výsadou, rozhoupal a zoufale se brání, protože narozdíl od naší lobotomické populace chápe, že paraziti v systému ho mohou nakonec zabít se strašlivými důsledky pro všechny? Zákulisní pletichář, co ovládá minimálně části soudního systému tak, že jeho úplně jasná provinění nejsou ani po tolika letech vyšetřena? Člověk, co má kolektivní zájem na srdci tak že dokonce i jemu daleko bližší vlastní biologické potomstvo označí za šílené (s celoživotními následky z toho pro ně plynoucími), aby sám sebe sobecky a zbaběle ochránil před důsledky činnosti co vědomě a dobrovolně dělal, aby se na systému neoprávněně obohatil? Psychopat, co po tom všem má ještě tu drzost vystupovat v médiích jako ten, komu je ze strany zlořádného systému nejvíc na světě ubližováno a je jeho obětí a máte ho litovat? Má být tenhle bezohledný parazitický sobecký ničitel, co loni před volbami jednal v rozporu s názory odborníků a nechal zbytečně zemřít desítky tisíc lidí jen proto, aby vypadal před volbami úspěšněji, uplácející nás za peníze z našich vlastních daní, tunelujíc tak budoucnost našich dětí a vnuků, tím, v kom vidíte personifikaci onoho evolučního nástroje pro kultivaci oné systémové nadstavby, co z 99% tvoří náš blahobyt? Tenhle co celý život pracoval pro opačný směr? Pak si osud upadajícího odporného oligarchického systému směřujícího ke svému depresivnímu nesnášenlivému ruskému vzoru, místo k tomu švýcarskému, zasloužíme. Skončíme vyhublí na kost jako hlupáci, co uvěřili tasemnici, že je lékem pro naše celkem zdravé tělo (když ho lákala na sliby jak mu bude sloužit a jak popře svou parazitickou podstatu, která je patrná ze všeho co do té doby činila), a tak jsme ji na její přání pozřeli místo bifteku a systémově prokazatelně funkčních léků na naše nemoci, doufaje že tasemnice opravdu bude zázračně léčit, i když bylo evidentní, že zas bude jen vysávat, tentokrát tu poslední zbylou a vzácnou energii, kterou tak zoufale potřebujeme na svou další nezbytnou evoluční proměnu. Je chyba v té tasemnici a její marketingové prolhanosti a nebo v nás že jí věříme, protože je příjemnější věřit jí iluzi šťastných zítřků, než složité a náročné realitě, která je očividně za dveřmi? Nebo je snad chyba v systému co nereflektoval narůstající neschopnost smysluplného rozhodování většiny a její manipulovatelnost dle zájmu systémových parazitů nebo konkurenčních systémových modelů (Rusko, Čína)?


Nevěřte tomu, že v těchto volbách zas o tolik nejde, že se jedná o vratný stav co jednou pomine, sociální sítě s jejich bublinami každému už zajistili takový mikrosvět, v kterém úplně každý, i ten největší blb, patří do elity světa a jeho osobní evoluční proměna a adaptace je tedy zbytečná a nesmyslná. Problém je odteď vždy v těch druhých, v těch co např. neví že kolabující zdravotníci co rok zachraňovali náš systém jsou svou účastí v očkování populace “úplně stejní jako Mengele”. Tento neměnitelný sebeobdivný a sebepotvrzující postoj logicky vede k většímu a většímu pádu do všemožných bludů a nepravd a má jen jedno vyústění, vyústění, které se nebude líbit vůbec nikomu, ani těm co po konci systému volali nejhlasitěji. Boj s větrnými mlýny je od jistého bodu degenerace matematické většiny v nemocném a nevratně zasaženém prostoru nesmyslný, ale jsou na světě země, kde takováto degenerace ještě neproměnila většinu v sebouposledlé šílence neschopné vývoje. Země, kde se dá přispět k tomu, aby to positivní ze současných světových systémů přežilo, ne na národní bázi, ale na bázi hodnot a kolektivní nadstavby z toho plynoucí. Je třeba přesídlit než nás naši oligarchové spolu s Maďary a Poláky (rychlost vzniku jejich oligarchických systémů je neuvěřitelná) odvedou v holdingových poutech z té nadstavby co nám přinesla dosud nepoznaný evropský blahobyt a svobodu? Nepřežila kdysi jedna kolektivní entita hlavně proto, že někteří její členové se rozhodli odejít před psychopatem s divným knírkem a těmi co mu věří? Kdo zná psychopaty, ví že nakonec se vždy rozhodnou být raději všemocným diktátorem na malém rybníčku, než systémovým hráčem ve velkém světě, co by jeho nesystémové metody, na kterých vyrostl omezoval a nutil ho hrát dle pravidel. 


   Nevím, jak se to stalo, že právě zde v tomto prostoru se stala z velké části zajímavého, schopného, vynalézavého a pracovitého národa zdegenerovaná pomatená lůza vůbec netušící svá omezení, nechápající, že se ještě máme tak, jak se máme, díky historické práci těch před námi a vazbám, v kterých se nacházíme. A tak ničíme poklady co jsme nevytvořili. Např. výzkum a zdravotnictví co dokázalo v rekordně krátké době vytvořit takovou věc, jako je vakcína na nově objevenou nemoc. V podstatě ZÁZRAK!!! A co v nezanedbatelných počtech děláme místo radosti nad naší kolektivní schopností, nad naším systémem, nad tím, že budeme pro tentokrát zachráněni? Věnujeme čas hltání a šíření prolhaných bludů o tom, že ona záchrana je ve skutečnosti sofistikovanou pastí, co nás chce zničit nebo zotročit. Jsme z velké části jako ožralí blázni, považující se za světaznalou elitu světa,  co jede zběsile v rauši neznámo kam luxusním Mercedesem zděděným po pracovitém dědovi, co se tolik obětoval, aby nás zajistil. Někteří jsou střídavě vyklonění z okýnek a střílí si z pistolí do kol a kapoty a střídavě nadávají, že ten krám jede čím dál hůř a že ho patrně nějaký podlý Antikrist s postranními úmysly naschvál rozbil, aby je nalákal do své autoopravny, kde z nich svou tajemnou mocí udělá hlupáky a monstra. My ale víme, že auto opraví ty námi střílené kulky. Antikrista nenávidíme, protože je příčinou všech našich potíží. Může být něco hloupějšího a  zvrácenějšího? Tohle je možná vzácná chvíle v historii vesmíru, všemožných planet v jeho galaxiích, kdy něco tak kolektivně sebedestruktivního jako současný člověk dokázalo být dominantní silou planety. Proč je to vzácné? Protože tyhle chvilky mohou trvat jen záblesky té vesmírné takřka věčnosti, chvilky, než vlastní tupost onen šílený druh neschopný kolektivní organizovanosti odsoudí k nebytí. Ani mravenci a včely by nevytvářeli svá společenství a neudrželi se v evolučním vývoji, pokud by se chovali identicky bez kolektivní harmonie.


   Pro náš systém a jeho kultivaci a pro jeho nové obří výzvy právě teď a víc než kdy jindy nepotřebujeme sobecké nesystémové parazity, potřebujeme systémové a systém tvořící týmové hráče, na státní i globální úrovni, co posunou systém tam, kde bude dlouhodobě hlavně ekologicky udržitelný. Je to největší úkol a největší systémová přestavba lidstva od jeho vzniku (minimálně od chvíle kdy jsme se rozhodli nebýt na přírodu napojenými lovci a sběrači a rozhodli jsme se usadit a tvořit si systémy svoje, více nezávislé na tom zda “bůh” nám do cesty pošle kořist), jinak jsme bez naděje. 

Nemyslím, že současné většinově stupidní stádo, schopné reálně uvažovat o dalším zvolení destruktivních šílenců, může v tomto ještě nesporně složitějším úkolu obstát. A tak se zdá, že postekoapokalyptický svět klepe na dveře s ekonomickými a dalšími důsledky z toho plynoucími. Jak tyto vyhrocené doby řeší nespravedlivé režimy plné sobeckých psychopatů a jak alespoň částečně spravedlivé demokracie, víme. Přesto jsme od doby, kdy život probíhal v rámci malých kmenů, někde v našem podvědomí přesvědčeni, že tvrdý a bezohledný psychopat je naším ideálním lodivodem pro časy nestability a onen pošahaný fýrer na pervitinu surfující po své primitivní parazitické představě světa je důležitější než kolektivní systémová spravedlnost, zkušenost a moudrost, i když historie už dávno mluví opačně.  

Právě proto, my co chápeme, že sami nejsme ničím, že neviditelná nadstavba kolem nás je z jistého úhlu pohledu tím nejcennějším co máme, musíme volit a přesvědčovat druhé k tomu se ve volbách rozhodovat systémově správně, ty další volby už totiž možná (v té skutečně svobodné formě) ani nebudou. V jistém smyslu, od dob síťových nástrojů ala Cambridge Analytica, už možná nejsou. Nejpravděpodobnější vítězové voleb, spolu se zombie agentem konkurenčního nepřátelského systému v dalším Českém pilíři moci, si to dobré z nás dají patrně brzy k večeři. 

1
Vytisknout
4162

Diskuse

Obsah vydání | 30. 9. 2021