Příběhy z ghetta nového tisíciletí

21. 1. 2014 / Štěpán Cháb

Byt 3+1, Varšavské ghetto. Naše rodina žila v jedné místnosti, měli jsme dvě postele, na kterých jsme nemohli usnout, protože nás na ně bylo moc, proto ti obětavější z nás spali na zemi. Ve vedlejší místnosti žila další rodina, ve stejných podmínkách. V další místnosti další rodina. Jeden byt, tři rodiny. Prostor velmi omezený, životní podmínky komické, tragicky komické.

Byt 3+1 v panelovém domě kdekoliv v této republice. Majitelem bytu jsou starší rodiče. Jejich dvě dospělé děti mají vlastní rodiny, přesto, pro nedostatek příležitostí, dlí v bytě rodičů. Každá rodina obývá jednu místnost, kuchyně je využívána na směny, stejně tak koupelna.

V čem je tato situace odlišná od situace ve Varšavském ghettu? Nemlátí nás esesáci, přesto se utlačitel najde.

Hořící keř je účelový mýtus polohollywoodského stylu

21. 1. 2014 / Miroslav Prokeš

Vážený pane šéfredaktore,

byl jsem také členem předsednictva Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy (SVS) a spolu s Janem Kavanem jsem organizoval Palachův pohřeb. Bylo mi 21 let a měl jsem při něm zajistit ten "klid a pořádek" mezi tím čtvrt- až půlmiliónem jeho účastníků.

Film Hořící keř jsem viděl minulý čtvrtek (16. ledna) v téže velké posluchárně Filozofické fakulty UK, kde jsme se před 45 lety scházeli.

Musím potvrdit názory autora článku: i ten film je účelový mýtus polohollywoodského stylu, obdobně jako byl v mnohem kratším časovém odstupu celohollywoodský film Nesnesitelná lehkost bytí, jenž se v téže době odehrává "v Praze", v níž však nebyl natočen z pochopitelných důvodů ani jediný záběr.

Palachův čin byl odkaz budoucím generacím

21. 1. 2014

Vážený pán Čulík,

po prečítaní Vášho článku v Hospodárskych novinách (slovenský deník Hospodárské noviny publikoval ve slovenském překladu článek Jana Čulíka "Mám velké pochybnosti o klišé, které se dnes vytváří o Janu Palachovi", zveřejněný v Britských listech, pozn. red.) mi nedalo, aby som nereagoval na Váš postoj k výročiu smrti Jana Palacha.

Aj ja som mal v roku 1969 šesťnásť rokov a nevedel som hľadať súvislosti a logiku v šokujúcich protestných činoch niektorých jedincov. Dnes už viem, že takéto činy sa nedajú posudzovať len z pohľadu logiky, racia, ale že ide o určitú symboliku, posolstvo, odkaz pre budúce generácie, píše Ján Bergl.

Hrátky s ohněm

21. 1. 2014 / Pavel Kopecký

Právě se opět hojně, až poněkud rituálně mluvilo na téma "odkaz dlouho zamlčovaného sebeupálení Jana Palacha". Pravda, moc už se o dotyčném idealistovi "nesluší" říkat, že byl de facto politicky nalevo od KSČ, žádný odpůrce systému. Nicméně alespoň se o něm, i když notně zkresleně, mluví. Ovšem například po jiném muži, který roku 1992 totožným způsobem protestoval proti většinou obyvatel odmítanému, nicméně nakonec zase strpěnému vývoji, rozbití ČSFR, ani pes nevzdechne.

Svět potřebuje radikálního Martina Luthera Kinga, nikoliv Jana Palacha

21. 1. 2014 / Daniel Veselý

Na rozdíl od v mých očích zbytečného a kontraproduktivního Palachova činu, se domnívám, že aktivní, nicméně nenásilný boj proti establišmentu, jak jej prováděl Martin Luther King, Jr., a to zejména v čase, kdy "upadl v nemilost" u amerických vládních a ekonomických kruhů, je nesmírně inspirativní a nadčasový. Bohužel však známe jen "polovičního" MLK, a to kvůli "závadným" ideologickým důvodům.

Jak zabít naději

21. 1. 2014 / Lubomír Brožek

Co je platné, že "Historia magistra est", když je třída plná hluchých a slepých žáků.

Jacob van Blom

Kdyby byli všichni občané náležitě vzdělaní a rozuměli všichni dokonale všemu, co se týká veřejných záležitostí, bylo by všechno stranictví politické mnohem jednodušší, neboť by přestalo všelijaké podvádění občanů.

Karel Havlíček Borovský

Zabít naději není zase až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Je sice na první, letmý pohled křehká a zranitelná, ale ve skutečnosti bývá zatraceně houževnatá, vzdorovitá a nepoddajná. Když už se vás jednou zmocní, a to i ve chvílích vyloženě beznadějných, zoufale se vás drží a nepustí, ani kdyby se vám do bytu dobýval exekutor.

Dokumentace: "Assadův režim systematicky vyvraždil 11 000 vězňů"

21. 1. 2014

Tři významní mezinárodní právníci potvrdili, že ze Sýrie byla propašována do zahraničí rozsáhlá dokumentaace, z níž vyplývá, že Assadův režim "systematicky vyvraždil" asi 11 000 vězňů. Právníci zkoumali tisíce syrských vládních fotografií a dokumentů zaznamenávajících smrt vězňů zadržovaných bezpečnostními jednotkami Assadova režimu od března 2011 do loňského srpna. Z dokumentace vypracovali zprávu, kterou dostali k dispozici deník Guardian a televizní stanice CNN. Autoři zprávy jsou Sir Desmond de Silva, bývalý hlavní prokurátor u mimořádného soudu pro Sierru Leone, Sir Geoffrey Nic, bývalý hlavní prokurátor v procesu s bývalým jugoslávským prezidentem Slobodanem Miloševičem a profesor David Crane, který obžaloval prezidenta Charlese Taylora z Libérie u soudu pro Sierru Leone.

Dokumentaci propašoval ze Sýrie fotograf syrské vojenské policie. Jednatřicetistránková zpráva právníků byla zprostředkována OSN, vládám a lidskoprávním organizacím. Byla záměrně zveřejněna nyní, kdy se v Ženevě koná druhá mírová konference o Sýrii, zorganizovaná OSN. Forenzní odborníci zkoumali a ověřili asi 55 000 digitálních fotografií asi 11 000 obětí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Smyslem charity je gesto

21. 1. 2014 / Josef Nerušil

V souvislosti s majetkovým narovnáním a finančním vyrovnáním církvím ve výši necelých dvou miliard se objevily úvahy na téma pozice charity v sociálním systému státu. Převezme charita v budoucnu úlohu sociálního státu?

Autor pracuje na Odboru vnějších vztahů Arcibiskupství pražského. Vyjadřuje vlastní názor.

 9780

STŘÍPEK DO MOZAIKY SJEZDU ODS

Nadějný zachránce ODS a sudetské Panevropy

21. 1. 2014

Největší česká média bohužel většinou dlouhodobě fatálně selhávají v úloze objektivně informovat veřejnost. Okolo před několika lety neznámého brněnského politologa Petra Fialy tato velká média postupně účelově vytvořila umělý obraz "nadějného politika" a "odborníka". O jeho minulosti a ideovém zázemí média systematicky mlčí, účelově vytváří představu "schopného ministra", "nadějného zachránce ODS" atd. Říká se, že ze stokrát opakované lži se stane nakonec pravda. Neustálé opakování pozitivního obrazu Petra Fialy médii vede i k jeho velmi pozitivnímu obrazu ve veřejnosti, píše čtenář Jaroslav Horák.

Petice (nejen) proti útlumu orlických tratí, článek o skutečných nákladech na silnice a železnice

21. 1. 2014

Posílám vám odkazy na:

1) Petici za zachování železniční dopravy na tratích v Orlických horách, píše Pavel Prchal.

Článek o petici: Neberte nám železnici, žádá třicet starostů z Orlických hor

2) Článek "Jak dále s financováním dopravní infrastruktury?" od projektanta silničních staveb Ing. Tužína o tom, jak silnice nejsou levné a železnice nejsou drahé

3) Petici za zachování nádraží v Ramzové:

Nejvýše položená rychlíková stanice v Ramzové v Jeseníkách je cílem stovek turistů v zimě i v létě. U nádražní budovy však dnes najdete jen zavřené dveře.

4) Petici proti odvolání Ing. Pošvářové z Ředitelství silnic a dálnic:

Protestujeme proti rostoucímu vlivu betonářské lobby na rozhodování ministerstva dopravy a ŘSD. Žádáme ochranu a podporu těm úředníkům, kteří prokazatelně hájí zájmy státu.

5) Petici za obnovení vlakového spoje do Jeseníků

POZVÁNKA:

Diskuze: Společnost a práce/společnost bez práce?

21. 1. 2014

Stránka na facebooku ZDE

Místo: Městská knihovna Praha

Datum : 22.1.2014

Čas: 19:00

Práce jako pojem označující nejen lidskou činnost, ale také soubor klíčových sociálních institucí, je ústředním prvkem evropské modernity. Právě práce tvořila nejpozději od 19. století jádro společenské identity, odlišné představy o ní zároveň určovaly podobu a náboj sociálních bojů. V současném neoliberálním kapitalismu se étos práce dostává pod výrazný tlak. V dalším cyklu Jiných pohledů na současnost se budeme zabývat proměnami práce jako (dosud) určujícího étosu společnosti. K jakým změnám dochází v antagonismu práce-kapitál? Jakým způsobem se mění podmínky práce? Co je to prekarizace práce? Co znamená společnost bez práce?

Diskutovat přijde nastávající ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová, sociolog Ondřej Lánský, ekonom, politik a aktivista Pavel Novák.

USA: Posttraumatická stresová porucha jako "kulturní fenomén"

20. 1. 2014

Profesorka antropologie na Colorado Colledge Sarah Hautzingerová a profesorka zdravotních a behaviorálních věd a antropologie na University of Colorado v Denveru Jean Scandlynová vydaly knihu Beyond Post-Traumatic Stress: Homefront Struggles with the Wars on Terror (Za hranice posttraumatického stresu: Boje na domácí frontě válek proti teroru). Konstatují, že mezi americkými válečnými veterány se posttraumatická stresová porucha (PTSD) vyskytuje častěji než kdekoliv jinde na světě a stala se "kulturním fenoménem".

Oxfam: Nejbohatších 85 lidí dnes vlastní 33 bilionů Kč

20. 1. 2014

Britská charitativní organizace Oxfam (která se velmi odlišuje od českého Člověka v tísni tím, že je naprosto nepolitická) zveřejnila v pondělí zprávu, v níž varuje, že na světě roste nerovnost v důsledku bezkrupulózního uchvacování moci bohatými elitami. Zpráva byla zveřejněna v den, kdy bylo v luxusním hotelu InterContinental v Davosu zahájeno tzv. Světové hospodářské fórum.

Oxfam ve své zprávě poukazuje na to, že nejbohatších 85 lidí na světě vlastní celkem bohatství v hodnotě 1 bilionu liber (cca 33 bilionů Kč). Je to tolik, kolik celkem vlastní 3,5 miliardy nejchudších obyvatel na této Zemi.

K problému vědeckosti společenských věd

20. 1. 2014 / Josef Šmajs

Přednáška proslovená v Klubu Nového slova 16. 1. 2014 v Bratislavě

O vědeckosti přírodních věd dnešní veřejnost nepochybuje. O jejich vědeckosti však pochybují někteří aktivní vědci sami. O vědeckosti věd společenských veřejnost naopak pochybuje. Paradoxně o ní nepochybují vědci společenští. Pokusím se ukázat, že nejhlubší důvod tohoto paradoxu souvisí nejen s tradiční důvěrou v jediný ontický řád skutečnosti, ale především s predátorským duchovním paradigmatem kultury.

Co také přinesla devalvace české měny

20. 1. 2014 / Daniel Strož

Již nejmíň od prosince minulého roku se v českých médiích vedou debaty o tom, co vlastně sledoval guvernér České národní banky Miroslav Singer, pod jehož vedením došlo ke snížení hodnoty koruny vůči euru. Někteří experti to vysvětlují tím, že ČNB si takto vylepšila bilanci v hospodaření, protože oslabená koruna podstatně zvyšuje hodnotu devizových rezerv, uložených v jejích trezorech. Neboli vysloveno z opačného konce -- a zdá se, že asi pravděpodobněji: devalvace má přispět ke snížení bankovních ztrát z uplynulých let, kdy byla koruna poměrně silným platidlem vůči cizí měně a občané toho po právu hromadně využívali k nákupům zboží, které pro ně bylo jinde výhodnější. (Záměrně nezmiňuji dovolené u moře, atp. Takový luxus je v tomto chudnoucím státě, kde už rodiny řeší, jak nasytit děti, záležitostí čím dál užší skupiny lidí.)

 9782

Heptyl

20. 1. 2014 / Cyril Podolský

Jestli existuje Bůh, existuje i Hluchyně. Jestli ale Bůh neexistuje, pak Hluchyně není.

Jestli ale Hluchyně je, může být kdekoli, kde to máte rádi. Třeba v Jindřichovicích pod Smrkem... Anebo jinde.

(Jovemu)

Leden

Jsou pohádky s veselým koncem. Takové, jaké mají děti nejradši. Jsou pohádky s koncem smutným. U takových si děti často popláčou spolu s maminkami. Jsou také pohádky s koncem strašidelným. Při takových se s dětmi můžou bát i tatínkové. Úplně jiné jsou ale pohádky bez konce. Ty totiž pro děti nejsou. A jedna taková bude i tahle.

RF zbrojí

20. 1. 2014 / Bohumír Tichánek

Bláhový jsi-li, tak lidem pořád věř: neublíží mi, když sám mám dobré úmysly.

Věčně má dobré úmysly lovná zvěř - a šelmy ji požírají, kdy si usmyslí.

Pokladnice moudrých rčení - Sakja-pandita

Nedávno Karel Dolejší poukázal na emaily, kterými někteří čtenáři odmítají jeho nezávislé pohledy na obrozené ruské zbrojení. Politiku lze sledovat z více stran. A to ať už jsou v ní lidé aktivně zařazeni, a nebo jsou z ní jenom znechuceni - což se navzájem nevylučuje. Redaktor znale popisuje souvislosti, kdežto zde nabízím hodnocení jen mělké, tedy zeširoka.

Padesátiletá válka, která stále nekončí

21. 1. 2014 / Miloš Kaláb

Kdo vede válku 50 roků, která trvá i koncem ledna 2014? Podle údajů kanadské agentury Postmedia News z Washingtonu to jsou Spojené státy. Je tomu přesně 50 roků, co americký prezident Lyndon B. Johnson vyhlásil tuto válku chudobě s utopickým cílem chudobu "léčit" a především jí zabraňovat. "Neustaneme, dokud tuto válku nevyhrajeme", řekl prezident a dodal, že jako nejbohatší země na světě nemohou Spojené státy připustit, aby válku prohrály.

Vadí mi otupělost národa

21. 1. 2014

Myslím, že dnes není třeba obětovat život, míní Jana Karvaiová. Když se tak dívám na dění v naší zemi, stačilo by, kdyby lidé svou statečnost dávali najevo jinými způsoby. Protesty, stávkami, peticemi. Jen prostě NĚCO dělat a nesedět a nenadávat v soukromí obýváků. Mě vadí ta otupělost národa vůči všemu příkoří, které se děje. A myslím si, že by je nevyburcoval žádný Palach - myslím dnes. To je hodně smutné. A je ještě smutnější, že lidé chtějí, skoro vyžadují nějakého nového Palacha. A proč? To neumí sami bojovat? Stačí maličkosti. Stále se čeká na Mesiáše, jenže ten asi nepřijde. Hledají se jednoduché cesty, ale nikdo nechce jít tou složitější. Raději už žádný Palach. Pojďte všichni nějak přispět ke zlepšení světa.

Mám velké pochybnosti o klišé, které se dnes vytváří o Janu Palachovi

20. 1. 2014 / Jan Čulík

Dost dobře nerozumím, proč najednou vznikl tak obrovský zájem o Jana Palacha. Vždyť nejde ani o kulaté výročí jeho smrti. Budeme se nad jeho osudem zastavovat takto podrobně každý rok? Ano, já vím, proč to je - Češi už nerozlišují mezi realitou a tím, co vidí v televizi, žijí v seriálové realitě, a Angieszka Hollandová natočila o Palachovi seriál Hořící keř. Je podstatou televizních seriálů, že lidem podsunují fiktivní konstrukci a předstírají jim, že je to pravda. Nejinak to bude i v televizním seriálu Hollandové, jemuž jsem se, přiznám se, záměrně vyhnul. Nemám rád mytologizování a obávám se, že seriál zřejmě falešným mýtem bude, už proto, že jeho příběh napsal mladík, který v Palachově době vůbec nežil, a režisérka je Polka, tedy romantička, která kontury příběhu zjednoduší a uhladí.

Pro dubčekovské reformisty byla Palachova sebevražda katastrofou

20. 1. 2014 / Josef Nožička

Kolem Jana Palacha se vrší řada okolností, k nimž se nepřihlíží. Uctívání Jana Palacha a zaklínání se jeho osobou stalo se takřka rituálem, aniž by si kdokoliv položil základní otázky. Není to jen otázka, zda víme všechno o příčinách jeho skutku, ale také, zda víme i o jeho následcích? Zda umíme Palacha navzdory všem adoracím a zkazkám zařadit do historického kontextu? Zda si dokážeme v mysli rekonstruovat společenskou situaci z počátku roku 1969? A proč nám nevadí, že namísto střízlivých historických pojednání, jež by Palachův skutek objektivně zhodnotila, jsou nám předkládány pouze srdceryvné pohádky, co si navzájem protiřečí a pouze pomáhají fixovat mýtus Jana Palacha, zneužívaný při nejrůznějších kampaních? A proč si nevšímáme, že Palach je politickou zbraní hromadného ničení?

Zemřít z bezradnosti

20. 1. 2014 / Karel Dolejší

...Bitter as the cud
Of vile, incurable sores on innocent tongues,---
My friend, you would not tell with such high zest
To children ardent for some desperate glory,
The old Lie: Dulce et decorum est
Pro patria mori.

Wilfred Owen

Před mnoha lety jsem se v Brně seznámil s dívkou, jež, jak se ukázalo, pěstovala kontakty uvnitř pravicově extrémistické scény. Když jsem vyjádřil výhrady k politickým názorům jejích přátel, namítla, že jsou úplně v pořádku, protože oni chtějí přece jen "zemřít za vlast".

Jestli "vlast" či jiná záležitost za takovou oběť vůbec stojí, to zůstalo zcela mimo okruh tázání, a nikdy jsme nedospěli k formulaci Karla Krause "Je nasnadě zemřít pro vlast, ve které nelze žít".

Po letech chátrání a potěmkiniády bude Palachův dům ve Všetatech opraven

20. 1. 2014 / Tomáš Koloc

Po desítkách let chátrání poslanci PSP ČR loni schválili dotaci šest milionů korun na vykoupení a opravu domu rodiny Palachových ve Všetatech na Mělnicku, kde žil a odkud odjel vykonat svůj čin před 45 lety zemřelý Jan Palach. Uvažuje se též o zřízení muzea Jana Palacha a obnovení cukrárny, kterou v domě provozoval jeho otec. Zprávu o tom přinesl deník iDNES.cz, který k článku (téměř dva roky poté, co stav domu nafotily Britské listy přiložil i svou fotogalerii zdevastovaného domu.

Z fotografií je mimo jiné patrný unikátní styl české piety; ačkoli dům se fakticky blíží ruině (matka zemřelého dům záhy po synově smrti prodala, odstěhovala se ke staršímu synovi, v roce 1980 zemřela, a po smrti další majitelky začal dům chátrat), už v roce 1993 na něm byla odhalena pamětní deska a byly u něj pořádány pravidelné pietní akce. Na http://www.janpalach.cz/cs/default/mista-pameti/rodny pietní stránky byl pak dům nafocen z bezpečné vzdálenosti a o jeho stavu na nich nebyla uvedena ani zmínka...

Jsou některé myšlenky, za které stojí trpět?

20. 1. 2014 / Jan Čulík

"Já tedy nevím," řekl v diskusi o padesátých letech v Československu na jednom semináři na Glasgow University student bohemista z pražské Karlovy univerzity. "Kdybych si měl vybrat mezi postojem básníka konjunkturalisty Milana Kundery a takového Jana Zahradníčka, asi bych taky vstoupil do komunistické strany. Jaký má smysl strávit, jako Zahradníček, celou řadu let ve vězení a po propuštění zemřít?"

Původně vyšlo v BL 20. 10. 2003

Jan Palach: "Přičiňte se živí v boji!"

20. 1. 2014 / Jan Kavan

Nedávno jsme si připomínali 40. výročí sebeobětování Jana Palacha a za tři týdny tu bude 40. výročí činu Jana Zajíce, který se upálil přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha 25.února 1969. Na události z té doby si pamatuji, jako kdyby se staly včera. Bylo mi 22 let, byl jsem radikálním studentem a členem vedení Svazu vysokoškolských studentů (SVS) Čech a Moravy. Byl jsem jedním z organizátorů velké pražské demonstrace 20. ledna 1969 za Jana Palacha (200 000 lidí) a za jeho požadavky, tak i jeho pohřbu 25. ledna. Poslední Zajícův dopis mi donesl tehdejší student teologie Olda Vít i s jeho fotkou jen pár hodin po jeho protestu.

Autor je bývalý ministr zahraničí ČR. Jeho článek původně vyšel v Britských listech 11.2. 2013.

ODS rezignovala na ČR a její problémy

19. 1. 2014 / Boris Cvek

To, co už známe z probíhajícího kongresu ODS, nám říká asi tohle: předsedou této dříve nejsilnější pravicové strany byl zvolen člověk, který je v ODS teprve chvíli. Jeho pravá ruka, první místopředseda Jan Zahradil, se vrátil do ČR, aby mohl oznámit, že bude letos znovu kandidovat do Evropského parlamentu (už je tam od roku 2004), tedy s účastí na politickém dění v ČR těžko může do budoucna počítat (už tak je skoro 10 let mimo)... objevil se tu tedy nejspíše proto, aby se zkusil připomenout české veřejnosti, která už na něj málem zapomněla. Bez ní se totiž nemůže dostat zpátky ke svému několik set tisíc korun měsíčně čítajícímu platu.

Dokáže se vůbec ODS změnit? Pochybuji.

18. 1. 2014 / Boris Cvek

ODS má dnes v Olomouci svůj kongres. První kongres po historickém volebním propadu, který naznačuje i možný pád této tradiční "velké" strany do trvalé bezvýznamnosti. Ve sněmovních volbách 2010 jsem ODS volil, a i když to bylo poprvé ve volbách do Sněmovny, kdy jsem takto volil, vždy jsem měl zájem o fungující pravici a levici, o fungující politickou debatu a veřejný zájem. Bez opozice a konkurence zdegenerují i ty nejlepší levicové ideály na světě. A proto jsem taky od roku 1998 tak těžce nesl, že se ODS stále znovu odmítá reformovat, stále se hlásí ke Klausovi a jeho mafiánskému kapitalismu, k odmítání západního principu občanské společnosti, transparentnosti a odpovědnosti ve prospěch volné ruky trhu bývalých vesksláků a stbáků.

Slizké zásady demokratické morálky

18. 1. 2014 / Sandra Wain

Demokratická morálka by nás prosté občany měla jistě zajímat. Zvláště, když nemáme na vybranou, a jinde žít nemůžeme, než v demokracii, a navíc v té údajně naší. Pochopení jejích principů nám umožní lépe přežívat v každodenním ubohém životě, který je mediálními agitátory a provokatéry vydáván za skvělý, úžasný, nejlepší a super. A dokonce i v bahně ulice je ve své špinavé oplzlosti vydávaný za důstojný, ušlechtilý a vznešený.

Strany, které nedokázaly vyrazit gaunery, věří, že vše se dá koupit

17. 1. 2014 / Radim Hreha

Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AVČR (CVVM) v prosincovém šetření zjišťovalo, zda dotázaní (987) důvěřují vybraným politikům. Mezi politiky zařazenými do výzkumu byli jako nejdůvěryhodnější hodnoceni : Tomio Okamura, kterému důvěřuje 47 % respondentů, Andrej Babiš a Martin Stropnický (oba shodně 45 %) a Bohuslav Sobotka (42 %). Ostatní politici zařazení do výzkumu disponují důvěrou nižší než 40 %. V návazné anketě serveru Parlamentní listy řada politiků uvedla, že popularita může být pouze

Olomouc -- modří holubi se vracejí

17. 1. 2014 / Pavel Kopecký

Na Slovensku čerstvě zanikla Mečiarova ĽS-HZDS, jeden z hlavních konstruktérů protiústavního dělení československé federace počátku 90. let.

Perspektivy někdejšího českého souputníka Mečiarovy "státostrany", ódéesky, nepůsobí takhle definitivně, ale valné nejsou. Strana nefunguje, změnila se v holubník. Přitom také ODS bývala pojmem, a jakým! "ODS is the best" hlásaly plakáty. "Doleva, nebo s Klausem" demagogicky křičely jiné. Takzvané modrobolševictví bylo po léta vhodnou společenskou normou, výtahem k úspěchům všeho druhu a protestovat proti počinům "Jánského vršku" znamenalo dostat a priori nálepku antidemokrata, tmáře, zpátečníka, no ano, bolševika. Dnes už, doufám, konečně netřeba rozvádět a dokazovat.

Rodina je snad stále základ státu

17. 1. 2014 / Petr Víšek

(Reakce na článek Štěpána Chába a dalších)

Nová vláda předstoupí před Parlament s vládním prohlášením obsahujícím její záměry a cíle. Nejeden slavný řekl, že rodina je základ státu. A jaký je pak tedy nejvyšší zájem státu? Upevňovat, stabilizovat tento základ a zabezpečit jeho prosperitu. Není ostatně uspokojování potřeb a zájmů obyvatel obecně nejvyšším skutečným smyslem existence státu a veřejné správy? Britské listy otevřely článkem Štěpána Chába otázku rodinné politiky. Když tedy řekl "a" - je potřebné také říci "b", tedy položit v tomto směru otázky autorům programového prohlášení vlády vládního programu.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2013

14. 1. 2014

V prosinci 2013 přispělo finančně na Britské listy 234 osob bankovním příkazem celkovou částkou 73 570,95 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2013 částkou 2419,46 Kč.

Zůstatek byl koncem prosince 2013 372 181,08 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

32847