Co také přinesla devalvace české měny

20. 1. 2014 / Daniel Strož

Již nejmíň od prosince minulého roku se v českých médiích vedou debaty o tom, co vlastně sledoval guvernér České národní banky Miroslav Singer, pod jehož vedením došlo ke snížení hodnoty koruny vůči euru. Někteří experti to vysvětlují tím, že ČNB si takto vylepšila bilanci v hospodaření, protože oslabená koruna podstatně zvyšuje hodnotu devizových rezerv, uložených v jejích trezorech. Neboli vysloveno z opačného konce -- a zdá se, že asi pravděpodobněji: devalvace má přispět ke snížení bankovních ztrát z uplynulých let, kdy byla koruna poměrně silným platidlem vůči cizí měně a občané toho po právu hromadně využívali k nákupům zboží, které pro ně bylo jinde výhodnější. (Záměrně nezmiňuji dovolené u moře, atp. Takový luxus je v tomto chudnoucím státě, kde už rodiny řeší, jak nasytit děti, záležitostí čím dál užší skupiny lidí.)

Mnohem méně už se dá věřit těm, kteří prohlašují, že panu Singrovi šlo o zvýhodnění českých výrobců, jejichž produkty na světovém trhu zlevní a budou tak konkurenceschopnější. To je totiž poměrně hloupým argumentem v zemi, ve které dávno téměř žádné ryze české podniky neexistují. Prokázalo to okamžité masivní zdražení prakticky všeho, neboť zahraniční majitelé, kteří tuzemský trh ovládají, nemíní zaznamenávat obchodní ztráty. Podstatný nárůst cen máme proto jak u dovážených či licenčně vyráběných potravinářských výrobků, drogistického zboží, elektroniky, tak třeba i u automobilů. Proto taktéž firma Škoda Auto, jinak odnož koncernu VW, využívající z velké zčásti německých komponentů, ohlásila vyšší ceny.

V českém bulváru těchto dnů nalézáme titulky, jako například "Jsme ještě větší chudáci, než jsme si mysleli" anebo "Němcům jsme pro smích". Ten první titulek zřejmě platí, jelikož jsme doopravdy národem, který si dá všechno líbit. K tomu druhému dlužno poznamenat, že Němci důvod vysmívat se nám tentokrát rozhodně nemají. Devalvace naší měny o více jak dvě koruny k euru odstřihla rázem zdejší spotřebitele od dosavadní možnosti pořizovat si nákupy výhodněji (a především kvalitněji!) právě v německých příhraničních obchodech, což tam jistě brzy nepříjemně pocítí. Ale hlavní věcí přece je, že pan Singer bude nakonec spokojen. Maloobchodní obrat vnitřního trhu půjde i přes veškerá zdražení rapidně nahoru, protože našincům nezbude, než nakupovat doma a konzumovat to, co jim jejich vrchnost umožní. A s utrácením v zahraničí je tudíž šmytec!

0
Vytisknout
11798

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2014