Yuval Noah Harari o COVIDu-19: "Největším nebezpečím není samotný virus"

24. 4. 2020

Krize může být pro společnost bodem obratu. Kudy se nyní vydáme? Profesor Yuval Noah Harari, jehož společnost darovala SZO milion dolarů, vysvětluje Deutsche Welle, jak rozhodnutí, která dnes přijímáme, změní naši budoucnost.

DW: Profesore Harari, nacházíme se uprostřed globální pandemie. Co vás na tom, jak se svět mění, nejvíce znepokojuje?

Yuval Noah Harari: Myslím, že největším nebezpečím není samotný virus. Lidstvo má veškeré vědecké znalosti a technologické nástroje k překonání viru. Opravdu velkým problémem jsou naši vlastní vnitřní démoni, naše vlastní nenávist, chamtivost a ignorance. Obávám se, že lidé na tuto krizi reagují nikoliv globální solidaritou, ale nenávistí, obviňováním jiných zemí, obviňováním etnických a náboženských menšin.

Ale doufám, že dokážeme rozvinout náš soucit a nikoliv naši nenávist, abychom reagovali s globální solidaritou, která rozvine naši velkorysost pomáhat lidem v tísni. A že rozvineme naši schopnost rozeznat pravdu a nevěřit všem těm konspiračním teoriím. Pokud uděláme tohle, nepochybuji, že tuto krizi dokážeme snadno překonat.

Jak jste řekl, čelíme volbě mezi totalitárním sledováním a posílením občanů. Pokud si nedáme pozor, epidemie může znamenat mezník v dějinách sledování. Ale jak si můžu dávat pozor na něco, co je mimo mou kontrolu?

Není to úplně mimo vaši kontrolu, přinejmenším ne v demokracii. Volíte konkrétní politiky a strany, kteří rozhodují o politice. Takže máte určitou kontrolu nad politickým systémem. I když nyní neprobíhají volby, politici dosud reagují na tlak veřejnosti.

Pokud je veřejnost epidemií vyděšena a přeje si, aby moc převzal silný lídr, pak velmi ulehčuje diktátorovi, aby právě tohle provedl. Pokud naopak dojde k protitlaku veřejnosti, když politik zajde příliš daleko, může zabránit tomu, aby se staly ty nejhorší věci.

Jak mám vědět, komu, nebo čemu, důvěřovat?

Za prvé, máte minulou zkušenost. Pokud vám nějací politici lhali několik let, máte méně důvodů jim v této mimořádné situaci důvěřovat. Za druhé, může se ptát na teorie, které vám lidé říkají. Pokud někdo přijde s určitou konspirační teorií o původu a šíření koronaviru, požádejte tuto osobu, ať vám vysvětlí, co to virus je a jak způsobuje nemoc. Pokud o tom nemá ani ponětí, což znamená, že nemá základní vědecké znalosti, pak nevěřte ani ničemu jinému, co vám tato osoba říká o koronavirové epidemii. Nepotřebujete doktorát z biologie. Ale musíte mít určité základní vědecké chápání všech těchto věcí.

V posledních letech jsme byli svědky toho, jak různí populističtí politici útočí na vědu a tvrdí, že vědci jsou jakási vzdálená elita odtržená od lidí, tvrdí, že věci jako změna klimatu jsou jen hoax, neměli byste jim věřit. Ale v tomto okamžiku krize po celém světě vidíme, že lidé věří vědě více než čemukoliv jinému.

Doufám, že si to budeme pamatovat nejen během této krize, ale také až krize skončí. Že si dáme záležet, abychom studentům ve škole poskytli dobré vědecké vzdělání o tom, co jsou viry a co je teorie evoluce. A také že když vědci varují před jinými věcmi kromě epidemie, jako před změnou klimatu a ekologickým kolapsem, vezmeme jejich varování se stejnou vážností.

Řada zemí zavádí mechanismy digitálního sledování, aby zabránila šíření viru. Jak mohou být tyto mechanismy kontrolovány?

Kdykoliv posílíte sledování občanů, mělo by to vždy jít ruku v ruce s posílením kontroly vlády. V této krizi vlády utrácejí jako o život. V USA 2 biliony dolarů. V Německu stovky miliard eur, a tak dále. Jako občan chci vědět, kdo rozhoduje a kam ty peníze jdou. Jsou použity k záchraně velkých korporací, které měly problémy už před epidemií, kvůli špatným rozhodnutím svých manažerů? Nebo jsou peníze použity na pomoc malým podnikům, restauracím a obchodům a takovýmto záležitostem?

Pokud je vláda tak ochotná k posílení sledování, mělo by to jít oběma směry. A pokud vláda tvrdí, že je to příliš složité, nemůžeme prostě otevřít všechny finanční transakce, pak řekněte: "Ne, není to příliš složité. Stejným způsobem, jako můžete vytvořit ohromný sledovací systém, abyste věděli, kam každý den chodím, mělo by být stejně snadné vytvořit systém, který ukazuje, co děláte s mými daněmi."

To funguje prostřednictvím rozptýlení moci a když nedovolíte, aby se nahromadila v rukou jediné osoby nebo jediného úřadu?

Přesně tak. Jedna myšlenka, s níž lidé experimentují, se týká upozornění lidí, kteří se přiblížili k pacientovi s koronavirem. Existují dva způsoby, jak to udělat: Jeden je zřídit centrální úřad, který shromažďuje informace o všech - a pak zjistí, že jste byli poblíž někoho, kdo má COVID-19 a vyrozumí vás. Jinou metodou je, aby spolu telefony přímo komunikovaly navzájem, bez jakéhokoliv centrálního úřadu, který shromažďuje všechny informace. Pokud projdu kolem někoho, kdo má COVID-19, oba telefony se prostě navzájem spojí a dostanu vyrozumění. Ale žádný centrální úřad neshromažďuje všechny informace a všechny nesleduje.

Možné sledovací systémy pro současnou krizi jdou ještě o krok dále, k tomu, čemu by se dalo říkat sledování pod kůží. Takže kůže, jakožto nedotknutelný povrch našich těl, praská. Jak můžeme kontrolovat tohle?

Měli bychom si na to dávat veliký, veliký pozor. Sledování nad kůží monitoruje, co děláte ve vnějším světě, kam jdete, s kým se setkáte, co sledujete v televizi nebo jaké webové stránky navštěvujete. Neproniká do vašeho těla. Sledování pod kůží monitoruje, co se děje ve vašem těle. začíná to věcmi jako vaše tělesná teplota, ale pak to může zajít až ke krevnímu tlaku, tepu, mozkové aktivitě. A jakmile uděláte tohle, víte o lidech mnohem, mnohem více než kdykoliv předtím.

Můžete vytvořit totalitární režim, jaký nikdy předtím neexistoval. Pokud víte, co čtu nebo co sleduji v televizi, dává vám to určitou představu o mém uměleckém vkusu, politických názorech, mé osobnosti. Ale je to dosud omezeno. Nyní považte, že můžete skutečně monitorovat mou tělesnou teplotu nebo krevní tlak a tep, zatímco čtu článek nebo sleduji program v televizi. Pak můžete zjistit, co v kterémkoliv okamžiku cítím. To by mohlo snadno vést k vytvoření dystopických totalitárních režimů.

Není to nevyhnutelné. Můžeme tomu zabránit. Ale abychom tomu zabránili, nejprve si musíme uvědomit nebezpečí a za druhé dávat pozor na to, co dovolíme, aby se v této mimořádné situaci stalo.

Způsobila tato krize, že jste musel upravit svůj obraz lidí v 21. století?

Nevíme, protože to závisí na rozhodnutích, která právě činíme. Nebezpečí plynoucí z existence nadbytečné třídy se ve skutečnosti kvůli nynější ekonomické krizi dramaticky zvyšuje. Sledujeme zvyšování stupně automatizace, roboti a počítače nahrazují lidi na stále větším počtu pracovních pozic, protože lidé jsou zavřeni ve svých domovech a mohou se nakazit, ale roboti ne. Můžeme se dočkat toho, že se některé země rozhodnou vrátit určitá odvětví domů, místo aby spoléhaly na továrny jinde. Takže se zdá, že může dojít k obojímu, kvůli automatizaci a deglobalizaci, protože zejména rozvojové země spoléhající na levnou fyzickou pracovní sílu náhle mají ohromnou, zbytečnou třídu lidí, kteří ztratili práci, jež byla zautomatizována, nebo přestěhována jinam.

A může se to stát i v zemích bohatých. Tato krize způsobuje ohromné změny na pracovním trhu. Lidé pracují z domova. Lidé pracují online. Pokud si nedáme pozor, může to vyústit v kolaps organizované práce, přinejmenším v některých sektorech průmyslu. Ale není to nevyhnutelné. Jde o politické rozhodnutí. Můžeme se v této situaci rozhodnout chránit práva pracujících v naší zemi, nebo po celém světě. Vlády poskytují průmyslu a korporacím záchranné finanční balíky. Mohou je podmínit ochranou práv zaměstnanců. Takže celé to závisí na rozhodnutích, která činíme.

Co o tomto okamžiku řekne budoucí historik?

Myslím, že budoucí historici to budou považovat za zlomový bod historie 21. století. Ale kterým směrem se obrátíme je na nás. Není to nevyhnutelné.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6271

Diskuse

Obsah vydání | 28. 4. 2020