Jak by proběhl příští velmocenský konflikt? Poučení z válečné hry

29. 4. 2019

čas čtení 5 minut
Spojené státy mohou vyhrát, ale bylo by to ošklivé a raději by to mělo rychle skončit, nebo se všichni začnou poohlížet po jaderné spoušti, napsal James Lacey.


Takový je verdikt válečné hry na Marine Corps War College, kterou jsem organizoval a která umožnila studentům vybojovat několik velkých mezistátních konfliktů. Studenti dostali osm let času, během nichž Rusko obsadilo Pobaltí a celou Ukrajinu. Následně začíná scénář tím, že sílící Rusko ohrožuje Polsko. Podobně jako v roce 1939 se Polsko stane katalyzátorem, který konečně soustředí pozornost NATO na ruskou hrozbu, což vede k hromadění sil obou stran na nové východní frontě. Čína začíná scénář uprostřed finanční krize vyvolané zadlužením a plánuje využít odvedení americké pozornosti Ruskem k obsazení Tchaj-wanu a obrácení lidové nespokojenosti navenek. A Kim Čong-un, který je vždy oportunistou, se rozhodne, že přišel čas sjednotit Korejský poloostrov pod jeho vládou. Pro účely této hry ke všem zmíněným událostem došlo současně.

Válečné hry odehrálo šest studentských týmů, neboli přibližně pět osob na každý z nich. Existovaly tři rudé týmy reprezentující Rusko, Čínu a Severní Koreu; bojovaly se třemi modrými týmy reprezentujícími Tchaj-wan, Indo-pacifické velitelství (pro korejský konflikt) a Evropské velitelství. Všem týmům bylo povoleno koordinovat aktivity jak před konfliktem, tak během něj. Je zajímavé, ačkoliv to nebylo součástí originální organizace, modrá strana zjistila, že je nezbytné mít hráče zastávajícího roli Sboru náčelníků štábů, aby lépe koordinoval globální aktivity.

Postkonfliktní vyhodnocení bylo informativní a studenti měli nad čím přemýšlet.

Vysoká míra ztrát v moderním konvenčním boji představovala výzvu pro studentské paradigma zažité po takřka dvou dekádách protipovstaleckých operací. Jen za první týden války americké síly a jejich spojenci ztratili přes 150 000 vojáků v bojích v Polsku, Koreji a na Tchaj-wanu. Pro studenty, kteří strávili celý svůj vojenský život s tím, že ztráta družstva nebo čety je vojenskou katastrofou, to znamenalo dlouhou diskusi o tom, co by znamenalo vést a inspirovat jednotky, které za den ztratí několik brigád, stejně jako dlouhou debatu o tom, jak dlouho lze udržet takovou bojovou intenzitu.

Kvůli takovýmto ohromným ztrátám na bojišti a tomu, jak dlouho by trvalo zapojit do boje Národní gardu a zálohy, bylo přijato rozhodnutí zbavit tyto síly většiny vycvičeného personálu a použít jejich vojáky jako posily pro těžce zkoušené aktivní jednotky.

Abychom studentům hru usnadnili, logistika byla ohromně zjednodušena. Přesto značné část následných debat se zaměřila na nemožnost současné americké infrastruktury podporovat byť jen polovinu sil na bojišti, nebo udržet intenzitu boje nezbytnou pro dosažení vítězství.

Letectvo, v několika málo případech, kdy bylo k dispozici, znamenalo rozhodující výhodu na bojišti. Naneštěstí letouny jen zřídka pomáhaly pozemní válce, protože prioritizovaly získání dominance ve vlastní doméně před každým jiným úkolem. Jen když letectvo dokončilo mnohatýdenní kampaň proti nepřátelskému integrovanému systému protivzdušné obrany a zvítězilo v letecké válce, bylo ochotno pomáhat pozemním bojům. V Pacifiku neochota riskovat letadlové lodě v dosahu čínských raket DF-21 a 26 znamenala, že se tato plavidla stala takřka neužitečnými, pokud nemohla operovat pod pozemním protivzdušným deštníkem.

Ani USA, ani jejich spojenci neměli žádnou adekvátní odpověď na použití chemických zbraní nepřítelem, kromě požadavku na nasazení jaderných zbraní. Stojí za povšimnutí, že každá bitva rapidně směřovala k totální válce, protože velitelé obou stran se snažili vyhnout omezením toho, jaké zbraně mohou na bojišti nasadit. Pokaždé, když se velitel na bojišti setkal s neúspěchem, požadoval pravomoc nasadit jaderné zbraně.

Ani americké síly, ani spojenci neměli odpověď na ohromné protivníkovy palebné komplexy, které způsobily většinu amerických a spojeneckých ztrát.

Výhody v kybernetické oblasti se vždy ukázaly jako nestabilní. Navíc kybernetické útoky spuštěné samy o sobě byly takřka k ničemu. Na druhé straně cílené kybernetické útoky kombinované s manévrovými silami se vždy ukázaly jako vražedná kombinace.

Když se NATO do toho dá, může postavit ohromné efektivní síly. Ale je důležité mít na paměti, že NATO bylo plně zapojeno pouze proto, že studenti vzali velkou část svého investičního rozpočtu a aplikovali ji na přímou diplomacii s cílem obnovit otřesené aliance. Nicméně ruská okupace Ukrajiny, Pobaltí a Běloruska udělala hodně pro soustředění pozornosti spojenců v NATO na akutní hrozbu.

V Koreji se spojenci museli udržet zhruba 10 dní, než se zhroutil severokorejský logistický systém. Je nicméně důležité si povšimnout, že boj zůstal brutální i poté. Navíc omezující terén a hustota sil vedly ke zvlášť intenzívnímu boji.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
10557

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2019