FT: Pražské jaro 1968 by mělo být pořád ještě pro Evropu poučením

14. 8. 2018

čas čtení 3 minuty


Přesně řečeno by si z něho měla Evropa vzít tři poučení, argumentuje v deníku Financial Times Tony Barber.


 



Prvním poučením je, že doktrinářské ideologie a doktrinářská politická praxe, ať je to komunismus padesátých let či netolerantní dogmata dnešní radikální pravice a levice, obsahují sémě vlastního politického pádu. Nabízejí totiž nedostatečná řešení pro složité problémy moderních společností. Zastrašují kritiky, posmívají se expertům a degradují racionalitu. Tím vyvolávají ekonomickou neefektivnost, sociální napětí a politickou nespokojenost.




Druhým poučením je, že lidská touha pro politická práva, spravedlnost a národní svobodu je nepotlačitelná. Projevovalo se to po celou komunistickou éru: východní Berlín r. 1953, Budapešť 1956, Praha 1968, Gdańsk 1980 a pobaltské státy 1988-91. Vlastenectví Čechů a Slováků je občanštější než nacionalističtější. Avšak získání nezávislosti je jedním z jejich nejvíce oceňovaných zisků roku 1989.

Třetím poučením je, že politický boj není nutno vést, jak se to děje ve většině dnešního světa, jazykem žumpy a s manýry primitivů. V roce 1968 se Dubček trvale usmíval a oslavoval tak důstojnost jednotlivého člověka. Je ho možno obviňovat z jeho naivní víry, že je komunismus reformovatelný. Ale byl ten, kdo se smál naposledy, když se vrátil po triumfu sametové revoluce r. 1989 na Václavské náměstí jako hrdina.

Na těchto třech poučeníéch záleží, protože se politická krajina Západu za posledních deset let změnila. Liberalismus je na ústupu, vláda zákona je ohrožena a národovecký populismus je na vzestupu. Transatlantické neshody ochromují NATO. Evropské unii chybí jednota, politická vůle a dobré nápady. V některých hlavních městech je moc v rukou tajnůstkářských, manipulativních násilníků anebo šikanujících, ješitných demagogů.

Česká republika a Slovensko nejsou imunní vůči tomuto miasmatu, které se šíří střední Evropou a širším západním světem. Česká demokracie je dynamická, ale roztříštěná. V loňských říjnových volbách se do parlamentu poprvé dostala s 10,6 procenty hlasů ultrapravicová politická strana. Český prezident Miloš Zeman se více přátelí s Moskvou než s Bruselem. Premiér Andrej Babiš je miliardářský podnikatel, jehož populistický styl a konflikty se zákonem připomínají amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo bývalého italského politického předáka Silvia Berlusconiho.

Na Slovensku projevuje veřejnost nejotevřenější proruské tendence ze všech zemí ve střední Evropě. Avšak byly to únorové vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, které odhalily, že na Slovensku je něco prohnilého.

Spolu s Maďarském a s Polskem, Češi a Slováci patří k Visegrádské čtyřce. V západní Evropě je tato čtyřka podezřívána, že ji evropské hodnoty skoro vůbec nezajímají.  Pro Čechy a Slováky je to nebezpečný vývoj. Vzhledem k tomu, že to jsou malé státy, a vzhledem k tomu, kde leží, by mělo být v zásadním národním zájmu pro oba národy neoddálit se od evropského mainstreamu. To, konec konců, byl ideál Pražského jara. 

0
Vytisknout
8396

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2018