Teror v Egyptě aneb V čem spočívá „stabilita“ tamního režimu?

12. 4. 2017 / Daniel Veselý

Divák, který zhlédl diskusi o dnešní situaci v Egyptě, již odvysílal zpravodajský kanál ČT 24, mohl nabýt dojmu, že režim vládnoucí v nejlidnatější arabské zemi je stabilizujícím prvkem výbušného blízkovýchodního regionu. Ano, ve srovnání se Sýrií, kde již sedmým rokem zuří konflikt, na němž participují mocní vnější aktéři, je Egypt celkem příjemnou selankou. Nicméně pohled, jejž veřejnoprávní médium na dění v této klíčové zemi nabízí – právě v době, kdy teroristé usmrtili desítky osob ve dvou kostelích – je mírně řečeno zkreslený.

Ke dvěma sebevražedným útokům, k nimž v Egyptě došlo na Květnou neděli, se podle očekávání přihlásil Daeš. Na sociálních sítích se opět rozhořela vášnivá a iracionální diskuse o krvežíznivém islámu, který jde po krku nevinným křesťanům. Krutost tohoto zločinu navíc multiplikuje skutečnost, že teroristé zabíjeli v čase, kdy si křesťanští věřící připomínají slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma.

Schéma je tedy pro řadu lidí, kteří opovrhují tradičními médii a s bezelstnou naivitou hltají produkci manipulativních webů, předem dáno. Do tohoto schématu ale kupříkladu nezapadá fakt, že nebýt egyptského policisty (muslima), který zabránil sebevražednému atentátníkovi ve vstupu do kostela svatého Marka, obětí by bylo mnohem více.

Egyptský list Masrawi se zamýšlí nad možnými motivy atentátníků z Daeše a dochází k následujícím závěrům: 1. Mohlo jít o pomstu za svržení Mursího vlády v roce 2013, ačkoli koptští křesťané (5 až 8.5 milionů z celkového počtu 85 miliónů Egypťanů) neměli s pučem nic společného a tamní islámské autority se spíše kloní na stranu stávající vlády. 2. Teroristé věděli, že jim útok na blízkovýchodní křesťany zaručí značnou mediální pozornost. 3. Daeš chce Egypt vylíčit jako zemi zachvácenou chaosem, a to v politické, společenské a ekonomické rovině.

Daeš chtěl patrně také poškodit turistický průmysl, který je v relativním útlumu. Nicméně Egypt je pro turisty poměrně bezpečnou zemí, ostatně jako většina policejních států. Džihádisté se jako obvykle snaží vyhrotit sektářské rozpory a získat na svou stranu sekulární muslimy. Daeš tuto strategii úspěšně aplikoval v Iráku před třemi lety. Tehdy mu do karet hrály i násilné excesy iráckých bezpečnostních složek.

Blízkovýchodní expert Juan Cole ale míní, že džihádisté nemají v Egyptě na růžích ustláno, protože většina městské populace islámskými radikály pohrdá, stejně jako obyvatelé venkova (súfisté, tradicionalisté a levicově orientovaní násiristé). Salafističtí džihádisté tedy v nejlidnatější arabské zemi postrádají širokou populační základnu a jejich aktivity jsou víceméně omezeny na Sinajský poloostrov.

Egyptský autokrat Abd al-Fattáh Sísív reakci na smrtonosné útoky vyhlásil tříměsíční výjimečný stav, což v klimatu „egyptské stability“ znamená intenzivnější atak na osobní svobody, možnost snadnějšího zatýkání a uvěznění kohokoli, kdo se egyptskému režimu znelíbí. Ostatně poslední zprávy z Egypta ukazují, že sebevražedné atentáty poskytly Sísího vládě vhodnou záminku k prohloubení represí. Vrátíme-li se ke zmiňované diskusi na ČT 24, divák se kromě vágního lavírování moderátora diskuse nedozví, v čem vlastně stabilita režimu generála Sísího spočívá.

Lidskoprávní organizace přitom režim generála Sísího obviňují z rozsáhlých represí, včetně zatýkání desítek tisíc osob, bujícího mučení, mimosoudních poprav a „násilných zmizení“. Egyptský novinář Sharif Abdel Kouddous soudí, že zemi zachvátila nejhorší vlna represí v moderní egyptské historii; drakonické zákony omezují svobodu vyjadřování a shromažďování, za mřížemi končí novináři a lidskoprávní aktivisté. Podle statistik Nadeem Centre, organizace monitorující excesy egyptské vlády, jen v březnu bezpečnostní složky usmrtily 177 osob, 37 lidí podrobily mučení; 13 Egypťanů zemřelo ve vězení a 94 nešťastníků „zmizelo“.

Americký prezident Donald Trump, který si s lidskými právy nikdy hlavu nelámal, přivítal svůj egyptský protějšek v Bílém domě, ve snaze napravit pošramocené vztahy mezi Washingtonem a Káhirou. Egypt je klíčovým spojencem Bílého domu a hned po Izraeli největším příjemcem vojenské pomoci. Poté, co Sísí v roce 2013 svrhl demokraticky zvolenou vládu a jeho bezpečnostní složky v srpnu téhož roku zmasakrovaly téměř tisíc osob, Obamova administrativa Káhiře částečně pozastavila některé vojenské zásilky (stíhací letouny F-16, tanky M1A1 Abrams, střely Harpoon). Avšak v roce 2015 Bílý dům vojenskou pomoc Egyptu plně obnovil, a to navzdory verbálním výtkám k porušování lidských práv.

Donald Trump se však stesky o lidských právech nezatěžuje a v generálovi Sísím vidí zásadního spojence v boji proti islámskému terorismu. Sharif Abdel Kouddous ale namítá, že Sísího tažení proti islamistům terorismus generuje: leteckou a dělostřeleckou palbu egyptské armády na Sinaji střídají útoky militantů na policejní stanice a armádní výspy a džihádisté napojení na Daeš cílí na tamní křesťany. Násilné aktivity islamistů se v poslední době neomezují jen na Sinajský poloostrov, jak dokládají atentáty v koptských kostelích.

O přízeň egyptského autokrata se úspěšně uchází také Vladimir Putin. Rusko a Egypt posilují vzájemné vojenské a ekonomické vztahy. Kreml, jehož vliv na Blízkém východě sílí, podobně jako Bílý dům tuto zemi vnímá jako maják stability v regionu.

Tato důležitá fakta však ve zmiňované diskusi o atentátech v koptských kostelích nezazněla, což by měl být ve veřejnoprávním prostředí standard. Neinformovaný divák může nabýt dojmu, že teroristické útoky v nejlidnatější arabské zemi probíhají navzdory relativně stabilnímu politickému klimatu a takříkajíc na zelené louce. Tato interpretace pak svádí ke zkratkovitým prohlášením typu „za všechno může islám“, „mají to v krvi“ apod. Nicméně státní represe a útlak jsou živnou půdou pro džihádistické elementy, a to navzdory skutečnosti, že většina Egypťanů perverzní doktrínu Daeše odmítá.

0
Vytisknout
3676

Diskuse

Obsah vydání | 14. 4. 2017