Proč si nelze přát volební vítězství německé SPD

12. 4. 2017 / Karel Dolejší

Kancléřský kandidát a předseda Sociálně demokratické strany Německa Martin Schulz se nechal slyšet, že jeho případná vláda by nezvyšovala výdaje na obranu ZDE. Součástí jeho již zjevně populistické volební strategie je tvrzení, že Německo, které nyní podle OECD věnuje na sociální výdaje přes 25 % HDP ZDE, by si nemohlo dovolit vydávat na obranu 2 % HDP.


Pesimistický scénář narýsovaný Jamesem Kirchickem ZDE pracuje s představou, že Německo po podzimních volbách dostane v zásadě protiamerickou a proruskou koaliční vládu. Avšak k tomu, aby se Rusko pustilo do agrese vůči Pobaltí a pohřbilo tam NATO, není třeba až takového extrému. Není vůbec nutné, aby se ministryní zahraničí stala Sahra Wagenknecht a zástupcem v NATO jakýsi vysloužilý důstojník Stasi. Docela postačí, jestliže Německo bude mít dál podinvestovanou, špatně vybavenou, zásobovanou a zorganizovanou armádu zdecimovanou desetiletím "reforem", jejichž cílem bylo přeměnit ozbrojené síly v zásobárnu malých, lehce vyzbrojených jednotek pro operace ve 3. světě. Docela postačí, když se Bundeswehr nebude poctivě připravovat na obranu Pobaltí a východního Polska. Jestliže NATO nezíská schopnost v řádu desítek hodin shromáždit východně od Varšavy dostatečné odstrašující kapacity v podobě těžkých brigád určených pro evropské válčiště, může ve velmi krátké době prohrát válku v Pobaltí, i kdyby nakrásně chtělo své východní křídlo opravdu bránit ZDE (pdf).

Martin Schulz rád hovoří o Evropě, EU a vlastním jistě nefalšovaném kosmopolitismu. Německé závazky vůči Evropě se však neomezují na proevropskou rétoriku, otevřenou německou ekonomiku a procítěný odpor k nacionalismům. Není naprosto pravda, že současná německá vláda velmi umírněným plánem na pomalé posilování Bundeswehru jaksi "ustupuje Američanům". Zcela naopak: V době, kdy se dodržování spojeneckých závazků Trumpovými USA stává velice nejistou kartou, na kterou již není možno do budoucna sázet, nese právě Německo - se svou strategickou polohou, ekonomickou a politickou váhou - hlavní zodpovědnost za organizaci věrohodné evropské obrany. Ta ovšem nezahrnuje jen funkční ozbrojené síly (které teď Německu chybí), ale rovněž politickou vůli. Například když se Schulzův stranický kolega Gabriel vrátí ze země, která před šesti lety spustila evropské závody ve zbrojení, neměl by ustrašeně fňukat, že prý Evropě hrozí, tomu nebudete věřit - závody ve zbrojení...

Někdejší Ostpolitik vzdělanějších a "rozhleděnějších" Schulzových předchůdců představovala vyvážený mix síly a vstřícnosti vůči tehdejšímu SSSR. SRN mívala silnou armádu a vedle ní dávala najevo, že je ochotna s potenciálním nepřítelem také jednat a obchodovat - ovšemže ne na úkor bezpečnosti své či svých spojenců. Současná SPD stále ještě hovoří o Ostpolitik - z té však již zůstalo pouze jméno. A Schulz dal teď najevo, že by v případě svého vítězství jednoznačně upřednostnil národní sociální smír před bezpečností kontinentu. Že mu víc záleží na zrušení špatně placených částečných úvazků německých zaměstnanců než na kontrole severoevropského invazního koridoru, o němž dost možná nikdy neslyšel, natož aby o něm uvažoval. Že je předem smířen s existencí minimálně "iliberálních" režimů východně od německých hranic a že se o tyto stále perifernější země nehodlá vůbec starat.

Německo, které by povzneseně z Berlína poučovalo polskou konzervativní vládu o liberálních hodnotách, ale bylo neochotné přispět k obraně polského území, by nemělo na situaci u východních sousedů takřka žádný vliv. Vláda německé strany hospodářskými zájmy úzce propojené s ruským Gazpromem by byla v Polsku portrétována jako "Molotov-Ribbentrop light", jako další z německo-ruských dohod zaměřených proti zájmům Varšavy. A polská opozice by tak ztratila na západě veškeré zbytky reálné opory. Dostala by nálepku zrádce národních zájmů. A svým způsobem přesvědčivou.

Jednoduše řečeno, nemůžete si přát ve spolkovém kancléřství člověka, který všechny složité problémy pozdního kapitalismu, rozvinuté globalizace a evropské geopolitiky soustavně převádí na otázku výše německých platů a sociálních výdajů, zatímco se tváří jako internacionalista. Takový člověk dozajista není na výši svých úkolů ani na výši doby.

0
Vytisknout
2975

Diskuse

Obsah vydání | 14. 4. 2017