Jesle pro bojovníky za sociální spravedlnost!

15. 11. 2016 / Karel Dolejší


V 70. letech minulého století proběhl v USA klíčový Kulturkampf - američtí liberálové a radikální levičáci ovládli univerzitní prostředí, z nějž ve velké míře vyloučili zastánce konzervativních názorů. Gramsciánská "kulturní hegemonie" levice se však ani s tímto vítězstvím nespokojila - a v průběhu času dále radikalizovala svoji nadvládu.


Vynalezla například instituci tzv. "safe spaces" - bezpečných prostorů, kde si můžete být zcela jisti, že se nesetkáte s odlišným názorem, jenž by mohl případně "ranit vaše city". Degenerovaná terapeutická kultura zde naplno předvedla, do jaké míry dokáže popřít původní smysl univerzit - kterým je samozřejmě setkávat se s co nejširším spektrem názorů a postojů, svobodně je poznávat, zkoumat a diskutovat o nich bez represivních zásahů autority - a nahradit ho exkluzívní, totalitářskou koncepcí politicky korektní "správnosti". V rámci patologie vyvolané vylučováním nikoliv snad pouze politicky extrémistických, ale nakonec jakýchkoliv názorových odlišností vůči striktní normě se dospělo tak daleko, že řada profesorů už přišla o místo poté, co "ranili city" studentů vyjádřením libovolného, relativně umírněného názoru - jenž se nicméně odlišoval od toho, na nějž si studenti činili nárok a který kategoricky vyžadovali ZDE.

Reakce univerzit na zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem je v daném kontextu nesmírně zajímavá. Místo aby se "bojovníci za sociální spravedlnost" začali ptát, zda jejich zuřivá netolerance náhodou nepředstavovala formu, do níž byla odlita netolerance jejich odpůrců - nemluvě o nějakém kontruktivním programu, jak se ve výhledu 4-8 let nechutného Trumpa opět zbavit - pokračují v izolaci od reality a regresi do předchozích osobnostních vývojových stádií ZDE.

University of Michigan Law School tedy oznámila povolební akci, kde se studenti věnovali omalovánkám, hraní s Legem atd. Stanford University a University of Michigan nabídly psychologické poradenství těm, kdo cítí "nejistotu, hněv, úzkost anebo strach". University of Pennsylvania vytvořila povolební "bezpečné prostory", v nichž nabídla studentům na hraní krásná štěňátka a omalovánky. Podobné akce jsou hlášeny z několika dalších kampusů. Jinde přinejmenším zrušili výuku. Na Yale proběhl "kolektivní řev".

Jak poznamenává autor článku v USA Today, sám univerzitní učitel, zmíněný přístup samozřejmě nepředstavuje žádnou obranu diverzity, jíž se na oko dovolává - naopak je infantilním vynucováním uniformity, dalším vylučováním zastánců jiných názorů.

Trumpovi voliči z venkovských oblastí, které už před nějakým časem podrobně studovala třeba Katherine J. Cramer, autorka knihy "The Politics of Resentment" (Politika resentimentu) ZDE, obyčejně ráno vstávají v půl páté a jdou kácet do lesa nebo dřít na pole, dokud večer nepadnou. Zatímco jejich předkům ještě taková práce zajišťovala relativně slušnou existenci a důchod, oni sami si připadají zbídačení a podvedení.

Co myslíte, nabídne i těmto lidem někdo štěňátka, Lego, omalovánky, psychologické poradenství? A kdyby to udělal, co by si asi tak pomysleli?

Typ, který konzervativní kritici posměšně označují výrazem "Social Justice Warrior" (bojovník za sociální spravedlnost; běžně zkracováno na SJW), usilovně bojuje v minulých sociálních konfliktech. Odmítá si kvůli nim všímat nespravedlností zcela současných, pakliže se vymykají velmi úzké ideologické perspektivě, kterou si zvolil. Proto afroameričtí studenti elitních univerzit - jejichž předkové nepochybně nesmírně trpěli, avšak oni sami již patří ke značně privilegované společenské vrstvě, měřeno standardem venkovských oblastí - prý stále zasluhují mimořádné ohledy a opečovávání, stejně jako úspěšně se emancipující ženy. "Vidláci" čili po americku rednecks, i kdyby na tom teď byli fakticky stokrát hůře než afroameričtí obyvatelé kampusů, jsou prý však vinni dědičným hříchem otrokářského systému, který byl zrušen v roce 1865. A kvůli údajné vině za minulá příkoří, která se v perspektivě univerzitního SJW těchto lidí drží jako lejno košile, jsou to prý oni, kdo ve skutečnosti stále patří k privilegovaným, k utlačovatelům. Proto bojovníky za sociální spravedlnost v nejmenším nezajímá, jak se žije bílým vidlákům v Alabamě či Wisconsinu. Jejich zájmem je věnovat se mnohem akademicky prestižnějším sociálním křivdám, které jsou z největší části mnohem staršího data než dopady zbídačování dělnictva a nižší střední třídy od poloviny 70. let.

Podle aktuálních demografických trendů kolem roku 2040 budou běloši v USA v menšině. Píšeme však rok 2016 - a tak rozhodnutí Demokratické strany pod vedením Baracka Obamy úplně se vykašlat na bílé dělnictvo, které historicky vzato vždy tvořilo tradiční voličskou základnu, a přeorientovat se na Hispánce a Afroameričany, lze ztěží charakterizovat jinak než jako naprostou nepříčetnost. Poznámky Hillary Clintonové na adresu "bandy ubožáků" (basket of deplorables) či výzva Leny Dunham k vyhubení bílých heterosexuálních mužů to již jen podtrhují.

Republikánská strana byla po posledních volbách mnoha komentátory odepisována, právě s ohledem na demografické trendy. Politici jako Marco Rubio nebo Jeb Bush se nedávno neúspěšně pokusili rozšířit voličskou základnu GOP o Hispánce. Pak ovšem přišel Trump a předložil úplně něco jiného: Šestnáct let starou Sailerovu volební strategii ZDE, která odmítá orientaci na menšiny a místo ní hlásá co nejúplnější mobilizaci bělošské voličské základny.

Poté co Demokraté hodili bílé dělnictvo přes palubu se letitá koncepce Republikánů stala mnohem reálnější než kdy dříve. Je sice téměř jisté, že si rednecks zvolením Donalda Trumpa nakonec nijak nepomohou - ale také je to nejméně na čtyři roky docela nepodstatné.

Během těchto čtyř let zajisté vylezou z brlohů a kanálů nejhorší rasisté i hlasatelé rasové války, aby tančili rituální tance kolem Donalda Trumpa, když masivně využili osudové chyby Demokratů. Nelze totiž dlouhodobě udržet stav, kdy extrémistický kult etnické identity Afroameričanů či Hispánců je v zásadě na okraji jejich legitimních emancipačních snah bez problémů tolerován (má být údajně omluven historickými křivdami), zatímco u bílých je stejná identitářská politika systematicky vylučována a potlačována. Můžete prosazovat buď univerzální občanský princip, nebo konflikt rasových či etnických identit, který pak ale zákonitě bude oboustranný. Jiné možnosti se bohužel nenabízejí.

Na jednom z diskusních fór věnovaných bezpečnostní problematice sedmdesátiletý americký běloch, který bojoval za svou zemi ve třech válkách, před pár dny suše oznámil, že v roce 1964 viděl v Alabamě hořet kříže - a podruhé už takovou věc vidět nemusí. Od ledna se tedy stává německým občanem a do USA se již nevrátí.

Co se týče amerických univerzitních bojovníků za sociální spravedlnost, kteří zajisté němčinu neovládají, zdá se, že se teď budou muset velmi dobře zásobit Legem a omalovánkami - pokud chtějí ve starostlivě bráněné sociální bublině vydržet proměnu své země z netolerantního experimentu s politickou korektností v beznadějný defenzívní projekt bílého nacionalismu.

0
Vytisknout
3063

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2016