Představuje první muslimský starosta Londýna hlavní zbraň proti radikalismu?

8. 5. 2016

Ačkoliv Sadiq Khan nemůže ovlivnit britskou zahraniční politiku ani národní hospodářství, bude mít na starost klíčové záležitosti Londýna, například dopravu, bydlení, životní prostředí a zajišťování bezpečnosti. Khanův otec byl jedním ze stovek Pákistánců, kteří v 50. a 60. letech minulého století hledali ve Velké Británii svou představu amerického snu: stabilní zaměstnání, sociální zabezpečení a obecně příležitost k lepšímu životu pro sebe a své rodiny, píše britský akademicko-novinářský server The Conversation.

Sadiq Khan se coby starosta ekonomického a kulturního centra Velké Británie, největšího města západní Evropy a jedné z nejdůležitějších světových metropolí na světě stal ukázkovým příkladem toho, že imigranti mohou obohatit hostitelské země. Poté, co vystudoval práva, začal pracovat jako právní poradce v oblasti lidských práv a později se stal členem britského parlamentu.

Khanova náboženská příslušnost katapultovala volbu londýnského starosty do hledáčku mezinárodní pozornosti v době, kdy muslimové na Západě čelí vzrůstajícímu nepřátelství. Khanova předvolební kampaň byla řadou lidí, včetně některých členů jeho vlastní politické strany, vnímána jako „příliš muslimská“. Novopečený starosta čelil útokům zejména ze strany britských konzervativců, z nichž jej někteří obviňovali, že sdílí názory islámských extrémistů.

Nicméně Khanovo volební vítězství podtrhává dlouhodobá tvrzení řady muslimských komentátorů, že muslimský starosta může pomoci porazit islamistickou ideologii a také to, že Západ není explicitně protimuslimský s tím, že muslimové se zde mohou skvěle uplatnit.

Ale Khanův úspěch vypovídá více o sociální mobilitě, než o náboženské příslušnosti. Kdyby Khanův otec zůstal v Pákistánu, bylo by nemyslitelné, že by jeho syn mohl uspět v tamním politickém systému, neboť zde jsou výtahem k moci konexe a různá privilegia. Faktem je, že v Británii vystudovalo nemálo pákistánských politických lídrů, kupříkladu zakladatel Pákistánu Muhammad Ali Džináh nebo absolvent Oxfordu Zulfikár Alí Bhuto, který se stal pákistánským premiérem i prezidentem.

Na druhou stranu spousta Pákistánců, kteří v poválečné době emigrovali do Velké Británie, pracovala jako drobní farmáři a manuální dělníci. Ačkoliv se některým z nich podařilo vymanit ze začarovaného kruhu chudoby, pákistánská menšina žijící ve Velké Británii vykazuje obzvlášť vysokou míru nezaměstnanosti. Mnoho britských Pákistánců živoří v nejzaostalejších čtvrtích Velké Británie.

Mnozí vnímají Khanovo volební vítězství jako triumf meritokracie nad privilegii – což je znamení toho, že se politický establishment ve Velké Británii stává více inkluzivní a zohledňuje etnickou, náboženskou a socioekonomickou diverzitu širších vrstev obyvatel.

Sadiq Khan ovšem není jediným Pákistáncem druhé generace, kterému se ve Velké Británii podařilo dostat do vysoké politické funkce. Ministr pro obchod, inovace a odborné záležitosti Sajid Javid je synem pákistánského přistěhovalce, který pracoval v továrně a posléze jako řidič autobusu – obdobně jako otec baronky Sayeedy Warsiové, která se jako první muslimka stala členkou Cameronova kabinetu. Není žádným tajemstvím, že ve všeobecných volbách v roce 2015 se podařilo uspět několika dalším potomkům pákistánských přistěhovalců.

Celý článek v angličtině ZDE.

(Shrnutí připravil D. Veselý)

0
Vytisknout
2056

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2016