Něco shnilého ve státě českém?

11. 6. 2016



Korupce vždycky vede k dražším a horším službám

Michal Klíma, Od totality k defektní demokracii. Privatizace a kolonizace politických stran netransparentním byznysem. Praha, Slon, 2015

Ve volbách v letech 2010 a 2013 zkolaboval existující český stranický politický systém jako domek z karet - stejně jako všude jinde ve středovýchodní Evropě, píše ve své recenzi britský odborník na středoevropskou politiku z londýnské University College Seán Hanley. Voliči začali podporovat celou řadu protestních stran, které slibovaly, že vyřeší problémy země likvidací politických dinosaurů, bojem proti korupci a podporou přímé demokracie.

Kniha Michala Klímy Od totality k defektní demokracii: Privatizace a kolonizace politických stran netransparentním byznysem argumentuje, že Česká republika vůbec neměla po roce 1989 normální politický systém, mírně narušený prvky korupce, ale že v ní vznikl hluboce zkorumpovaný politický systém, který měl pouze povrchní fasádu předstírání, že jde o politické soutěžení pravice s levicí. Klímova kniha vysvětluje, jak a proč tento systém vznikl a jak se rozvíjel.

Nejcennější na té knize je pečlivá rekonstrukce, jak politické strany v ČR na regionální úrovni převzali kmotři. Regionalizace České republiky a příliv financí z evropských strukturálních fondů, které začaly spravovat regionální úřady, vyvolal převzetí regionálních stranických organizací korupčníky. Fungovalo to tak, že byli naverbováni falešní, uplacení členové strany (tzv. "mrtvé duše"), kteří umožnili kmotrům, aby se zmocnili nejprve místních a pak i regionálních organizací, takže získali až celostátní vliv.

Avšak provinční kmotři, kteří vyjednali či financovali korupční projekty - typicky to byli majitelé regionálních stavebních, dopravních či bezpečnostních firem - byli jen malé ryby ve srovnání s většími celostátními hráči, kteří zbohatli na privatizacích v devadesátých letech a využívali možností, nabízených státními podniky, jako je elektrárenský gigant ČEZ. Tito větší ekonomičtí a političtí hráči vyvíjeli přímý vliv na celostátní úrovni prostřednictvím zkorumpovaného lobbování politiků. Tím bylo dokončeno obklíčení politických stran: korupčníci je stoprocentně převzali, seshora i zdola.

Důsledkem je to, že v ČR se "standardní" model politických stran rychle rozložil v potěmkinovské vesnice. Vznikla situace, kdy politické strany neplní svou základní funkci zastupování voličů a formulování určité strategie ve veřejném zájmu. Namísto toho se staly nástroji zkorumpovaných podnikatelských skupin.

Tyto zkorumpované pseudostrany se staly protisystémovými organizacemi a začaly ohrožovat liberální demokracii stejným způsobem, jak ji ohrožují ideologicky extremistická seskupení. V establishmentových pseudostranách totiž vznikly neformální sítě, které ochromily instituce veřejné kontroly, jako jsou policie, prokuratura a soudy.

Česká republika tak skončila jako "klientelistická demokracie", která na první pohled sice vypadá, jako že má volenou demokratickou vládu, avšak ve skutečnosti v zemi vládne neprůhledná šedá zóna pochybných podnikatelů a politiků. Michal Klíma proto označuje Českou republiku termínem německého politologa Wolfganga Merkela jako "defektní demokracii", konkrétně jako formu "neliberální demokracie".

Klíma v knize dále uvažuje, jakým směrem bude nyní Česká republika pokračovat, a poukazuje na to, že není vyloučeno, že se její vyprázdněný a zkorumpovaný stranicko-politický establishment vydá směrem k plnému antiliberalismu a autoritářství.

Touto cestou by se podle Klímy mohl vydat prezident Miloš Zeman a zejména miliardář populista Andrej Babiš, kterého čeští občané podporují a který má v rukou bezprecedentní množství politické, hospodářské i mediální moci.

Seán Hanley nicméně poukazuje na to, že Klímova kniha nezodpovídá celou řadu otázek. První z nich je otázka, KAM plynou všechny korupčně odčerpané peníze. Zjevně většinou přímo do kapes politiků a podnikatelů, kteří si z toho financují luxusní životní styl. Není ale jasné, zda a jaký podíl získávají samotné politické strany - jinými slovy, financuje korupce i volební a politické závody ve zbrojení a vede politiky k úsilí organizovat drahé předvolební kampaně - nebo v ČR korupce jen financuje soukromý individuální životní styl korupčníků?

Druhou zásadní otázkou je, kdo tahá za nitky a kdo likviduje struktury českých politických stran.

Zkorumpovaná politika podle Klímy změnila vztah mezi stranami a voliči. To, že v několika posledních volbách v ČR kandidovaly protikorupční seskupení, znamená, že voliči přestávají hlasovat podle rozdělení na pravici a na levici, ale hlasují podle toho, zda danou stranu považují za čistou nebo za zkorumpovanou.

Proč se standardní západoevropský systém politických stran v ČR rozložil? Klíma pro to uvádí čtyři důvody: 1. slabost a nedostatek autonomie českých politických institicí v důsledku dědictví komunismu, 2. slabost občanské společnosti a středních vrstev jako kontroly politické moci, 3. nízkou kvalitu politických stran a politiků a 4. tendenci obou hlavních politických stran, ČSSD a ODS uzavírat společná spiknutí, namísto toho, aby si konkurovaly.

Má-li být situace napravena, oficiální státní instituce, včetně státní služby, soudnictví a policie, musejí být posíleny a musejí dostat daleko více nezávislosti.

Michal Klíma ve své knize však vlastně popisuje systém, s nímž se voliči už v posledních volbách v podstatě rozloučili. Nynějšímu systému dominuje Andrej Babiš, jehož vlastnosti jsou však protikladné - není tak stoprocentním zloduchem, jak ho mnozí líčí. Ve vládě prosazuje některé reformy směřující k posílení nezávislosti státních institucí a větší transparentnosti.

Na druhé straně je Babišovo ANO shora řízenou organizací, která není založena na lidovém občanském aktivismu a jejíž miliardářský "vlastník" zosobňuje varující spojení ekonomické, mediální i politické moci. Není proto zaručeno, zda se ČR nevydá cestou směrem k "řízené demokracii" a autoritářskému systému.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5916

Diskuse

Obsah vydání | 14. 6. 2016