Předehra k válce?

5. 10. 2015

Ve chvíli, kdy v roce 1914 začala palba, retrospektivní analýza podmínek, které vedly k válce, fakticky vedla k závěru, že velký střet byl takřka nevyhnutelný. Německo se cítilo "obklíčeno" a pocit, že bylo neférově zbaveno svého podílu na afrických koloniích, vedl Berlín k válkychtivosti. Německo v roce 1911 silně protestovalo proti francouzskému potlačení marockého povstání a následující okupaci území, než si činilo nárok. Krok Paříže přiměl Řím k tomu, aby vyhlásil svrchovanost nad Libyí, což vedlo k válce s Osmanskou říší. Poté, co Turci ztratili kontrolu nad severoafrickým pobřežím, začal závod o rozdělení osmanských území na Balkáně, který vyvrcholil balkánskými válkami v letech 1912 a 1913. S nástupem srpnové krize v roce 1914 byl už svět téměř tři roky ve válce.

Protože studium 1. světové války v USA vyšlo z módy, převládá názor, že Spojené státy vstoupily do nerozhodného konfliktu hned po potopení lodi Lusitania německou ponorkou. Ve skutečnosti k tomu došlo 23 měsíců poté. Tak vytrvale se Woodrow Wilson držel slibu z roku 1916, že udrží Ameriku mimo evropský konflikt. Internacionalista a antiimperialista byl navíc ovlivněn zkušeností z intervence v mexické revoluci (která vedla k ještě horší občanské válce a vzestupu Pancho Villy, jehož bandy prováděly nájezdy na jih Spojených států). Ale jak se pozice Německa v Evropě zhoršovala a to se připravovalo na robustnější tažení proti lodní dopravě, které by téměř jistě znamenalo další Lusitanie, Berlín se snažil oživit mexický revanšismus špatně skončivším Zimmermannovým telegramem (ZDE). Aliance, která byla zamýšlena jako prostředek napadení USA na dvou frontách současně, měla přesně opačný účinek. Kongres váhavě následoval Wilsona do války.

Dnes je na pochodu další rozhořčená velmoc. Nyní je to Rusko ovládané ambiciózními muži pohlcenými touhou znova získat ztracenou velikost, kdo ohrožuje mír. Využívá dlouho doutnajících konfliktů na Blízkém východě a v Severní Africe k prosazování svých zájmů. Zkouší své štěstí na periferii Evropy. Takřka sto let po srpnové krizi byl zničen další civilní dopravní prostředek silami loajálními k evropskému státu.

Stejně jako tehdy byl konflikt velmocí prakticky nemyslitelný. V roce 1914 uplynulo takřka 40 let od poslední velké evropské války. A málokdo by předvídal kalamitu, která navždy změní miliony životů, ačkoliv byla za dveřmi.

K pochopení žalostného stavu věcí v Sýrii je třeba pouze sledovat chování amerických politiků. Představitelé administrativy byli nepřipraveni na náhlou ruskou intervenci v takřka pětileté syrské válce, jejíž vyústění bylo oznámeno ruským tříhvězdičkovým generálem, který připochodoval na americké velvyslanectví v Bagdádu a dal Spojeným státům hodinu na to, aby vyklidily vzdušný prostor nad Sýrií. Ruské bombardéry brzy nato zasáhly nikoliv "islámský stát", ale síly vycvičené a vyzbrojené CIA. Dopady odvážného ruského manévru budou rychlé. Riziko, že letecké systémy NATO a Ruska při omezených kontaktech obou armád, střílející v témže prostoru na různé cíle, se dostanou do vzájemného konfliktu, exponenciálně vzrostlo. Pokud by došlo ke konfliktu, existuje jen málo mechanismů, které by zabránily v jeho eskalaci. Spojené státy mohou být brzy přinuceny opustit toho válčiště jen proto, že pokračovat v operacích by bylo příliš nebezpečné.

Také současný americký prezident se zoufale snaží vyhnout zatažení do zdlouhavých konfliktů - a vedlo to k současnému neoptimálnímu stavu. Ministr zahraničí John Kerry a ruský protějšek Sergej Lavrov spěchali s "dekonflikcí", která se primárně zaměřuje na na to, aby na sebe dvě největší světové mocnosti nezačaly vzájemně střílet. Oba diplomatičtí zástupci rychle uklidňovali svět, že se jejich úsilí v Sýrii nekříží, ale jejich jednání vypovídá o něčem jiném. Washington čelí mizerné volbě: Potupně se stáhnout a tím provokovat k další ruské agresi, nebo Moskvu odstrašit věrohodnou hrozbou síly. Pentagon se připravuje na druhou možnost.

V pátek Associated Press oznámila, že Pentagon připravuje sadu možností pro prezidenta, pokud by se rozhodl bránit povstalce podporované Washingtonem před ruskými nálety. Detaily plánu zůstávají utajeny, ale budou nezbytně zahrnovat umístění amerických leteckých systémů do těsné blízkosti ruských sil (k tomu již došlo ZDE - KD) a vyvolání mezinárodního incidentu s očekáváním či možná nadějí, že Rusko před krizí couvne. V nejhorším případě by však mohla vypuknout totální válka.

Riziko je takové, že se zdá být vyloučeno, aby se tato administrativa podílela na podobné hře s ohněm; ale nebylo by to poprvé, kdy Vladimir Putin testuje Baracka Obamu předtím, než vyprší jeho druhý termín. Nikdo v Moskvě nebo Washingtonu si nepřeje vyvolat širší konflikt, ale konflikt je nevyhnutelný, když se zájmy dvou mocností natolik rozcházejí. Tak jako v případě Ukrajiny Rusko doufá, že změní situaci na zemi do té míry, aby ji Washington musel přijmout coby nový status quo. Pokud tohoto bodu již nebylo dosaženo, nastane okamžik, kdy ruské agresívní akce uvrhnou Washington do krize, z níž nebude moci ustoupit bez ztráty tváře.

Před sto jedna lety mohl málokdo předpokládat, že mezinárodní incident v dalekém Srbsku může otřást pohodlnou existencí, kterou si užívaly dvě generace Evropanů. Vyhlídka na něco podobného je dnes takřka stejně nepředstavitelná, ale nikoliv v té míře, jako tomu bylo ještě minulý týden.

Podrobnosti v angličtině: ZDE