Věhlasní ekonomové o fatálních dopadech úsporných opatření

27. 6. 2015 / Daniel Veselý

Dnes se hodně hovoří o dopadech takzvaných úsporných opatření na ekonomické systémy řady evropských zemí - nejen na příkladu Řecka, které stojí tváří tvář svévoli svých nepřátelských věřitelů. Dějiny se opakují proto, abychom v nich nalezli inspiraci a především se na základě konkrétních dějů vyvarovali osudných chyb. Chtěl bych čtenáře BL upozornit na inspirativní článek nositele Nobelovy ceny za ekonomii Amartyi Sena o negativech dopadů úsporných opatření, jež demonstruje především na příkladu Německa po 1. světové válce ZDE.

Amartya Sen ve svém textu líčí neutěšenou situaci, která nastala poté, co bylo Německo poraženo v 1. světové válce. Cituje znepokojeného ekonoma Johna Maynarda Keynese, který v roce 1919 důrazně protestoval proti sankcím, dnes bychom řekli úsporným opatřením, uvaleným vítěznými mocnostmi na poražené Německo. Učinil tak v dopise tehdejšímu britskému premiérovi Davidovi Lloydovi Georgovi, v němž rezignuje na funkci reprezentanta britského ministerstva financí na pařížské mírové konferenci. Keynes vlastními slovy nechtěl působit na „scéně noční můry“, aby si tak symbolicky umyl ruce nad dalším osudem Německa. Jako kdyby tušil, kam nelítostná politika vítězných mocností povede…

Keynes o tomto klíčovému tématu evropských dějin napsal knihu s názvem The Economic Consequences of the Peace, kde přirovnal hospodářskou klatbu uvalenou vítězi 1. světové války na poražené k podmínkám tzv. Kartaginského míru, konkrétně ohledně sankcí a reparací, jež uvalila vítězná římské říše na poražené Kartágo po punských válkách. Podle něj se Německo ocitlo v obdobné situaci, neboť sankce a reparace musely zákonitě zruinovat německé hospodářství, a to se negativním způsobem odrazilo v celé Evropě. Keynes odsoudil vítězné mocnosti – Británii, Francii, Itálii a Spojené státy – za to, že od Německa požadovaly něco, co mělo děsivé následky jak pro Berlín, tak pro celou Evropu. Tento věhlasný ekonom kriticky analyzoval další příklady evropských zemí, jež se ocitly v postavení Německa po 1. světové válce, ačkoliv nešlo o tak fatální případy, například v knize The General Theory of Employment, Interest and Money.

Víme velice dobře, že ekonomický chaos Výmaru způsobený tvrdými úspornými opatřeními vedl k Hitlerovu triumfu a nakonec k jím rozpoutané 2. světové válce.

Autor se dokonce dovolává „otce moderní ekonomie“ Adama Smithe, k jehož odkazu se hlásí nejeden neoliberál, jenž ve svém stěžejním díle Wealth of Nations demonstruje, jak provádět životaschopnou ekonomiku. Smith uvádí dva faktory, jak tohoto cíle dosáhnout. Zaprvé je lidem nutné poskytnout bohaté příjmy a obživu, či přesněji – vytvořit pro ně takové podmínky, aby těchto příjmů a zisků mohli dosáhnout. Zadruhé je podle Smithe zapotřebí zajistit státu dostatek příjmů, aby mohl poskytovat občanům veřejné služby. Myšlenky tohoto ekonoma, který je též považován za pionýra tržní ekonomiky, by však v současné Evropě tvrdě narazily jako levičácké a protisystémové. Je proto zřejmé, že stoupenci implementace úsporných opatření a tvrdé tržní disciplíny, jako je kupříkladu německý ministr financí Wolfgang Schäuble, by měli urychleně oprášit klíčové dílo tohoto proslulého ekonoma a filosofa.

Jak Amartya Sen píše, je ironií dějin, že kdysi ekonomicky zdecimované Německo se nyní s pomocí EU a MMF ocitlo v roli vítěze a „diktátora“, který požaduje, aby Řecko, jež je nyní hospodářsky na kolenou, pokračovalo v důsledném plnění drastických ekonomických opatření. Ekonom sice poukazuje na skutečnost, že situaci z roku 1919 nelze srovnávat se situací v roce 2015, přesto ale existují neopomenutelné paralely.

Amartya Sen se tak hlásí nejen k dědictví Johna Maynarda Keynese a Adama Smithe, ačkoliv se v některých ohledech s nimi míjí, ale připojuje se k dalším nositelům Nobelovy ceny za ekonomii – Josephu Stiglitzovi a Paulu Krugmanovi, kteří nekompromisně odsuzují politiku úsporných opatření a odmítají oprátku, která se pomalu ale jistě zadrhává na hrdle Řecka.

0
Vytisknout
4679

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2015