Přijde doba, kdy z neonacistů budou hrdinové?

29. 6. 2015 / Ladislav Štítkovec

Pokud člověk sleduje nenávistné projevy proti uprchlíkům ve virtuálnu, má možnost se tomu nějak bránit. Buď někam vloží nějakou protireakci nebo, když už toho má dost, jednoduše se odhlásí ze sítě. Jiné to je ale v reálném životě, když si povídáme s někým, koho známe, nebo kdo je z blízkého okolí. Potom je pro nás těžké se rozhodnout, jak se k tomu člověku zachovat. Zvláště k takovému člověku, o kterém si myslíme, že je to člověk solidní.

Třeba když jsem seděl u holiče a manžel kadeřnice, neúspěšný komunální politik ČSSD mluvil, aby řeč nestála, o situaci ve své čtvrti: „ Ani tady už to není, co to bývalo. V parku polehávají bezdomovci, válí se tam injekční stříkačky. Přijde doba, kdy tu uslyšíme samé alah akbar.

V sobotu zase sedím v autě a jedeme z jižních Čech a vedle mne na sedadle slyším z úst studenta, který po jednom a půl roce opustil filosofickou fakultu toto: „Z historie vidíme, že národy z jihu si nedovedly nikdy vládnout samy. Potřebovaly nadvládu zemí naší kultury“.

Z jiné strany na mě doléhá: „Moji dceru přepadli cikáni a od té doby je všechny nenávidí“.

Strach z neznámého, pocity zneuznání, tíživá sociální situace byly a jsou živnou půdou pro nesnášenlivost či nenávist. Jak známo z historie, využili toho mnozí při propagandě svých ideologií.

I v dnešní době tomu není jinak. Konzervativní a ultrapravicové síly v ČR šturmují na poplach v podobě akcí typu sdružení Akce D. O. S. T., kdy Konvičkové, Okamurové, Zemánkové a jiní horují proti imigrantům.

Objevují se však i staří známí Vandasovci, kteří cítí další šanci, jak se zviditelnit.

V Brně na demonstraci proti přijímání uprchlíků předseda DSSS Vandas rozjásal tisícové publikum i takovými slovy jako:“Přijde doba, když z těch zlých extremistů a neonacistů budou rázem hrdinové“.

Je to asi můj subjektivní pocit, ale lidé slušní, tolerantní a snášenliví jsou slyšet daleko méně a mnoho lidí ve svých názorech nyní hlavně vůči pomoci uprchlíkům ustrnulo v předsudcích a obavách z jejich nebezpečnosti.

Vážím si toho, že lidé jako Jan Čulík nebo performer Milan Kohout se odvážili do jámy lvové a pozvedli svůj hlas proti nevědomosti, neznalosti a zaslepenosti v naší společnosti. Jejich aktivity plně podporuji, tak jako podporuji akce hnutí Ne rasismu nebo Brno blokuje.

Závěrem ještě jeden malý postřeh. Čítám na internetu i takové názory, že humanismus byl překonán. Pokud toto přijmeme, co nám vlastně zbude?

Pocházím z kraje, kde se s největší pravděpodobností narodil Jan Hus. Nesmím ho tedy zklamat a budu šířit pravdu v podobě švejkovské parafráze: „Lidi co blbnete, uprchlíci jsou taky lidi“.

0
Vytisknout
3317

Diskuse

Obsah vydání | 1. 7. 2015