Upalování lidí zaživa není jen doménou džihádistů Islámského státu

12. 2. 2015 / Daniel Veselý

Poté, co psychopatičtí pyromani z Islámského státu (IS) zaživa a téměř rituálně upálili zajatého jordánského pilota Moaze al-Kasaesbeha, rozhořela se, metaforicky řečeno, zloba (nejen) západní civilizované společnosti vůči nim, a to ještě více než dříve, kdy islamisté svým zajatcům „pouze“ podřezávali krky jako kuřatům. Jaký je ale rozdíl mezi široce medializovanými zvěrstvy džihádistů a třeba civilisty spálenými na troud střelami Hellfire odpálenými z amerických dronů nebo tisíci Afroameričanů v minulosti upálených zaživa „spořádanými Američany“?

Zatímco tragické dopady Obamovy bezpilotní kampaně zůstávají vesměs v přítmí novinářských špeluněk, případ třináctiletého jemenského chlapce Mohammeda Tuaimana, kterého ve spánku dlouhé měsíce pronásledovaly noční můry z amerických „strojů smrti“ a který kvůli nim žil v neustálém strachu (a bezpočet jeho dalších vrstevníků), se vedral do povědomí západních mediálních recipientů. Drony již dříve usmrtily jeho otce a bratra a nakonec jeden z těchto „strojů smrti“ připravil o život i jeho ZDE. Mohammedův starší bratr Maqded vypovídá, že „viděl všechna ta úplně spálená těla – jako uhlí“; spálená při „chirurgických operacích“ Obamovým bezpilotních letounů. Takových případů mohou být stovky ZDE .

Nicméně, jak detailně dokládá Glenn Greenwald ZDE, této tragédii se americké sdělovací prostředky nevěnovaly s takovou vervou jako upálenému jordánskému pilotovi, protože šlo o zvěrstvo našich nepřátel, nehledě na jejich odpornost. A my jsme jako obyčejně z obliga. Bombardovaly snad jemenské stíhačky Spojené státy – jako v případě masivních odvetných útoků jordánských bombardérů, které džihádistům pořádně pustily žilou ZDE?

Samozřejmě, že nikoliv; i jen tuto myšlenku všichni rychle zapudí jako čirou fantasmagorii. Na druhou stranu v tom vidím logickou paralelu, aniž bych k ní zaujal vyhraněný postoj.

Specialista na Blízký východ Juan Cole v souvislosti s barbarským zločinem radikálů z IS poukazuje na skutečnost ZDE , že během masivního bombardování Iráku v březnu a dubnu roku 2003 zaštítěného sloganem „šok a úžas“ provedlo americké letectvo 29 200 náletů. Podle velmi konzervativních údajů pod bombami vážícími 500 liber zahynulo přinejmenším 2760 civilistů, avšak skutečný počet zabitých bude daleko vyšší. Jde ale, řečeno Orwellovým jazykem, o „nelidi“, již se vměstnají do položky „vedlejší ztráty“.

Vycházejíce ze studie konzervativní organizace Iraq Body Count zjistíme, že 46 procent z usmrcených byly ženy – tedy v případech, kdy se u mrtvol dalo zjistit pohlaví – a 39 procent děti ZDE.

Jejich smrt byla též barbarstvím, které však nebylo široce medializováno ani hromadně odsouzeno jako případy podříznutých novinářů a upáleného pilota. Naopak, řada veřejně činných osob, státníků, intelektuálů apod. tuto nelegální kampaň podpořila, včetně exprezidenta Václava Havla.

Neumírali samozřejmě jen civilisté, ale i iráčtí vojáci, kteří zaživa uhořeli pod konvenčními bombami BLU-82B o hmotnosti 15 000 liber. List Guardian na začátku druhé irácké invaze s odvoláním na jednoho amerického generála informoval o tom, že tyto bomby „zničily“ 12 000 vojáků ZDE.

Ponoříme-li se hlouběji do historie, do „časů Jima Crowa“ ve Spojených státech, staneme se svědky dalších odporných zvěrstev, o nichž se nahlas nehovoří. Jde však o neméně horší zločiny než upálení Moaze al-Kasaesbeha.

Zpráva neziskové organizace Equal Justice Iniciative ZDE, již v těchto dnech publikoval Guardian, odhaluje, že na jihu Spojených států bylo počínaje koncem takzvané Éry rekonstrukce (konec 70. let 19. století) do druhé světové války zlynčováno o 700 osob více, než se původně předpokládalo.

Celkem hovoříme o téměř čtyřech tisících Afroameričanech včetně žen a dětí, mnohdy brutálně zlynčovaných „spořádanými Američany bílé barvy pleti“ kvůli porušení absurdních segregačních zákonů. Autoři studie se domnívají, že se americká společnost do dnešních časů plně nezotavila ze spáchání těchto otřesných vražd s tím, že nedošlo ke smíru a rasistické klima přetrvává.

Další otřesná svědectví o rasistickém teroru z rukou „bílých eskader smrti“ na jihu Států v reakci na řádění extrémistů z IS přináší novinář a politický komentátor Bill Moyers ZDE. Ten svůj text začíná líčením otřesné události, které se udála v roce 1919 v Texasu. Zběsilý dav bílých Američanů upálil Jesse Washingtona, mladého muže černé barvy pleti. Jesse byl obviněn z vraždy bílé dívky, nicméně bez důkazů. „Zuhelnatělá mrtvola mladého muže byla přivázána k ohořelému stromu v srdci Texasu a biblického pásu. Vedle něho postávají usmívající se a šklebící se mladí bílí muži, kteří jsou z karnevalu smrti očividně celí bez sebe,“ líčí hororovou scénu Moyers. Jesse byl záměrně upalován pomalu – a jeho utrpení trvalo dvě hodiny. Nakonec bylo jeho tělo roztrháno na kousíčky, a ty se prodávaly jako suvenýry. Autor do detailů vykresluje otřesné věci, které může spáchat jen člověk člověku.

A jak výše líčená zvěrstva souvisí s kauzou upáleného pilota? Je naprosto bez debat, že soudný a slušný člověk odsoudí tyto a další barbarské zločiny nehledě na barvu pleti či náboženského vyznání obětí, ale i katů. Nicméně tak musí konat jedině s čistým svědomím a bez snahy o potlačení své paměti.

0
Vytisknout
9261

Diskuse

Obsah vydání | 13. 2. 2015