Česká republika jako tragický vtip

12. 12. 2014 / Jan Čulík

Píše mi jeden z mých studentů:

"To, co se mi líbí na České republice, a co je důvodem, proč jsem se o ní toho tolik naučil, je, že většina akademických pracovníků, ani těch, věnující se středovýchodní Evropě, se jí nezabývá, a to ani ve středoevropském prostoru (mimo ČR). Tak jsem si ji vždycky zvolil jako případovou studii pro zkoušky a pro seminární práce, protože vím, že univerzitní učitel v daném kurzu neví o ČR vůbec nic, a tak mám daleko větší prostor psát si, co chci, a oni to nepoznají..."

To je možná docela zdrcující přiznání, nemyslíte?

Studenti také poukazují na to, že navzdory strategicky nesmírně výhodné geografické pozici Prahy nejsou v Praze na rozdíl od takové Ženevy nebo Vídně skoro vůbec žádné mezinárodní organizace, které by zaměstnávaly mezinárodní politology, ekonomy, či novináře, a otevíraly tak místní diskurs do světa. Česko nemá politiku, v jejímž rámci by lákalo mezinárodní organizace do Prahy, a tak zůstává zcela stranou.

Češí mluví skoro výlučně jen mezi sebou a baví se povrchními, emocionálními kýči. Vyjadřují se o nejrůznějších mezinárodních problémech, od Ruska přes Ukrajinu po Afriku, ale je to úplně jedno, protože do mezinárodního diskursu se to nedostane, nikoho to nezajímá a nikoho to neovlivňuje. Kromě toho, když pražští novináři v médiích nadávají Putinovi, nebo projevují podporu Kyjevu či Tibetu, nebo zase když aktivisté na sociálních sítích bojují za uznání Kosova či označují kyjevský režim za "fašistický", nemá to taky vůbec žádný zahraničně politický význam. Je to součástí vnitropolitické české žabomyší války, jejímž účelem je bojovat o to, kdo má mít navrch, čistě na domácí scéně.

Pražská kavárenská média zahájí destabilizační kampaň proti komukoliv, kdo se octne v politických funkcích a nesdílí jejich pravicovou ideologii. Je samozřejmě pravda, že politikové, proti nimž pražská média vedou denunciační kampaně, jsou často špatní, jenže stejně špatní nebo ještě horší jsou politikové, kteří se pražským kavárenským médiím líbí a ty nekritizují.

Je to čistě interní boj o moc, který je svou podstatou nesmyslný, protože i ten, kdo tu moc nakonec získá, s ní nic nedělá, protože politikové u moci v ČR nemají žádnou ani zahraničněpolitickou, ani vnitropolitickou, ani ekonomickou strategii. Takže jde jen o to, kdo má mít v Praze formálně navrch. Pak následuje pasivita, nečinnost a politické vakuum.

Je naprosto obscénní, že hlavní politická debata se vede o tom, jak velkou roli má před lety zemřelý Václav Havel, nebo jak kontroverzní je Miloš Zeman, který zastává naprosto bezvýznamnou ceremoniální funkci.

Důležitá témata, jako například proč je parazitismem exekutorů postiženo deset procent obyvatelstva České republiky, kteří jsou existenčně likvidováni, anebo proč režim ignoruje zoufalé volání nemocných a chudých lidí, se neřeší. Vůči nim obsesivní diskutéři o významu Václava Havla či o "nepřijatelnosti" Miloše Zemana zůstávají kupodivu v naprostém nezájmu.

0
Vytisknout
20544

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2014