Zničení ruské ekonomiky může být pro Západ katastrofou

16. 12. 2014

Řešení je jasné. Zrušte protiraketovou obranu. Ukončete rozšiřování NATO. A začněte odvážně uvažovat o novém bezpečnostním uspořádání pro celou Evropu - o takovém uspořádání, které začlení i Rusko a nebude ho nechávat venku ve zranitelném postavení. Kdyby se tohle udělalo, z všeho toho, co vím o Putinovi a o Rusku, jsem si vědom, že ukrajinskou krizi by to vyřešilo - a ruská ekonomika by nebyla zbytečně zničena, což vyvolá zoufalství a trpkost ruských lidí. Pokud tohle Západ neudělá, bude muset jednat s rozhněvaným Ruskem po dlouhá desetiletí - neboť Putinovi následníci budou také vyžadovat bezpečnost.

Je naprostou pošetilostí doufat, že krach ruské ekonomiky Rusko to destabilizuje a Vladimír Putin bude svržen. Nemáme tušení, co by přišlo po něm, argumentuje v deníku Guardian Angus Roxburgh, bývalý dlouholetý reportér televize BBC v Moskvě a někdejší student češtiny na univerzitě v Glasgow. V letech 2006-2009 pracoval Brit Angus Roxburgh v Kremlu jako poradce ruské vlády pro styky se Západem, dospěl přitom k závěru, že je taková práce beznadějná, protože Rusko Západu vůbec nerozumí a obráceně.

Vypadá to, že ruská ekonomika směřuje ke krachu. Všechny grafy - kurs rublu k dolaru, pokles HDP, bankovní úrokové míry, ceny ropy - vypadají jako hrozící ledovce. Jedinou otázkou je, jak dlouho to ještě ruská ekonomika přežije.

Krize má dvě bezprostřední příčiny: cenu ropy a západní sankce. Ropa se nyní prodává za cenu nižší než 60 dolarů za barel, avšak Rusko, které je drtivě závislé na vývozu tohoto svého nejcennějšího přírodního zdroje, potřebuje k funkčnosti své ekonomiky cenu 105 dolarů za barel. To je důsledkem neprovedení hospodářských reforem a diverzifikace ekonomiky během posledních dvaceti let.

Co se týče západních sankcí, byly zavedeny s jedním jasným cílem - donutit Putina, aby změnil svou politiku vůči Ukrajině. Avšak vzhledem k tomu, že sankce nemají žádný dopad na Putinovo uvažování a Západ uvažuje o uvalení dalších sankcí, existuje zjevně další cíl - potrestat Putina za jeho činy, bez ohledu na to, zda změní svůj postoj vůči Ukrajině. Bohužel sankcemi není trestán Putin, ale ruský lid.

Západ musí přijmout jednoduchý fakt: Putinova reakce na sankce je vždycky bizarní. Reaguje většinou tak, že to potrestá své vlastní lidi a nikoliv Západ. Když Amerika schválila zákon Magnickij s cílem potrestat ty osoby, které byly údajně odpovědné za usmrcení právníka Sergeje Magnického, Putin reagoval zákazem adopcí ruských dětí Američany. Žádní Magnického vrazi tím nijak nebyli postiženi. Když Západ uvalil sankce na Putinovy "kamarády" a na ruské banky kvůli ruské invazi na Ukrajinu a kvůli anexi Krymu, Putin reagoval zákazem dovozu západních potravin.

Říká se, že opakovat znovu a znovu tutéž chybu a očekávat odlišné výsledky je známkou šílenství. A jestliže tím také potrestáte obyčejné Rusy, je to také kruté - a kontraproduktivní. Před dvaceti lety bylo snem Západu zachránit bývalý komunistický svět a přinést jeho obyvatelům prosperitu a demokracii. To, co děláme teď, je, že ožebračujeme a odcizujeme si Rusy.

Můžeme samozřejmě dál tvrdit, že "sankce mají dopad". Co ale tím získáme, jestli bude jediným důsledkem zničení ruské ekonomiky? Možná doufáme, že destabilizujeme Rusko natolik, že bude Putin svržen. (Zaznamenávám velké množství škodolibosti mezi pozorovateli, kteří intenzivně doufají, že kolaps ruské ekonomiky způsobí Putinův pád.) Jestliže je skutečně tohle cílem, pak je to velmi nebezpečný hazard. Rozdmychávat kremelské klanové války, jimž skoro vůbec nerozumíme, by bylo vrcholem pošetilosti. Nemáme tušení, jaký by byl výsledek - a mohlo by to být daleko horší než to, co máme nyní.

Anebo snad doufáme, že ruský lid, až bude ponížen v chudobě a v zoufalství, povstane proti Kremlu a instaluje vládu podle západní chuti? No tak, to je opravdu zcela nerealizovatelný sen!

Dlouho už argumentuju, že bychom se měli zabývat příčinami Putinova agresivního chování, nikoliv jeho symptomy. Existuje způsob, jak ho integrovat zpět do západní společnosti (pokud si to ještě vůbec někdo přeje udělat), ale to vyžaduje čerstvé nápady, které se většině západních politických představitelů vůbec nelíbí. Vyžaduje to odvážné a imaginativní myšlení, ne automatické reakce a falešnou logiku zintenzivňování sankcí.

Možná je načase uznat, že dědictví katastrofální zahraniční politiky George W. Bushe se týká daleko více zemí než jen Iráku, mučení a rozdmýchávání terorismu. Bush také vůbec nerozuměl Rusku - už od okamžiku, kdy pohlédl do Putinových očí a řekl nám, že "porozuměl jeho duši" - teď se musíme vyrovnávat s důsledky.

Byla to právě Bushova vláda, která vytvořila v Rusku pocit nejistoty, který způsobil, že Rusko reaguje, a často nyní reaguje přehnaně, na každou hrozbu, kterou nyní vnímá - včetně přesvědčení Ruska, že je Ukrajina násilím rvána z ruské sféry vlivu a přetahována do západní sféry. Bush jednostranně zrušil americký podpis pod smlouvou zakazující balistické rakety, kterou Rusko považovalo za úhelný kámen strategické rovnováhy: začal budovat protiraketový štít na prahu Ruska, rozšířil NATO až k ruským hranicím, pošetile poskytl Východoevropanům "bezpečnost" a zároveň vyvolal v Rusku pocit ohrožení.

Řešení je jasné. Zrušte protiraketovou obranu. Ukončete rozšiřování NATO. A začněte odvážně uvažovat o novém bezpečnostním uspořádání pro celou Evropu - o takovém uspořádání, které začlení i Rusko a nebude ho nechávat venku ve zranitelném postavení. Kdyby se tohle udělalo, z všeho toho, co vím o Putinovi a o Rusku, jsem si vědom, že ukrajinskou krizi by to vyřešilo - a ruská ekonomika by nebyla zbytečně zničena, což vyvolá zoufalství a trpkost ruských lidí. Pokud tohle Západ neudělá, bude muset jednat s rozhněvaným Ruskem po dlouhá desetiletí - neboť Putinovi následníci budou také vyžadovat bezpečnost.

Vraťme se k ideálům roku 1989, kdy hovořil Michail Gorbačov o "společném evropském domě". To je něco, co chtějí i všichni ruští vedoucí představitelé, kteří přišli po něm - Západ ale, jak se zdá, nikoliv.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
14222

Diskuse

Obsah vydání | 18. 12. 2014