Tak trochu jiná německá výzva:

"Zajištění míru namísto odměňování expanzionismu"

17. 12. 2014

Míru by mělo být dosaženo beze zbraní a nikoliv legitimizací jejich ofenzivního použití. Exportu neliberálních představ Kremlu do EU by se mělo zabránit v našem vlastním zájmu. Důležitý pilíř celosvětového režimu nešíření jaderných zbraní, Budapešťské memorandum, by měl být uchován ve jménu našich dětí a vnoučat.

KD│ Především prostřednictvím partnerských organizací a osob blízkých straně Die Linke se v České republice šíří informace o německé výzvě "Opět válka v Evropě? Ne naším jménem!" ZDE. Šiřitelé dokumentu, který blahosklonně přehlíží, že jedna válka už letos v Evropě začala a je dosti zřejmé, kdo ji vyvolal, zatímco oni straší válkou, kterou nikdo nechce ani nepřipravuje, jistě jen nedopatřením zapomínají informovat o reakci, kterou propagovaný dokument v německy mluvících zemích vyvolal. Více než stovka expertů na Východní Evropu, mezi nimi přední znalec ruského extrémismu Andreas Umland, totiž zveřejnila vlastní vyjádření, které koriguje extrémní postoje německých přímluvců Putinova Ruska. Britské listy přinášejí překlad tohoto dokumentu.

Zajištění míru namísto odměňování expanzionismu

Výzva více než stovky německy hovořících expertů na Východní Evropu k politice vůči Rusku založené na realitě místo na iluzích

5. prosince 2014 zveřejnilo šedesát prominentních německých osobností z oblasti politiky, ekonomiky a kultury výzvu "Opět válka v Evropě? Ne naším jménem!" I když v tomto textu jde o německou politiku vůči Rusku a Ukrajině, nikdo ze signatářů se nevěnuje aktuálnímu výzkumu a zpravodajství z Ukrajiny.

Většina signatářů má spíše malou expertízu ve vztahu k postsovětskému prostoru, málo relevantních zkušeností z výzkumu a zřejmě žádné speciální znalosti ohledně Ukrajiny jakož i nedávných událostí tamtéž. To není žádná náhoda.

Drtivá většina německých výzkumníků, aktivistů a reportérů, kteří se současnému konfliktu na Ukrajině věnují z perspektivy vědy, občanské společnosti nebo z pohledu novinářského, se ve svém úsudku shoduje: V této válce je jasný agresor a také jasně identifikovatelná oběť. Stejně jako vady jiných okupovaných států nerelativizují zločinnou povahu jejich obsazení, nelze ani nedostatky ukrajinského politického systému stavět proti ruské anexi Krymu a špatně zastírané intervenci na východní Ukrajině.

Pokud se Moskva cítí ohrožena EU a/nebo NATO, měla by tento spor vést v Bruselu. Ukrajina není členem těchto organizací, ani s nimi nevede přístupová jednání. Namísto toho Ruskem s ohledem na údajné hrozby ze Západu vedená "hybridní válka" v Donbasu způsobila tisíce mrtvých a zmrzačených, traumatizovaných a vysídlených.

Šedesát osobností ve své výzvě radí: "Německá vláda nedělá nic zvláštního, když v této patové situaci i nadále vyzývá ke klidu a dialogu s Ruskem." Minulé zkušenosti by měly Berlín varovat: V létě 2008 vznikla na Kavkaze v důsledku faktického ruského ukončení rusko-gruzínské mírové dohody zprostředkované EU podobná "patová situace". Přestože Moskva nesplnila nejdůležitější bod, stažení svých jednotek z gruzínských regionů Abcházie a Jižní Osetie, navrhla Spolková republika během několika týdnů Rusku "modernizační partnerství". Později EU a většina členských států následovala německý příklad. Ruské jednotky jsou v Gruzii dodnes.

Chování Kremlu v roce 2008 představuje již opakovaný přečin, stejně jako tehdejší německá reakce na ruskou okupaci gruzínských území vyvolává pocit déjà-vu. V roce 2001 pozvalo Německo Vladimira Putina k velmi uznávanému projevu do Spolkového sněmu. V té době však již bylo jasné, že Rusko nedokončí smluvně zaručené stahování vojsk z moldavského regionu Podněstří. V roce 2003 Brusel nabídl Kremlu novou dohodu o spolupráci s EU. Ruští vojáci jsou v Moldavské republice dodnes.

Šedesát osobností píše ve své výzvě: "Každý novinář zdatný v zahraniční politice pochopí strach Rusů z pozvání členů NATO v roce 2008 pro Gruzii a Ukrajinu, aby se staly členy této aliance." Novinář zdatný v zahraniční politice si bude pamatovat, že v té době přibližně 3% obyvatel Ruské federace považovala vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO za hrozbu pro svou zemi. NATO se na naléhání Německa a zejména s ohledem na varování Ruska na svém 20. summitu v Bukurešti v dubnu 2008 odmítlo zabývat žádostmi o členství ze strany Gruzie a Ukrajiny.

Moskva od té doby neuznává územní integritu obou států. Prokremelská média také očerňují bývalé sovětské republiky Estonsko a Lotyšsko, že se svými velkými rusky mluvícími menšinami zacházejí stejně restriktivně jako Ukrajina. Pobaltské státy jsou nicméně od roku 2004 členy NATO a mají tedy schopnost uchovat si územní integritu a pokojný rozvoj.

Polopravdy, z nichž některé představují pouze špatně převlečené pomluvy ukrajinského lidu, se ve velkém rozsahu dostávají do oběhu mezi německou veřejnost. Ať už se jedná o jazykovou otázku nebo menšinovou politiku, pravicový extrémismus nebo politický rozvrat na Ukrajině, dezinformace a tendenční interpretace Ukrajiny se v důsledku povrchních výzkumů a častých zásahů mluvčích Kremlu do televizních diskusí o Ukrajině uchytily v myslích mnoha lidí.

Německá politika vůči Východní Evropě by měla být založena na empirickém hodnocení, faktických znalostech a výsledcích analýz, ne na patosu, historické amnézii a paušalizování. Nikdo není příznivcem vojenské konfrontace s Ruskem, ani nechce přerušit dialog s Kremlem. Nicméně územní celistvost Ukrajiny, Gruzie a Moldavska nemůže být obětována "opatrnosti" německé (a rakouské) politiky vůči Rusku.

Míru by mělo být dosaženo beze zbraní a nikoliv legitimizací jejich ofenzivního použití. Exportu neliberálních představ Kremlu do EU by se mělo zabránit v našem vlastním zájmu. Důležitý pilíř celosvětového režimu nešíření jaderných zbraní, Budapešťské memorandum, by měl být uchován ve jménu našich dětí a vnoučat.

Ukrajinská SSR mezi lety 1941 a 1944 ztratila nejméně pět milionů lidí. Asi dva miliony Ukrajinců byly deportovány do Německa na nucené práce. Přibližně čtyři miliony ukrajinských rudoarmějců se podílely na porážce Třetí říše. Zrovna my Němci bychom neměli znova zavírat oči, pokud jde o suverenitu postsovětské republiky a také o přežití ukrajinského státu.

Podepsáni:

Sabine Adler, Deutschlandradio Warschau
Hannes Adomeit, ehemals Stiftung Wissenschaft und Politik, Berlin
Vera Ammer, Memorial Deutschland, Berlin
Martin Aust, Ludwig-Maximilians-Universität München
Klaus Bachmann, Sozial- und Geisteswissenschaftliche Universität Warschau
Mariano Barbato, Universität Passau
Marieluise Beck, Deutscher Bundestag, Berlin
Klaus Bednarz, ehemals ARD-Büro Moskau
Jan-Claas Behrends, Zentrum für Zeithistorische Forschung, Potsdam
Timm Beichelt, Europa-Universität Viadrina, Frankfurt/Oder
Tilman Berger, Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Dietrich Beyrau, Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Florian Bieber, Karl-Franzens-Universität Graz
Katrin Boeckh, Institut für Ost- und Südosteuropaforschung, Regensburg
Tim Bohse, Deutsch-Russischer Austausch, Berlin
Falk Bomsdorf, ehemals Friedrich-Naumann-Stiftung, Moskau
Hans-Jürgen Bömelburg, Justus-Liebig-Universität Gießen
Thomas Bremer, Westfälische Wilhelms-Universität Münster
Ulf Brunnbauer, Universität Regensburg
Karsten Brüggemann, Universität Tallinn
Timm Büchner, Integrate Climate UG, Berlin
Lars Bünger, Libereco – Partnership for Human Rights, Zürich
Viola von Cramon-Taubadel, Grüne Osteuropa-Plattform, Göttingen
Claudia Dathe, Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Andreas Decker, Memorial Deutschland, München
Klaus-Helge Donath, „Die Tageszeitung“, Moskau
Heike Dörrenbächer, ehemals Deutsche Gesellschaft für Osteuropakunde, Berlin
Gesine Drews-Sylla, Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Wolfgang Eichwede, ehemals Universität Bremen
Tobias Ernst, Fachübersetzer Russisch / Ukrainisch, Stuttgart
Liana Fix, Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik, Berlin
Tobias Flessenkemper, Südosteuropa-Gesellschaft, Nizza
Jörg Forbrig, German Marshall Fund of the United States, Berlin
Annette Freyberg-Inan, Technische Universität Darmstadt
Helmut Frick, ehemals Auswärtiges Amt, Berlin
Juliane Fürst, Universität Bristol
Mischa Gabowitsch, Einstein Forum, Potsdam
Caroline von Gall, Universität zu Köln
Klaus Gestwa, Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Christoph Giesel, Friedrich-Schiller-Universität Jena
Luciano Gloor, Kulturprogramm der „Östlichen Partnerschaft“, Kiew
Witold Gnauck, Deutsch-Polnische Wissenschaftsstiftung, Frankfurt/Oder
Frank Golczewski, Universität Hamburg
Tobias Grill, Ludwig-Maximilians-Universität München
Hanno Gundert, n-Ost Netzwerk für Osteuropa-Berichterstattung, Berlin
Michael Hagemeister, Ruhr-Universität Bochum
Steffen Halling, Stiftung Wissenschaft und Politik, Berlin
Lars Handrich, DIW econ GmbH, Berlin
Rebecca Harms, Europäisches Parlament, Brüssel/Strasbourg
Anne Hartmann, Ruhr-Universität Bochum
Guido Hausmann, Ludwig-Maximilians-Universität München
Nicolas Hayoz, Universität Fribourg
Andre Härtel, Friedrich-Schiller-Universität Jena
Andreas Heinemann-Grüder, Georg-Eckert-Institut, Braunschweig
Felix Heinert, Herder-Institut für historische Ostmitteleuropaforschung, Marburg
Marlene P. Hiller, ehemals Geschichtsmagazin „Damals“, Badenweiler
Mieste Hotopp-Riecke, Institut für Caucasica-, Tatarica- und Turkestan-Studien, Berlin
Hubertus Jahn, Universität Cambridge
Sabine Jenni, Eidgenössische Technische Hochschule Zürich
Jürgen Jerger, Institut für Ost- und Südosteuropaforschung, Regensburg
Wilfried Jilge, Universität Leipzig
Andreas Kappeler, Universität Wien
Walter Kaufmann, Heinrich-Böll-Stiftung, Berlin
Peter Koller, Grüne Osteuropa-Plattform Berlin
Miriam Kosmehl, Friedrich-Naumann-Stiftung, Kiew
Irma Kreiten, ehemals Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Katharina Kucher, Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Sergey Lagodinsky, Heinrich-Böll-Stiftung, Berlin
Nico Lange, Konrad-Adenauer-Stiftung, Berlin
Manuel Leppert, Stiftung Ettersberg, Weimar
Markus Löning, Liberal International, Berlin
Heinz-Dietrich Löwe, ehemals Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg
Otto Luchterhandt, ehemals Universität Hamburg
Marian Luschnat, Universität Hamburg
Markus Lux, Robert Bosch Stiftung, Stuttgart
Martin Malek, Landesverteidigungsakademie Wien
Markus Mathyl, Institut für Ost- und Südosteuropaforschung, Regensburg
Markus Meckel, Stiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin
Stefan Melle, Deutsch-Russischer Austausch, Berlin
Jakob Mischke, Westfälische Wilhelms-Universität Münster
Michael Moser, Universität Wien
Uwe Neumärker, Stiftung Denkmal für die ermordeten Juden Europas, Berlin
Dietmar Neutatz, Albert-Ludwigs-Universität Freiburg im Breisgau
Andrej Novak, Grüne Osteuropa-Plattform, Nürnberg
Ferdinand Pavel, DIW econ GmbH, Berlin
Christian Pletzing, Academia Baltica, Sankelmark
Nikolaj Plotnikov, Ruhr-Universität Bochum
Susanne Pocai, Humboldt-Universität zu Berlin
Gerd Poppe, ehemals Deutscher Bundestag, Berlin
Jakob Preuss, Dokumentarfilmer, Berlin
Detlev Preuße, ehemals Konrad-Adenauer-Stiftung, Sankt Augustin
Edgar von Radetzky, Memorial Deutschland, Berlin
Boris Reitschuster, „Focus“, Moskau
Felix Riefer, Lew Kopelew Forum, Köln
David Rinnert, Grüne Osteuropa-Plattform, Glasgow
Stefan Rohdewald, Justus-Liebig-Universität Gießen
Maren Rohe, Junge Europäische Föderalisten, Bonn
Heike Roll, Universität Duisburg-Essen
Erich Röper, Westfälische Wilhelms-Universität Münster
Claudia Sabic, Johann Wolfgang Goethe-Universität Frankfurt/Main
Manuel Sarrazin, Deutscher Bundestag, Berlin
Karol Sauerland, Pommersche Akademie Stolpe
Schamma Schahadat, Eberhard-Karls-Universität Tuebingen
Stefanie Schiffer, „Kiewer Gespräche“, Berlin
Judith Schifferle, Philosophicum Basel
Felix Schimansky-Geyer, Kiewer Mohyla-Akademie
Frank Schimmelfennig, Eidgenössische Technische Hochschule Zürich
Karl Schlögel, ehemals Europa-Universität Viadrina, Frankfurt/Oder
Carmen Schmidt, Universität zu Köln
Henrike Schmidt, Freie Universität Berlin
Winfried Schneider-Deters, ehemals Friedrich-Ebert-Stiftung, Kiew
Anna Schor-Tschudnowskaja, Sigmund Freud Privat Universität Wien
Gunda Schumann, Zentrum für Internationale Friedenseinsätze, Berlin
Christoph Schulz, MitOst Verein für Sprach- und Kulturaustausch in Osteuropa, Berlin
Werner Schulz, ehemals Europäisches Parlament, Brüssel/Strasbourg
Diana Siebert, Initiative Demokratische Ukraine, Köln
Jens Siegert, Heinrich-Böll-Stiftung, Moskau
Gerhard Simon, ehemals Universität zu Köln
Susanne Spahn, freie Journalistin, Berlin
Stephan Stach, Universität Leipzig
Martin Stein, Freie Universität Berlin
Kai Struve, Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg
Susan Stewart, Stiftung Wissenschaft und Politik, Berlin
Wolfgang Templin, ehemals Heinrich-Böll-Stiftung, Warschau
Hartmute Trepper, ehemals Forschungsstelle Osteuropa Bremen
Stefan Troebst, Universität Leipzig
Andreas Umland, Institut für Euroatlantische Kooperation, Kiew (Redakteur des Aufrufs)
Ricarda Vulpius, Ludwig-Maximilians-Universität München
Bodo Weber, Democratization Policy Council, Berlin
Elisabeth Weber, Lew Kopelew Forum, Köln
Tobias Weihmann, Deutsch-Belarusische Gesellschaft, Berlin
Reinhard Weißhuhn, Robert-Havemann-Gesellschaft, Berlin
Anna Veronika Wendland, Herder-Institut für historische Ostmitteleuropaforschung, Marburg
Martin Schulze Wessel, Ludwig-Maximilians-Universität München
Jan-Henrik Wiebe, „Thüringische Landeszeitung“, Jena
Hans-Georg Wieck, ehemals Auswärtiges Amt, Bonn
Irina Wutsdorff, Eberhard-Karls-Universität Tübingen
Bernd Wieser, Karl-Franzens-Universität Graz
Susann Worschech, Europa-Universität Viadrina, Frankfurt/Oder
Johann Zajaczkowski, Kiewer Mohyla-Akademie
Kerstin Zimmer, Philipps-Universität Marburg
Josephine von Zitzewitz, Universität Cambridge

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
3356

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2014