Společenstvo českého mediálního prstenu proti Agromordoru

19. 12. 2014 / Bohumil Kartous

Dalibor Balšínek, Pavel Šafr, Robert Čásenský. Lidé, kteří zde minimálně v posledních deseti letech diktovali úroveň českých deníků a časopisů, bojují svými čerstvými počiny za svobodu slova. A myslí to smrtelně vážně. Vyplynulo to z diskuse, kterou na téma nových mediálních projektů uspořádala Fakulta sociálních věd UK (18. 12.). Britské listy byly u toho.

Čeští novináři a mediální manažeři zažívají těžké chvíle. Vnitřní mediální prostor se drasticky zúžil vlivem upadajícího mediálního průmyslu. Nerentabilita a neochota původních majitelů prodělávat vede k fúzím, majetkové koncentraci do obřích mediálních domů s podporou z jiných - výnosných - ekonomických aktivit jejich vlastníků a logickou snahou ušetřit.

Tradiční hra "škatulata, hejbejte se", která létá probíhala v malé české mediální louži, kdy se lidé přemisťovali relativně volně z jedné redakce do druhé, byla k zoufalství českých mediálních nádeníků přerušena. A protože ani klidný veřejnoprávní přístav není nafukovací, řada z nich musela z kola ven. A protože většina z nich nic jiného neumí, zrodilo se v posledních dvou letech hned několik nových mediálních projektů. Mají několik společných věcí: odvážné proklamace o tom, jaké místo chtějí v mediální krajině obsadit, nedostatek peněz i čtenářů a také společného nepřítele: vládce českého mediálního Mordoru Andreje Babiše.

Z debaty, relativně povrchní a ne právě profesionálně vedené, vyplynul jediný podstatný fakt: protože média získala nové majitele, kteří už původní mediální manažery nepotřebovali, proměnila se najednou česká mediální krajina ze dne na den z poklidného Kraje, kde se dařilo "hobití" žurnalistice, v Mordor, jemuž vládne Andrej Babiš. Proto je zde třeba nezávislých médií, která se postaví tomuto zlu, jež reziduuje v ohrožení svobody slova.

Nic nového, natož zajímavého, nepadlo. Komické byly nářky těch, kdo si zvykli na benevolenci a naprostou nezúčastněnost svých někdejších německých majitelů, a nyní ji zaměňují za "nevměšování se" do redakční práce. A pak taky zjevná intelektuální průměrnost lidí, kteří léta vedli česká média a nyní aspirují na roli hrdinů. Z hobita elfa neuděláš...

Co stálo za zmínku:

Ondřej Neumann (Hlídací pes)

Když jsem skončil v Ekonomu, říkal jsem si, co budu dělat. Ve veřejnoprávních médiích jsem byl, byl jsem v různých redakcích, jsem novinář a nic jiného neumím, tak jsem se rozhodl vrátit se na začátek a dělat práci, kterou mám rád.

Česká novinařina stůně na nedostatek peněz.

Někde jsem četl, že je ta nejlepší doba pro žurnalistiku.

Dalibor Balšínek (Echo24)

Nemůžu pracovat pro majitele politické strany (pan Balšínek pracoval jako šéfredaktor LN, pozn. redakce). (...) Naše společnost je řízena monistickým způsobem, já jsem majitel, předseda představenstva a šéfredaktor, takže mi do toho vůbec nikdo nemůže kecat.

Naše novinařina je postavena na kvalitních komentátorech, kteří mají velký přehled, čtou zahraniční média, inspirují se jimi a to je naše velká konkurenční výhoda. To se totiž nedá ukrást.

Pavel Šafr (Free Czech Media)

Chceme ukázat, že oligarchizace médií prostřednictvím majitele Agrofertu vedla v této zemi k úbytku svobody slova.

Já bych si přál, aby zde můj projekt za dva roky nebyl, aby ho nebylo potřeba, aby nebylo potřeba boje proti zmanipulovaným médiím.

My jsme s německým majitelem zažili skvělou zkušenost, jak má vypadat přístup majitele k médiím. Jediné, co jim mám za zlé je, že nás opustili.

Eva Hanáková (Dotyk)

Máme 22 tisíc odběratelů a to je zajímavý inzertní potenciál. Když jsme to počítali, na nule bychom měli být po třech letech, máme ještě rok.

Robert Čásenský (Reportér)

Nelze dělat žurnalistiku tak, že už na začátku víte, kdo je dobrý a kdo špatný.

0
Vytisknout
10799

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2014