Česko si musí vypracovat v destabilizujícím se světě strategii jak přežít

31. 10. 2014 / Jan Čulík

Obávám se, že moje poznámka ze včerejška "Češi jsou jako obvykle mimo mísu" se u některých čtenářů nesetkala s porozuměním. Je to zoufalé. Jednak se vyskytly hlasy, že "Čulík se na nás vytahuje, že všude byl a všemu rozumí", dále se pak vyskytly hlasy, že "mezinárodní problémy řešit stejně nemůžeme, a pro nás je důležitější ta mikina u Zemana".

Tak zaprvé, Čulík se na vás nevytahuje, že všude byl a všemu rozumí, jen poukazuje na to, co se děje a na co se i české společenství musí připravit, nemá-li se dostat do katastrofální situace. Je znepokojující, že to v ČR tolik lidí nevnímá.

Je pravda, že Česko nemá na mezinárodní scéně žádný vliv, a nikdo ani neočekává, že by se mělo podílet na řešení mezinárodních problémů. Proto jsou nesmyslné a plýtvavé velikášské akce České republiky, jako je posílání vojáků do Afghánistánu.

Co je ale nesmírně důležité a co Česká republika nedělá, je vypracovat si obrannou, politickou a kulturní strategii, jak se dát dohromady s obdobně smýšlejícími menšími zeměmi v EU, na bývalém Východě i Západě a SPOLEČNĚ S NIMI prosazovat dlouhodobou realizaci vlastních zájmů. Součástí této strategie musejí být i investice do českých studií na aspoň několika málo významných západních univerzitách, protože Česko potřebuje pro nadcházející dobu destabilizace v zemích, které rozhodují, mít v domácí populaci o Česku dobře informované sympatizanty a spojence. Odborníci na českou kulturu na západních univerzitách v současnosti odcházejí do důchodu a nástupci už nejsou jmenování - česká studia se skoro všude postupně uzavírají.

Namísto diskuse o mikině u Zemana by měli přemýšliví jedinci v ČR zahájit celonárodní diskusi o tom, jak v destabilizujícím se světě - nikoliv řešit mezinárodní problémy, na jejichž řešení ČR nemá - ale jak v součinnosti s jinými zeměmi, které mají podobné zájmy, uhájit svou existenci.

0
Vytisknout
5430

Diskuse

Obsah vydání | 3. 11. 2014