To důležité, co se ještě v Evropě bude dít, se odehraje na západě kontinentu, kde leží ekonomické centrum, nebo na východě, kde se nachází nejhojnější zdroj surovin. Důležité a významné věci se stanou severně a jižně od nás, kudy už vedou nebo brzy povedou klíčové energetické přepravní trasy. Bulharsko, Polsko, pobaltské státy mají ještě význam pro oba kontinentální póly, východní i západní. Malý doplněk německé ekonomiky zvaný Česká republika je však černou dírou uprostřed starého kontinentu, která už teď v mezinárodním měřítku téměř úplně význam postrádá a do budoucna i ten, který si ještě zatím zachovává, ztratí.
Česko už velmi dlouho nemělo prakticky žádného politika slušného formátu, nehledě na jejich manifestované mezinárodní vazby. Mezi (typově) tajemníky okresních výborů v různých partajích však v poslední době dává spíše přednost těm, kdo se místo snobsky hraného demokratického zapadnictví více přiklánějí k autoritářskému východňárství. Tím se drží fikce, jakoby autoritářské balancování na hraně Východu a Západu, které předvádí maďarský Viktor Orbán, mělo jakousi umírněnější českou podobu. Jenže nemá. Odhlédneme-li od obsahu Orbánovy politiky, s níž žádný evropsky orientovaný člověk nemůže souhlasit, stále zbývá říci, že Orbán velmi dobře ví, co dělá, a provádí to ve velkém stylu. Čeští okresní tajemníci si na to pouze hrají, včetně těch bilderberských.
Takže máme strukturální úpadek mezinárodního postavení ČR a vedle toho politické hry na stále další a čerstvější spasitele před pádem do jámy, kterou si na sebe Češi sami vykopali. Žádná z minulých vizí a misí, kterou čeští politici v manažersko-mocenském delíriu lidu ordinovali, však nefungovala. V lepším případě se z projektu vyklubal nějaký ten jánabráchismus s užitkem pro velmi omezený počet osob. V horším selhaly docela.
Čechům totiž nejde o to, aby stát nějak fungoval. Stát ve skutečnosti neleží na srdci téměř nikomu, politickým elitám asi ze všech nejméně. Když se mohou blýsknout a přihodit z eráru nějaký ten kšeft kamarádovi, nezajímá je, že zemi ničí. Mnohem více než o to se starají o naštvání osobních nepřátel a pokud možno pomstu na nich. S tím jsou naprosto spokojeni. Po nich potopa.
Žít v černé díře uprostřed kontinentu vyžaduje dalekosáhlou adaptaci. Jeden způsob, jak probíhající marginalizaci někdejšího průmyslového centra rakousko-uherské monarchie pojmout, je nalézt v marginalitě zvrácenou zálibu. Obávám se, že jde asi o jediný způsob, který by mohl být dlouhodoběji udržitelný.
Symbolem Česka se zřejmě nakonec stanou krteček s pandou pojídající sádelnatou vepřovou konzervu Ma-ling "z darů naší země".
Nezbývá, než k tomu všemu popřát dobrou chuť a silný žaludek.
Diskuse