Američtí Republikáni ovládli ve volbách Senát a drtivě porazili Demokraty. Volby byly charakterizovány ostrou kritikou prezidenta Baracka Obamy. Republikánské vítězství zjevně ochromí Obamovy dva poslední roky ve funkci.

Republikáni zvítězili ve státech, jako je Colorado a Iowa, kde v roce 2012 vyhrál Obama. Republikánská strana také posílila svou většinu ve Sněmovně reprezentantů.

Tvrdou porážku zaznamenali Demokraté například v Severní Karolíně, která nemá nyní žádného Demokratického senátora ani guvernéra poprvé za posledních 30 let.

Podrobnosti v angličtině ZDE

"Víte o někom, kdo v Edinburku neoprávněně pobírá sociální podporu? Anonymně je udejte na čísle 0800 854 440."

Ruský divadelní a filmový herec Alexej Děvotčenko, člen souboru Čechovova moskevského uměleckého divadla a otevřený kritik ruského prezidenta, byl dnes nalezen mrtev. Okolnosti ukazují na násilný útok v bytě, kde se zdržoval.

Jedním z překvapivých vrcholů jihlavského festivalu bylo mezinárodní promítání FAMU, které umožnilo studentům, kteří tam studují v angličtině, představit své projekty divákům na významném českém filmovém festivalu. Zahrnutí dokumentárních (anebo dokumentárním stylem natočených) projektů z Akademického přípravného programu FAMU znamenalo, že byly veřejnosti předloženy velmi zajímavé práce a mladí režiséři měli přitom možnost podílet se na mnoha akcích filmového průmyslu, které se v Jihlavě během festivalu konaly. Na festivalu, jemuž mnoha způsoby dominují režiséři a střihači, kteří vyšli z FAMU, je povzbuzující být svědkem přístupu, který dává prostor práci studentů. To se týká také mnoha jiných kateder na FAMU - kurs dokumentárního filmu, na němž se silně podílí Vít Klusák, také předvedl filmy od studentů jejich prvního ročníku.

An English version of this article is in

One of my surprise highlights of the 2013 festival was the FAMU International screening, affording students on the English-language course the opportunity to exhibit their projects to an audience at a major Czech film festival. The inclusion of documentary (or documentary-style) projects in the school's Academy Preparation Programme has reaped rewards in terms of the level of challenging work on display, while also exposing new directors to the many industry-related events on offer in the town. In a festival which in many ways is dominated by directors and editors who are a product of FAMU's courses, it is encouraging to see a bottom-up attitude where student work is put on display on many occasions. This applies to other departments in the school -- the documentary film course, which Vít Klusák is heavily involved, was also responsible for screening work from their first-year students.

Vzdělání není jen příprava na profesní život, upozorňují odborníci a kritizují lobby firem. EDUin přinesl první Audit vzdělávacího systému. Debata o povinné maturitě z matematiky pokračuje, firmy jí vítají, odborníci varují před upevněním špatných výukových postupů. Rodiče chtějí dřívější výuku jazyků pro děti, ne všichni jazykáři ale umí učit jazyk i nejmenší děti. Dívky jsou ve školách lépe hodnoceny, informovala o tom Česká školní inspekce. Přehled událostí ve vzdělávání v pravidelném týdenním souhrnu Beduin (27. 10. -- 2. 11. 2014), připravovaném obecně prospěšnou společností EDUin.

Rada národní bezpečnosti a obrany pozdě večer v Kyjevě oznámila ukončení financování oblastí, které jsou ovládány proruskými separatisty, posílení energetické nezávislosti a obranyschopnosti a výstavbu opevnění na východě země. Neuznané volby na východě pokládá za porušení dohod o příměří uzavřených v Minsku.

< Oldřich Tichý, Bratrstvo neviditelných

Pražské galérie nabídly v poslední době několik unikátních výstav výrazných solitérů: Jan Křížek, Bohuslav Reynek, Jan Vičar, Josef Váchal, a Galerie hlavního města Prahy nám od 31. 10. 2014 do 15. 2. 2015 představuje v Colloredo-Mansfeldském paláci obrazy Oldřicha Tichého s názvem Žiju sám ve zdejších lesích. I když jsou to solitéři, výrazné osobnosti, všichni mají něco společného - byli a jsou formovaní v ústraní své ekologické niky, jež je modelovala do neopakovatelnosti a nezaměnitelnosti.

V nejdražší volební kampani v dějinách USA před probíhajícími doplňovacími volbami může být cena za jeden hlas také rekordně vysoká. Nevýrazná kampaň spolu s apatií voličů vedou k očekávání nízké volební účasti - a Demokratická strana se obává, že nezájem veřejnosti je může stát většinu v Senátu.

Minulý týden se po delší době v USA "začaly dít věci". Představitelé Pentagonu se zapojili do opatrné, nicméně otevřené a veřejné kritiky Bílého domu, zejména jeho blízkovýchodní politiky. Série informačních "úniků" začala už 26. října v New York Times, jimž nejmenovaný zdroj oznámil hluboký a rostoucí rozkol mezi vojáky na jedné a Bílým domem na druhé straně. Nejviditelněji se nesoulad projevuje na postoji k Asadovu režimu, jenže příčiny leží mnohem hlouběji.

Německá kancléřka Angela Merkelová není spokojena s politikou Vladimira Putina a nevidí důvod k oslabení oslabení sankcí proti Rusku. Hovořila o tom včera na konferenci německých zaměstnavatelů.

V poslední říjnový den proběhlo pod vedením neobyčejně vlivné a vysoce postavené Iriny Jarové zasedání Patriotické platformy [vládní strany] Jednotné Rusko. Podrobná reportáž z události od Sergeje Podosenova na Gazetě.ru přináší základní vyjádření účastníků diskuse, píše Konstantin Remčukov.

Italská energetická společnost ENI bude pokračovat v účasti na projektu plynovodu South Stream pouze tehdy, pokud by její výdaje s tím spojené nepřekročily 600 milionů eur. ENI je partnerem ruského Gazpromu ve výstavbě plynovodu obcházejícího Ukrajinu jižním směrem.

Čtvrt století po pádu komunismu je Německo více východoněmecké, než jsou Němci ochotni přiznat

Budoucí premiér východoněmeckého státu Durynsko Bodo Ramelow, 58, bývalý odborář a člen strany Die Linke, nástupnické strany východoněmecké komunistické strany SED, se pravděpodobně stane prvním německým socialistickým premiérem, pokud ho podpoří sociální demokraté a Strana zelených. I když Angela Merkelová varovala, aby voliči nepouštěli zpět do premiérského úřadu "Karla Marxe", většinou reaguje na tuto možnost Německo uvolněně. "Od roku 1989 jsme si pomalu uvědomili, že ne všichni členové SED chtěli provádět světovou revoluci," řekl politolog Werner Patzelt, člen strany křesťanských demokratů Angely Merkelové. "Někteří z nich jsou prostě rozumní a tvrdě pracující politikové," dodal.

Čtvrt století po pádu berlínské zdi je to důkazem, že pohled Německa na dědictví z NDR je nyni pragmatičtější a méně ideologické než dříve.

Před pětadvaceti lety tento měsíc přestal být komunismus hrozbou Západu a volnému trhu. Bezprostřední příčinou rozkladu komunismu bylo, že Moskva nedokázala v závodu ve zbrojení držet v osmdesátých letech krok s Washingtonem. Avšak ten problém byl hlubší. Sovětský svaz se rozložil v důsledku absence důvěry. Sovětská ekonomika fungovala jen pro malou, privilegovanou elitu, která měla přístup k dováženému západnímu zboží. Sovětský systém zdiskreditovala korupce.

Pan prezident mluví do rádia jako dlaždič a je mu jedno, co si o něm myslí slušní lidé této země. Hrůza a děs ! Neměli jsme si raději zvolit Karla?

Když se o Hrad po Klausovi ucházel Kníže, zvolili jeho imičmejkři (PR + spin doctors ) převlek pankáče (punker). Slovo punker se obvykle do češtiny překládá jako spratek, výtržník ... a jinými nadávkami. V 70. letech 20. století se "punk" uvedl jako móda, životní styl, póza, i hnutí - ideologie svého druhu. Synonymem směru byly výrazy "provokace", "nekonformita", "anarchie" a "chaos",v praxi okázalý nezájem o mínění druhých, rozuměj rodičů, učitelů a jiných nadřízených autorit, pohrdání kariérou i obyčejným životem "normálních" lidí pod hesly "nevím co chci, ale vím jak toho dosáhnout", či rovnou "žádná budoucnost" = NO FUTURE. Punk ve svém rodném království se do širšího povědomí dostal šokantním vystoupením jeho apoštolů,skupiny the Sex Pistols, když poprvé mluvili v televizi sprostě. Bývala kdysi doba, kdy nebylo myslitelné metat do éteru SHIT, FUCK, PISS atd.

Dovoluji si zdvořile upozornit, že Edvard Beneš a T.G.M., ani jiní českoslovenští zástupci v roce 1919 na mírové konferenci v Paříži nelhali tak stupidním způsobem, jaký předpokládá Mary Heimann a v jejích šlépějích Jan Čulík. Představa, jakou mají o fungování rakousko-uherského a po něm československého úředního aparátu, o statistických podkladech, které měli v roce 1919 na pařížské mírové konferenci k dispozici diplomaté atd., je poněkud mylná. Fikce o německé menšině v českých zemích, kterou prý "rakouské statistiky (...) odhadovaly na dva a půl miliony osob, československá delegace na 'přibližně 800.000'," je pak prostě nesmyslná bez ohledu na to, co kdo uvádí ve svých pamětech.

K objasnění údajů v článku Češi na Versailleské konferenci tvrdili, že Němců je v Čechách jen "800 000", ve skutečnosti jich byly 3 miliony

Titul zmíněného článku je popletenou verzí popletených údajů z knihy, na kterou se autor odvolává (Mary Heimann: Czechoslovakia: The State that Failed, Yale University Press, 2009). Její autorka se zmiňuje kriticky o pařížských mírových jednáních o Československu mj. těmito slovy: "Nekonala se ani diskuse o tom, že by možná bylo zapotřebí ochraňovat německy mluvící menšinu (rakouské statistiky ji odhadovaly na dva a půl miliony osob, československá delegace na "přibližně 800 000".)" V BL byl z tohoto výroku vytvořen titulek obviňující Čechy z tvrzení, že v Čechách bylo 800 000 Němců, zatímco jich prý byly tři miliony.

Práce na směnu vážnou měrou poškozuje schopnost lidí přemýšlet a pamatovat si. Pokud pracujete na směny deset let, váš mozek předčasně "zestárne" o dalších 6,5 let. Jiné studie spojují práci na směny s rakovinou, infarkty, mrtvicemi, vředy a metabolickými chorobami, jako je cukrovka. Výzkumníci z Université de Toulouse a Swansea University studovali 3000 lidí v jihozápadní Francii, kteří buď pracovali, nebo odešli do důchodu, v letech 1996, 2001 a 2006.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Francouzi na mírových jednáních nechtěli připojením pohraničních území českého království s německým obyvatelstvem posílit poražené Německo, a proto je hodlali přiřknout Československu podle Benešem požadované zásady tzv. historických hranic českého království. U jižních hranic Slovenska Beneš argumentoval strategickými vojenskými požadavky - vodními toky, železničními tratěmi - dále požadoval Lužici a několik desítek kilometrů široký koridor dnes rakouským Burgenlandem ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Nejpodstatnější ale bylo, že historické hranice, coby hranické českého království, v žádném případě neohraničovaly sídelní území českého národa, přesahovaly ho.

Nemyslím, že je to tak špatné s Čechy a jejich vědomím toho, co je podstatné a co nikoli. Nejsou to přece Češi, ale česká média, která se často zabývají tématy a problémy zástupnými a je otázkou, do jaké míry lze činit národ odpovědným z toho, jaká má média. V Česku je tradice nesvobodných médií a vyprázdněné oficiální kultury dlouhá. S krátkou přestávkou šedesátých let prakticky od začátku druhé světové války do roku 1989.

Náš pan prezident nám okořenil dušičkový podvečer několika vulgarismy z Lán a udělal to ke své škodě, neboť tak nechal zapadnout svůj velmi zajímavý podnět vůči šéfredaktorovi Radiožurnálu. Možná kdyby nepoužil ony vulgarismy, média by si dnes kladla otázku, zda Krylova píseň "Demokracie rozkvétá" je zakázaná ve veřejnoprávním rozhlase, nebo není. Taková diskuse by byla mnohem plodnější než diskuse nad prezidentovými vulgarismy, jimž se prostě mohl -- jakožto zdatný řečník -- a měl -- jakožto prezident -- vyhnout.

V posledních týdnech je prezident Zeman centrem většího zájmu médii -- za prvé díky tomu, že realizoval kontroverzně vnímanou oficiální cestu do Číny a za druhé díky tradičnímu vyznamenání v souvislosti s oslavou 28. října. Obojí jsou významná témata, které je důležité podrobit proporční a pokud možno objektivní kritice toho, co je podstatné. Na tom by bylo možné se shodnout zleva i zprava, shora i zdola. Jenže...

Pozn. red.: Několik čtenářů se opět ozvalo s námitkou, že prý na Versailleské konferenci západní spojenci "dobře věděli", kolik žije na území Čech Němců. No, tak nevěděli. Zde je citace s řadou západních zdrojů, které svědčí o tom, že západní spojenci byli nakonec nemile překvapeni lžemi Čechů. Výňatek z knihy Mary Heimannové Czechoslovakia: The State that Failed (Yale, 2007) jsme publikovali poprvé v roce 2014.

K tomu však opravu: V nedávném článku Jana Čulíka "Jak nosný byl Masarykův projekt nezávislého Československa?" byla v důsledku překlepu lživý počet Němců, údajně žijících na českém území, uveden jako "300 000", ve skutečnosti uváděla česká delegace lživé číslo 800 000 (i když Němců žijících v ČSR byly asi tři miliony). Za překlep se omlouváme, byl opraven.

Několik čtenářů, podepsaných i nepodepsaných, se dotazuje na zdroj informace, že Masaryk a Beneš lhali západním Spojencům, že v Čechách žije daleko méně Němců, než tomu bylo ve skutečnosti, což pak československé politiky na Západě posléze zdiskreditovalo. Jeden čtenář vyjádřil pochybnosti, že je prý nepravděpodobné, že by západní Spojenci si tuto údaje nezkontrolovali. Tak - nezkontrolovali. Dodnes je povědomí o střední Evropě v centrech rozhodování velmocí minimální. Základní informace najdete v knize Mary Heimannové Czechoslovakia: The State that Failed, Yale University Press, 2009 a další vydání. Je to publikace, která je nyní globálně považována za základní zdroj informací o dějinách Československa. Bohužel, v ČR nevyšel její překlad.

Zde je stručná ukázka z pasáže týkající se Versailleské konference. V publikaci Mary Heimannové naleznete i další bibliografii k této věci. (JČ)

Pohlížíme-li na svět prostřednictvím Marxova pojmu "výrobní způsob", závislého na dobovém vývoji výrobních prostředků, Shakespearovy historické hry zaznamenávají rozklad feudalismu a vznik raného kapitalismu, upozorňuje Paul Mason, ekonomický editor Channel Four News. Pojem "způsobu výroby", vážící se ke každé odlišné ekonomické formaci, je jednou z nejvlivnějších myšlenek marxistické ekonomie. Utváří náš názor na minulost.

Feudalismus byl hospodářský systém založený na povinnostech: sedláci byli nuceni předávat část své sklizně šlechticům a vykonávat pro ně vojenskou službu, šlechtic měl povinnost odevzdávat králi daně, a když to král nařídil, i armádu.

Uri Avnery: Chicken shit, Gush Shalom 1.11.2014

Se svolením autora přeložil Přemysl Janýr

Když vysoký představitel jedné země nazve vůdce druhé země zbabělým sráčem, dá se předpokládat, že vztahy mezi oběma zeměmi nejsou právě nejlepší. Lze je skutečně označit za méně než srdečné.

Došlo k tomu tento týden. Nejmenovaný vysoký představitel USA to prohlásil v rozhovoru s respektovaným americkým novinářem velmi židovského jména Jeffrey Goldberg.

Žádný vysoce postavený představitel by něco takového veřejně nevyslovil bez výslovného souhlasu prezidenta Spojených států. Takhle se věci mají.

Dějiny již zaznamenaly mnoho podivných vztahů mezi národy. Ale řekl bych, že tím nejpodivnějším z nich je vztah mezi Izraelem a USA.

Vznik nové polské "alternativní" struktury, jakési nové Armii Krajowej, oznámila tamní mutace Newsweeku vycházející pod titulem Wiadomości ZDE. Cílem jedné takové polovojenské organizace blízké straně Právo a spravedlnost není nic jiného, než připravit Polsko na partyzánskou válku pro případ ruské "speciální" invaze ukrajinského typu.

Ano, s poukazováním na země 3. světa, event. na minulá historická období, se může člověk setkat, když se pokouší vysvětlit, jak je dnes po finanční stránce nepříznivá situace pro zakládání a chod rodiny.

Mluvíme zde o příjmech nejen přinejmenším dvou třetin obyvatel, kteří nedosahují svým příjmem na onen celostátní platový průměr, ale i těch jejichž plat se pohybuje pod hranicí mediánu nebo dokonce pod hranicí tzv. pracující chudiny (údajně 14 500 Kč hrubého), píše Radek Scholler.

To si člověk udělá odpoledne volno, bez Internetu a zpráv a potom se během pár hodin diví, cože se to zase stalo. Zemanovi kritici triumfují, prezident zase potvrdil, že jejich obraz je neomylný, píše Veronika Sušová-Salminen.

Pár citátů z Facebooku:

Uvidíte na těchto interaktivních stránkách deníku Guardian. Klikněte na každou fotografii ZDE

9. listopadu 1989 padla berlínská zeď.

Vážený pane prezidente,

Rozhodně nepatřím mezi netykavky, to však neznamená, že se budu rozplývat blahem, pokud hlava státu v oficiálním projevu používá vulgarismy, byť jste měl v jednotlivostech i podle mne ke kritice důvod. Vysvětlení, že jste chtěl naštvat tak zvanou "pražskou" kavárnu nepřijímám, neboť této infantilní klukovině, realizované v rouše ctihodného starce v nejvyšší ústavní funkci, prostě nerozumím. Copak smyslem institutu hlavy státu je kohokoliv, notabene za pomoci vulgárních slov, naštvávat? Nemělo by být jejím hlavním posláním především lidi trpělivě a velkoryse spojovat? Jak by by jste se díval na stejné vysvětlení, kdybych na Vaši adresu poklesle použil zlidovělé "urologické" nadávky, že jsem tím chtěl jen naštvat lidi z "hradní" kavárny, například Vašeho kancléře Mynáře a Vašeho mluvčího Ovčáčka? Legitimizovalo by to můj obhroublý slovník, byť nám všem rodný jazyk dává obrovský prostor pregnantně, bez sprostých slov, vyjádřit jakoukoliv myšlenku? U hulvátů a lidí s jednoduchým myšlením zřejmě ano, ale upřímně řečeno, kdo z rozumných a inteligentních lidí může mít zájem se zrovna těmto lidem zalíbit? Nejdůležitější otázku Vám položím na závěr. Jak bych měl reagovat, kdyby má vnoučata na veřejnosti mluvila jak "dlaždič" s vysvětlením, že jen kopírují slovník hlavy státu? Upřímně se přiznávám, že bych reagovat stejně obdivně, jako to umí Vaši stůj co stůj zastánci, prostě nedokázal. Minimálně bych jim řekl, aby si v budoucnu brali vzor jen ze slušných lidí a že těmi automaticky, Bohužel, ani prezidenti nejsou.

Je to taková roztodivná figura. Stojí strnule, má na sobě umně zřasenou tógu, ohoz antický, tudíž nepříliš moderní v kontrastu s tím, jak se často chová a jedná. Nemít na sobě tu popsanou slupku, dalo by se říct, že je svým způsobem spíše parádní "fríkulínka". V náplni práce má právo obecně, dále konkrétní práva, včetně těch lidských, u nás i plzeňských. Drží v ruce mrňavou decimálku bez závaží a přes oči má jakýsi obvaz. Prý aby vážila a na to, co váží, se moc nekoukala. Bez genderového podceňování má toho holka "plný kecky". A ještě jí do hájemství lezou všelijací amatéři. Nedivme se, že nám často klopýtne.

Navazuji na názor pana Ivana Jordáka, který se vyjádřil k oslavám našich státních svátků, potažmo jejich významu. Musím s ním souhlasit, že sice máme nemýlím-li se sedm státních svátků a asi pět svátků klerikálních, ale pokud se nějaké svátky slaví co do počtu oslavujících občanů v míře větší než malé, pak jsou to především svátky církevní. Ty ostatní -- státní svátky, jsou určeny pro politiky, případně malé skupiny občanů, kterých se ten který svátek více či méně týká.

tisková zpráva

Elitní skupina vědců IPCC dnes zveřejnila shrnutí své nejnovější Páté hodnotící zprávy (1). Stalo se tak měsíc po statisícovém pochodu New Yorkem na podporu ambiciózních opatření na ochranu klimatu.

Hlavní poselství je jednoznačné: udržet nárůst globální teploty pod kritickými 2 stupni Celsia je stále možné. Vyžaduje to však postupný přechod na bezuhlíkovou energetiku a co nejrychlejší významné snížení emisí skleníkových plynů. Pokud tak neučiníme, dojde k oteplení okolo 4 stupňů a více -- v takovém případě postihnou kruté a nevratné dopady lidskou společnost i přírodní ekosystémy. Se stoupající teplotou se budou zhoršovat ekonomické škody a zvýší se tlak na migraci lidí. Vědci upozorňují, že opatření na přizpůsobení se klimatickým změnám mají smysl jen spolu se snížením emisí: čím dříve emise snížíme, tím účinnější budou adaptační opatření.

V září 2014 přispělo 187 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 38 899.50 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červenci 2014 částkou 2529.87 Kč. Příjem z reklamy byl 11 080 Kč.

Zůstatek byl koncem září 2014 323 559,25 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 156 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.