Pan prezident mluví do rádia jako dlaždič a je mu jedno, co si o něm myslí slušní lidé této země. Hrůza a děs ! Neměli jsme si raději zvolit Karla?

Když se o Hrad po Klausovi ucházel Kníže, zvolili jeho imičmejkři (PR + spin doctors ) převlek pankáče (punker). Slovo punker se obvykle do češtiny překládá jako spratek, výtržník ... a jinými nadávkami. V 70. letech 20. století se "punk" uvedl jako móda, životní styl, póza, i hnutí - ideologie svého druhu. Synonymem směru byly výrazy "provokace", "nekonformita", "anarchie" a "chaos",v praxi okázalý nezájem o mínění druhých, rozuměj rodičů, učitelů a jiných nadřízených autorit, pohrdání kariérou i obyčejným životem "normálních" lidí pod hesly "nevím co chci, ale vím jak toho dosáhnout", či rovnou "žádná budoucnost" = NO FUTURE. Punk ve svém rodném království se do širšího povědomí dostal šokantním vystoupením jeho apoštolů,skupiny the Sex Pistols, když poprvé mluvili v televizi sprostě. Bývala kdysi doba, kdy nebylo myslitelné metat do éteru SHIT, FUCK, PISS atd.

Čtvrt století po pádu komunismu je Německo více východoněmecké, než jsou Němci ochotni přiznat

Budoucí premiér východoněmeckého státu Durynsko Bodo Ramelow, 58, bývalý odborář a člen strany Die Linke, nástupnické strany východoněmecké komunistické strany SED, se pravděpodobně stane prvním německým socialistickým premiérem, pokud ho podpoří sociální demokraté a Strana zelených. I když Angela Merkelová varovala, aby voliči nepouštěli zpět do premiérského úřadu "Karla Marxe", většinou reaguje na tuto možnost Německo uvolněně. "Od roku 1989 jsme si pomalu uvědomili, že ne všichni členové SED chtěli provádět světovou revoluci," řekl politolog Werner Patzelt, člen strany křesťanských demokratů Angely Merkelové. "Někteří z nich jsou prostě rozumní a tvrdě pracující politikové," dodal.

Čtvrt století po pádu berlínské zdi je to důkazem, že pohled Německa na dědictví z NDR je nyni pragmatičtější a méně ideologické než dříve.

Práce na směnu vážnou měrou poškozuje schopnost lidí přemýšlet a pamatovat si. Pokud pracujete na směny deset let, váš mozek předčasně "zestárne" o dalších 6,5 let. Jiné studie spojují práci na směny s rakovinou, infarkty, mrtvicemi, vředy a metabolickými chorobami, jako je cukrovka. Výzkumníci z Université de Toulouse a Swansea University studovali 3000 lidí v jihozápadní Francii, kteří buď pracovali, nebo odešli do důchodu, v letech 1996, 2001 a 2006.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Uvidíte na těchto interaktivních stránkách deníku Guardian. Klikněte na každou fotografii ZDE

9. listopadu 1989 padla berlínská zeď.

Nemyslím, že je to tak špatné s Čechy a jejich vědomím toho, co je podstatné a co nikoli. Nejsou to přece Češi, ale česká média, která se často zabývají tématy a problémy zástupnými a je otázkou, do jaké míry lze činit národ odpovědným z toho, jaká má média. V Česku je tradice nesvobodných médií a vyprázdněné oficiální kultury dlouhá. S krátkou přestávkou šedesátých let prakticky od začátku druhé světové války do roku 1989.

Pozn. red.: Několik čtenářů se opět ozvalo s námitkou, že prý na Versailleské konferenci západní spojenci "dobře věděli", kolik žije na území Čech Němců. No, tak nevěděli. Zde je citace s řadou západních zdrojů, které svědčí o tom, že západní spojenci byli nakonec nemile překvapeni lžemi Čechů. Výňatek z knihy Mary Heimannové Czechoslovakia: The State that Failed (Yale, 2007) jsme publikovali poprvé v roce 2014.

K tomu však opravu: V nedávném článku Jana Čulíka "Jak nosný byl Masarykův projekt nezávislého Československa?" byla v důsledku překlepu lživý počet Němců, údajně žijících na českém území, uveden jako "300 000", ve skutečnosti uváděla česká delegace lživé číslo 800 000 (i když Němců žijících v ČSR byly asi tři miliony). Za překlep se omlouváme, byl opraven.

Několik čtenářů, podepsaných i nepodepsaných, se dotazuje na zdroj informace, že Masaryk a Beneš lhali západním Spojencům, že v Čechách žije daleko méně Němců, než tomu bylo ve skutečnosti, což pak československé politiky na Západě posléze zdiskreditovalo. Jeden čtenář vyjádřil pochybnosti, že je prý nepravděpodobné, že by západní Spojenci si tuto údaje nezkontrolovali. Tak - nezkontrolovali. Dodnes je povědomí o střední Evropě v centrech rozhodování velmocí minimální. Základní informace najdete v knize Mary Heimannové Czechoslovakia: The State that Failed, Yale University Press, 2009 a další vydání. Je to publikace, která je nyní globálně považována za základní zdroj informací o dějinách Československa. Bohužel, v ČR nevyšel její překlad.

Zde je stručná ukázka z pasáže týkající se Versailleské konference. V publikaci Mary Heimannové naleznete i další bibliografii k této věci. (JČ)

Dovoluji si zdvořile upozornit, že Edvard Beneš a T.G.M., ani jiní českoslovenští zástupci v roce 1919 na mírové konferenci v Paříži nelhali tak stupidním způsobem, jaký předpokládá Mary Heimann a v jejích šlépějích Jan Čulík. Představa, jakou mají o fungování rakousko-uherského a po něm československého úředního aparátu, o statistických podkladech, které měli v roce 1919 na pařížské mírové konferenci k dispozici diplomaté atd., je poněkud mylná. Fikce o německé menšině v českých zemích, kterou prý "rakouské statistiky (...) odhadovaly na dva a půl miliony osob, československá delegace na 'přibližně 800.000'," je pak prostě nesmyslná bez ohledu na to, co kdo uvádí ve svých pamětech.

Francouzi na mírových jednáních nechtěli připojením pohraničních území českého království s německým obyvatelstvem posílit poražené Německo, a proto je hodlali přiřknout Československu podle Benešem požadované zásady tzv. historických hranic českého království. U jižních hranic Slovenska Beneš argumentoval strategickými vojenskými požadavky - vodními toky, železničními tratěmi - dále požadoval Lužici a několik desítek kilometrů široký koridor dnes rakouským Burgenlandem ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Nejpodstatnější ale bylo, že historické hranice, coby hranické českého království, v žádném případě neohraničovaly sídelní území českého národa, přesahovaly ho.

K objasnění údajů v článku Češi na Versailleské konferenci tvrdili, že Němců je v Čechách jen "800 000", ve skutečnosti jich byly 3 miliony

Titul zmíněného článku je popletenou verzí popletených údajů z knihy, na kterou se autor odvolává (Mary Heimann: Czechoslovakia: The State that Failed, Yale University Press, 2009). Její autorka se zmiňuje kriticky o pařížských mírových jednáních o Československu mj. těmito slovy: "Nekonala se ani diskuse o tom, že by možná bylo zapotřebí ochraňovat německy mluvící menšinu (rakouské statistiky ji odhadovaly na dva a půl miliony osob, československá delegace na "přibližně 800 000".)" V BL byl z tohoto výroku vytvořen titulek obviňující Čechy z tvrzení, že v Čechách bylo 800 000 Němců, zatímco jich prý byly tři miliony.

Vznik nové polské "alternativní" struktury, jakési nové Armii Krajowej, oznámila tamní mutace Newsweeku vycházející pod titulem Wiadomości ZDE. Cílem jedné takové polovojenské organizace blízké straně Právo a spravedlnost není nic jiného, než připravit Polsko na partyzánskou válku pro případ ruské "speciální" invaze ukrajinského typu.

Náš pan prezident nám okořenil dušičkový podvečer několika vulgarismy z Lán a udělal to ke své škodě, neboť tak nechal zapadnout svůj velmi zajímavý podnět vůči šéfredaktorovi Radiožurnálu. Možná kdyby nepoužil ony vulgarismy, média by si dnes kladla otázku, zda Krylova píseň "Demokracie rozkvétá" je zakázaná ve veřejnoprávním rozhlase, nebo není. Taková diskuse by byla mnohem plodnější než diskuse nad prezidentovými vulgarismy, jimž se prostě mohl -- jakožto zdatný řečník -- a měl -- jakožto prezident -- vyhnout.

Pohlížíme-li na svět prostřednictvím Marxova pojmu "výrobní způsob", závislého na dobovém vývoji výrobních prostředků, Shakespearovy historické hry zaznamenávají rozklad feudalismu a vznik raného kapitalismu, upozorňuje Paul Mason, ekonomický editor Channel Four News. Pojem "způsobu výroby", vážící se ke každé odlišné ekonomické formaci, je jednou z nejvlivnějších myšlenek marxistické ekonomie. Utváří náš názor na minulost.

Feudalismus byl hospodářský systém založený na povinnostech: sedláci byli nuceni předávat část své sklizně šlechticům a vykonávat pro ně vojenskou službu, šlechtic měl povinnost odevzdávat králi daně, a když to král nařídil, i armádu.

tisková zpráva

Elitní skupina vědců IPCC dnes zveřejnila shrnutí své nejnovější Páté hodnotící zprávy (1). Stalo se tak měsíc po statisícovém pochodu New Yorkem na podporu ambiciózních opatření na ochranu klimatu.

Hlavní poselství je jednoznačné: udržet nárůst globální teploty pod kritickými 2 stupni Celsia je stále možné. Vyžaduje to však postupný přechod na bezuhlíkovou energetiku a co nejrychlejší významné snížení emisí skleníkových plynů. Pokud tak neučiníme, dojde k oteplení okolo 4 stupňů a více -- v takovém případě postihnou kruté a nevratné dopady lidskou společnost i přírodní ekosystémy. Se stoupající teplotou se budou zhoršovat ekonomické škody a zvýší se tlak na migraci lidí. Vědci upozorňují, že opatření na přizpůsobení se klimatickým změnám mají smysl jen spolu se snížením emisí: čím dříve emise snížíme, tím účinnější budou adaptační opatření.

To si člověk udělá odpoledne volno, bez Internetu a zpráv a potom se během pár hodin diví, cože se to zase stalo. Zemanovi kritici triumfují, prezident zase potvrdil, že jejich obraz je neomylný, píše Veronika Sušová-Salminen.

Uri Avnery: Chicken shit, Gush Shalom 1.11.2014

Se svolením autora přeložil Přemysl Janýr

Když vysoký představitel jedné země nazve vůdce druhé země zbabělým sráčem, dá se předpokládat, že vztahy mezi oběma zeměmi nejsou právě nejlepší. Lze je skutečně označit za méně než srdečné.

Došlo k tomu tento týden. Nejmenovaný vysoký představitel USA to prohlásil v rozhovoru s respektovaným americkým novinářem velmi židovského jména Jeffrey Goldberg.

Žádný vysoce postavený představitel by něco takového veřejně nevyslovil bez výslovného souhlasu prezidenta Spojených států. Takhle se věci mají.

Dějiny již zaznamenaly mnoho podivných vztahů mezi národy. Ale řekl bych, že tím nejpodivnějším z nich je vztah mezi Izraelem a USA.

Před pětadvaceti lety tento měsíc přestal být komunismus hrozbou Západu a volnému trhu. Bezprostřední příčinou rozkladu komunismu bylo, že Moskva nedokázala v závodu ve zbrojení držet v osmdesátých letech krok s Washingtonem. Avšak ten problém byl hlubší. Sovětský svaz se rozložil v důsledku absence důvěry. Sovětská ekonomika fungovala jen pro malou, privilegovanou elitu, která měla přístup k dováženému západnímu zboží. Sovětský systém zdiskreditovala korupce.

Ano, s poukazováním na země 3. světa, event. na minulá historická období, se může člověk setkat, když se pokouší vysvětlit, jak je dnes po finanční stránce nepříznivá situace pro zakládání a chod rodiny.

Mluvíme zde o příjmech nejen přinejmenším dvou třetin obyvatel, kteří nedosahují svým příjmem na onen celostátní platový průměr, ale i těch jejichž plat se pohybuje pod hranicí mediánu nebo dokonce pod hranicí tzv. pracující chudiny (údajně 14 500 Kč hrubého), píše Radek Scholler.

Dosud nejvýznamnější zhodnocení globálního oteplování varuje, že emise uhlíku musejí být bezodkladně ostře sníženy, avšak Mezivládní panel pro klimatické změny OSN zdůrazňuje, že realizovatelná řešení jsou k dispozici

Globální oteplování způsobí "vážné, rozsáhlé a nezvratitelné změny" na lidi i na přírodu, pokud nebudou emise uhlíku rychle o radikálně sníženy, varuje Mezivládní panel pro klimatické změny ve své dosud nejdůležitější analýze globálního oteplování.

V sobotních Lidových novinách, v příloze Česká pozice, lze najít článek Luďka Sekyry s názvem "Obrana liberální demokracie". Vymezuje se v něm proti Orbánovi a Putinovi na obranu liberalismu např. takovými slovy "liberální pojetí národa T. G. Masaryka, že národ je "osobností mravní" nebo "Havel chápe politiku jako praktikovanou mravnost".

Děsí mě, že docházejí stále další a další signály, že tzv. čeští "intelektuálové" jsou úplně mimo a v izolaci od vnějšího světa si v pražském kavárenském vakuu notují další a další katastrofické nesmysly. V souvislosti s článkem Borise Cveka, "Stabilita demokracie v západní Evropě nevznikla tak, že pochybní boháči kázali lidu morálku", kde právem Boris Cvek kritizuje nepromyšlené a nevědomé, svatouškovské teoretizování Luďka Sekyry, vzpomínám na svého otce, překladatele Jana Čulíka (1925-1995), který za komunismu nemohl zapomenout západním demokraciím, že se na Československo a na střední Evropu vykašlaly a nechaly ji na pospas Sovětskému svazu, aby z nich udělal své kolonie. "To není fér!" volal můj otec.

Ještě ani nedozněla "mikinová" aféra, která výstižně vykresluje absurditu a vyprázdněnost české politické scény, a máme zde další plyšovou aférku, o kterou se tentokrát postaral bývalý prezident Václav Klaus. Ten se opět vehementně opřel do Václava Havla, jemuž čeští liberálové čím dál tím úporněji leští pomník, řka mimo jiné, že Václav Havel byl "extrémní levičák", "bořitel řádu", ba dokonce "reformní komunista" ZDE. To samozřejmě nezůstane bez hlasité odezvy četných Havlových sirotků v médiích a na politické scéně, již už nyní zběsile tasí kordy.

Martin Jarošek je velkým fanouškem piva. Milostná aféra tohoto ostravského hudebníka s pivem ho vedla nejen k tomu, aby sepisoval písně o svém "druhém domově" v hospodě, ale i k tomu, aby napsal dvě knihy a cestoval po světě, kde ochutnává nejrůznější národní a místní specializovaná piva. Vůbec se mu ale nelíbí, že vlajková loď Plzeňský prazdroj je nyní součástí jihoafrické multinacionální společnosti na výrobu piva SABMiller. Měl by být české pivo, které je "součástí našeho národního dědictví", ovládáno takovou společností? Jarošek si to nemyslí a začal o tom psát novou knihu, která ho přivedla z cesty do plzeňského pivovaru až do Jihoafrické republiky, kde se snažil najít odpovědi na své otázky.

An English version of this article is in

Martin Jarošek is a big fan of beer. The Ostrava musician's love affair with the drink has seen him not only pen songs about his "second home" in the pub, but write two books and travel around the world sampling the different national and craft brews on offer. One thing he is not pleased about, however, is the flagship Pilsner Urquell - the original Pilsner -- which is now a part of South African brewing multinational SABMiller. Should Czech beer, which is a "part of our national heritage", be controlled by such a company? Jarošek doesn't believe so, and starts writing a new book on the subject, taking him from a journey from the Plzeň brewery all the way to South Africa trying to find answers to his questions.

Pozoruhodné bylo o víkendu promítáni dvou filmů v rámci jediného představení, na téma přírody a životního prostředí, půlhodinový film František svého druhu (režie Jan Gogola ml.) a celovečerní film Lovu zdar! (režie Jaroslav Kratochvíl). Oba dokumentární filmy zkoumají velmi rozdílné rysy fascinace se zvířaty, dvěma odlišnými způsoby, a i když může být trochu neférové je navzájem srovnávat, umožnilo to v každém případě diváků posoudit kvality obou rozdílných přístupů.

An English version of this article is in

One of the more intriguing double-bill screenings over the weekend was the coupling of two films focusing on the subject of wildlife and the environment -- the half-hour František svého druhu (František of his own Kind, dir. Jan Gogola ml.) and the full-feature Lovu zdar! (Long Live Hunting! dir. Jaroslav Kratochvíl). The documentaries examine very different aspects of animal fascination, in two rather different styles, and although it may be slightly unfair to compare and contrast these films with each other it certainly allowed to audience to judge the merits of each approach taken.

Jan Čulík včera opakovaně ukázal ZDE ZDE ZDE na to, že se v českém prostředí mediálně řeší mnohem více forma než obsah. Myslím, že Jan Čulík se tu nesnaží prázdně poučovat, ale upozorňuje na opravdu velký problém. Upozorňuje na něj z dvojího pohledu -- zvenčí, protože žije dlouho v Británií, ale i zevnitř jako Čech, který svojí zemi zná a není mu jedno, co s ní bude.

Někdejší pravicové vlády fantazírovaly o tom, jak Česká republika údajně získá na mezinárodním významu výstavbou radaru v Brdech. Ty samé vlády však nepodnikly nic proti výstavbě plynovodu Nord Stream ani projektu South Stream. Výsledkem tedy je, že poté co polistopadové politické elity bez rozdílu umístění na pravolevé ose nadšeně asistovaly rozvratu zděděné průmyslové základny, nakonec odkývaly i marginalizaci ČR coby tranzitní země. A ideologického na tom samozřejmě nebylo vůbec nic.

Události posledních dní mě nutí, abych znovu opakoval, že svobodný trh a svobodná společnost nejsou džungle. Mám na mysli insolvenční mafii, o které mluvil Pavel Rychetský v nedělních Otázkách V. Moravce, a pak dění ve Vrběticích. Svoboda nespočívá v tom, že mocný a silný si dělá, co chce, ale v tom, že stát vytváří pravidla na ochranu veřejného zájmu a vynucuje je. Podnikání mimo zákonný rámec škodí svobodě, neboť se děje na úkor svobody, zdraví a životů druhých.

Je mi naprosto odporné se vyjadřovat k banalitám, k nimž se v sebeposedlém českém rybníčku, z něhož není vidět nikam jinam a jehož obyvatelé se zabývají jen žabomyšími válkami, aniž by vnímali, co jim dlouhodoběji hrozí a jak se vůči tomu postavit, vyjádřil snad už skoro každý. Až patologicky infantilní je nenávist pražské kavárny vůči prezidentu Zemanovi. Co o tom proboha dál psát. Ta nenávist, pramení, myslím z totalitní frustrace - Zeman pražským kavárenským povalečům a členům prostě narušuje jejich kruhy - a myslím, že to dělá provokativně a schválně.

V září 2014 přispělo 187 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 38 899.50 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červenci 2014 částkou 2529.87 Kč. Příjem z reklamy byl 11 080 Kč.

Zůstatek byl koncem září 2014 323 559,25 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 156 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.